Jak se z těch Vánoc nezbláznit?

„Musím umýt okna. Nesmím zapomenout nakoupit máslo, vánočku a hlavně brambory, na salát. Anežka si přeje tu novou panenku, co mají v tom obchodě v centru. Jo, a ještě nezapomenout koupit dárek mamince a jejímu příteli. No, ale co mám koupit Jirkovi? Chlapi, s něma je to těžký. Každý rok přemýšlím, čím mu udělat radost a každý rok je to těžší a těžší, protože, jak on sám říká, má vše, co potřebuje. Hlavně musím vytřít a převléknout peřiny, abychom měli krásně čisto a voňavo. Přála bych si o trochu více času, abych stihla připravit vše k naprosté dokonalosti, abych si pak mohla 24.12. hodit nohy nahoru a koukat na pohádky. V klidu. Měla bych ale ještě napéct nejméně 7 druhů cukroví, minulý rok jsem jim měla jen 5. Sakra, ale už není moc času. Za pár dní je Štědrý den. To nestihnu. Ale stihnu, tak si hold ráno vstanu dříve a začnu zadělávat těsto. Jenomže, cítím se taaaak unavená. Vstávám každý den více a více unavená. Co s tím mám dělat? Nesnáším Vánoce. To není období klidu a radosti, to je období stresu a bláznovství. Stačí se podívat do obchodů. Lidi se zbláznili. Já jsem se zbláznila. Všichni šílí. Jen, aby stihli všechno nakoupit, připravit a ozdobit, aby to bylo perfektní a dokonalé.“

  • „běžná mysl dnešní ženy“

Toto jsou myšlenky, které se honí většině z nás hlavou každý, každičký den před Vánoci. Poznáváte se v některých? Taky z toho cítíte stres, tlak a rychlost? Kam to všechno spěje? Rok co rok, každý prosinec lidé propadají stále většímu šílenství. Hra na „dokonalost“ a na „připravenost“ začíná být jako vir, který se šíří naší společností. A co je možná mnohem horší je fakt, že čím dál více lidí si bere půjčky na dárky, na které reálně nemá, aby měli „hezké“ Vánoce. Co to je za trend? Ráno vstanete a začíná kolotoč s názvem „musím to všechno stihnout a pak si odpočinu“. Reálně to ale vypadá tak, že vy to stíháte (nebo možná né všechno), dostaví se 24.12. a vy necítíte ten tak vytoužený Vánoční klid, který jste si přece už na začátku toho shonu naordinovali. Kde se stala chyba?

Klid a pohoda, která má být symbolem Vánoc, se vytrácí a nastupuje shon a deprese. Kolik už jste slyšeli lidí, kteří na Vánoce nadávali a říkali, že je nemají rádi. Stejně jako Grinch. Zelená pohádková postavička, která stále dokola říká, že nemá ráda Vánoce. My si toho Grinche začínáme pěstovat sami v sobě. Bohužel. I když, on nakonec i ten Grinch v té pohádce, dospěje k tomu, že Vánoce rád má, ale muselo mu to jakýmsi způsobem „docvaknout“ Možná bychom si z něho měli vzít malinko příklad.

Jak se tedy vyhnout té honbě za „dokonalými“ Vánocemi a „musím to všechno stihnout do Štědrého dne?“.

Pojďme se společně zamyslet nad tím, co vlastně Vánoce kdysi znamenaly. Dříve se sešla celá rodina, známí a příbuzní doma u jednoho stolu. Uprostřed zářil plamínek svíčky. Povídalo se. Jedlo se. A co hlavně, trávil se ten čas společně. To je to kouzlo Vánoc. Tak trochu bylo jedno, že není ve světnici uklizeno. Tak trochu bylo jedno, že nebylo na dárky a nebo že dárků nebylo moc. Lidi byli šťastní, spolu.

Až dnes, naše konzumní společnost. Uspěchaná doba. Neustálé dokazování, že na něco mám. Že koupím ty nejskvělejší dárky světa, nás svazují. A shazují i opravdového „ducha“ Vánoc. My nejsme schopní najít si čas přes rok na svou rodinu a pak to „doháníme“ na Vánoce, kde si tu přítomnost druhých ani neužijeme, protože přemýšlíme o tom, jak nám to dalo zabrat a jak jsme vlastně unavení a nemáme na ty své příbuzné vlastně ani náladu. Modlíme se, aby to celé už skončilo a byl leden.

