Co stojí mezi vámi a tím, co si přejete?
Vaše odpověď se může týkat nedostatku peněz, času, podpory v rodině, nebo toho všeho najednou. Připadá vám, že překážek je mnoho, jsou zcela očividné a téměř nepřekonatelné.
Člověk může ke svým problémům zaujmout různý vztah. Obvykle je buď nějak vysvětluje nebo popírá. Jak první, tak druhý způsob stojí mnoho času a energie. Oba vás vedou jen k ustrnutí, ke stagnaci, protože vaši pozornost orientují na ty životní oblasti, které nijak nepodporují vaše směřování k cíli.
Chcete-li teď hned najít jinou cestu, představte si takovou situaci…
Představte si, že jedete po silnici malebnou krajinou. Náhle uprostřed cesty vidíte veliký kámen. V ten okamžik máte několik možností. Můžete se pokusit zapřemýšlet, jak se tam ten kámen mohl ocitnout. Můžete si rovněž začít stěžovat na nedbalost těch, kdo tu silnici stavěli. Anebo můžete všechnu tuhle negativitu prostě nechat plavat a místo hledání důvodů a hubování na stavbaře a okolnosti překážku jednoduše objet.
Když lidé narazí na nějaké překážky, reagují velmi často otázkami, založenými na stížnostech a hledání příčin, například:
- Proč jsem tak sám?
- Proč se to vždycky musí stát právě mě?
- Proč mám takovou smůlu?
Vždycky však máte jinou možnost. Můžete pokládat otázky, které vám pomohou v životě objet každou překážku, každý kámen na cestě.
Otázky mají obrovskou sílu. Orientují vaši pozornost a všechno, co s ní souvisí: způsob, kterým uvažujete i to, jak cítíte. Chcete-li se v životě domoci jiných myšlenek, jiných pocitů a jiných výsledků, musíte klást jiné otázky.
Zapoměňte na otázky typu «proč» a začněte klást otázky druhu «jak». Kupříkladu:
Jaké si z toho můžu vzít poučení?
Existuje stará známá pravda o užitečnosti zkušeností. Říká: «Dejte si pozor na lidi s dvacetiletou zkušeností. Může se totiž skládat z jednoho roku učení a devatenácti let opakování.»
Podstata spočívá v tom, že zkušenost k nám nepřichází už hotová, pěkně dárkově zabalená. Záleží totiž na tom, jak svoji životní zkušenost podáváte. A vaše podání se s léty může měnit. Jedna jediná událost vás může posunout daleko vpřed mnohem výrazněji než celé roky života. Záleží na tom, jak tu událost budete vykládat.
Americký psycholog Martin Seligman se ve své kariéře zaměřil na zkoumání různých postojů, které lidé zaujímají ke své vlastní zkušenosti. Zaznamenal, že v podstatě každý má svůj osobitý přístup k vysvětlování toho, co se mu děje. Lidé, které bychom mohli pokládat nejspíše za bezmocné, mají tendenci k vysvětlením, která zní jako permanentní: «Všechno nové mě pokaždé uvede do rozpaků», osobní: «Neumím navazovat kontakt s novými lidmi» nebo všezahrnující: «Patřím k lidem, kteří nemají nikdy v ničem štěstí, ať se snaží o cokoli».
Optimisté mají jiný přístup. Vysvětlují události takhle:
Pružně: «Když jsem na rozpacích, položím si otázku, která mi věc ujasní». Situačně: «Když mi přijde zatěžko domlouvat se s někým v baru, pozvu ho do klidné restaurace». Specificky: «Připadá mi složité orientovat se na dlouhodobé cíle, takže se teď soustřeďuji raději na cíle krátkodobé».
Musíte si k překážkám vypracovat takový přístup, který vás bude spíš postrkovat, než aby vás brzdil.
Místo co byste se rozčilovali nebo si stěžovali, klaďte si otázky. Zeptejte se sami sebe: 1) Jakou silnější pozici bych k téhle situaci mohl zaujmout? 2) Jaké dobré ponaučení bych si z ní mohl odnést? 3) Co dobrého je na tom, že jsem na takový problém narazil?
Nabízí se samozřejmě jednoduchá odpověď: «Nic». Vemte však v úvahu, že pouze překročení rámce očividného vám může pootevřít nové perspektivy.
Anthony Robbins ve své knize «Probuďte svou spící sílu» (česky 1997) uvádí následující příklad. Vzpomíná na časy, kdy ze sto dvaceti dnů procestoval obvykle nějakých sto. Když se jednou vrátil do kanceláře, našel v knize záznamů záplavu neodkladných věcí a důležitých telefonátů, na které musel reagovat. Byl zcela vyčerpán už když dorazil. A tohle ho dostalo na dno.
Dokázal tenkrát svůj vnitřní pocit zničenosti změnit obyčejnou otázkou: co je na tomhle problému dobrého? A náhle si uvědomil, že ještě před několika lety by byl strašně rád, kdyby mu zavolalo aspoň dvacet, neřkuli sto tak známých osobností.
To stačilo, aby ho pocit, že už nemůže dál, opustil. Náhle si uvědomil, že je vlastně nadšený, že se s ním chtělo spojit tolik známých lidí.
Jaký má být můj další krok?
Tahle otázka osvětluje možné řešení. Ať se děje cokoli, můžete se rozhodnout, co v reakci na to říci nebo udělat. Místo zlobení a stížností si můžete vybrat svůj postup. Úspěšný člověk má vždycky sklon jednat. Přidejte nadšení a trochu improvizace a půjdete vpřed bez zastávek. Nic vás nemůže zbrzdit.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Jak se zbavit stavu “Já nic nechci”
Nikoho nemůžeme zachránit