Nakonec každý z nás zjistí, že ty materiální věci ho neudělají šťastnými (udělají, ale jen na dočasnou chvíli, protože, až nadšení vyprchá, dárek pozbyde emoční hodnotu), šťastnými nás udělají vzpomínky a krásné chvíle strávené s rodinou a s lidmi, které milujeme.

Možná bychom si měli vzít příklad z buddhismu. Východní kultura učí mladé buddhistické mnichy, aby si při jedné takové ceremonii, vykopali vlastní hrob. Zdá se vám to šílené? Není! Ten hrob si kopou proto, aby nikdy nezapomněli, že jsou smrtelní, že jsou tu jen na vyměřený čas, který nikdo neví, kdy skončí. Jejich vlastní hrob jim má připomínat, aby nezapomněli, že na světě jsou mnohem důležitější věci, než světské, materiální radovánky, které stejně časem vymizí a zapráší je prah vzpomínek. Na oné smrtelné posteli nebudeme vzpomínat na to, jak jsme měli 7 druhů cukroví, řádně vytřenou podlahu, vyleštěná okna, nakoupené ty nejlepší, nejdražší dárky pro své nejbližší. Na té posteli bude každý z nás vzpomínat a přemítat nad svými zážitky, pocity a emocemi, spojenými s různými životními okamžiky. A ty si za peníze nekoupíme.

Nerada bych, aby to vše znělo drsně. Ale říkám si, že je čas si připomenout, že Vánoce jsou opravdu svátky klidu a pohody. Lásky a rodiny. Jsou to velice duchovní svátky. Avšak, naše civilizace, dnešní století si „svátky“ pohody vykládá jinak. Mnozí lidé mají pocit, že do pohody je dostanou věci, peníze, dárky, perfektně uklizená domácnost. Nakonec ale opravdu zjistíme, že ten pocit klidu a lásky získáme jen tím, že se přestaneme nesmyslně honit za vnějšími požitky a budeme se více soustředit na ty vnitřní požitky, protože ty jsou v našem životě mnohem cennější, než peníze, zlato a druhé kovy. Ty nám totiž nemůže nikdy vzít, ani ukrást.


Zkuste si ještě na závěr vzpomenout na svoje dětské Vánoce. Venku padal sníh. Krajinu zalilo ticho a kouzelná atmosféra svátků. Zdálo se, že každé přání je splnitelné. Vzpomeňte na to, jak jste byli šťastní, že koukáte na pohádky, hrajete hry, jíte cukroví, rozbalujete dárky, cítíte vůni stromečku, koukáte do světýlek. V dálce plápolá ohýnek svíčky. Rodiče a příbuzní spolu. Povídáte si. Smějete se. A máte čistou radost, dětskou radost. Cítíte klid, pohodu a „ducha“ Vánoc. To je to kouzlo, které bychom si měli držet a nepustit ho. Za pár let si nebudete říkat: „Jé, a vzpomínáte na to, jak jsme měli v roce 2018 vyluxováno a vytřeno? A jak se nám leskly doma parkety?“ Né, na toto nikdo vzpomínat nebude. Malé okamžiky utvářejí náš svět.

Pohlédněte z okna. Jďete ven, do přírody, dál od obchodů. A užijte si ten pravý symbol Vánoc. Ten klid a pohodu. Dýchejte čerstvý vzduch a alespoň na chvíli si dovolte zapomenout na shánění dárků, placení účtů a dohánění termínů. Ono za pár dní, měsíců a let to nebude už tak důležité. Zůstanou nám jen ty okamžiky propletené našimi pocity a zážitky.

Přeji Vám všem krásné chvíle zastavení se a uvědomění, že život je o tom ho prožívat a vychutnávat plnými doušky všemi pěti smysly. Až tento článek dočtete, zkuste opravdu vyjít ven, dýchat studený vzduch (čich), sáhnout si na sníh (hmat), kochat se okolím (zrak), poslouchat, jak je kolem ticho (sluch) a nakonec si doma dejte něco dobrého, co vám navodí pocit pohody (chuť).

Věřím, že každý z nás si zaslouží to nejlepší. A to nejlepší je, být sám sobě tím nejlepším, nejkrásnějším, nejdražším, nejklidnějším a nejcennějším Vánočním dárkem, který si můžete dát.

Bc. Martina Kulichová

5 kroků, které vás zbaví úzkosti a stresu – Video Zdarma

ZBAVTE SE STRESU JEDNOU PROVŽDY – Online videoprogram Martiny Kulichové

=========