O lásce bez trápení…
Je taková dospělá a klidná. Starostlivá. S touhami, vášní i s pauzami na pořádné zachechtání nějaké anekdotě… Bez kamení připraveného v kapse a bez úmyslu vysát do poslední kapky a zahodit. Bez trapných odmlk, s úctou k životu a individualitě toho, koho milujeme. S taktem a ohleduplností k traumatům z minulosti a respektem vůči těm, kdo milovali toho, koho dnes miluje ona.
S uměním žádat bez výčitek, s ochotou uvařit kávu a s porozuměním, že ten druhý nikdy nebude žádat něco, co by mi ublížilo.
Je to poznání, jakého člověka mám vedle sebe. Hrdost na jeho vítězství, přání těšit se z jeho vnitřního světla zářícího pro všechny, ale pro mě ještě zářivěji a tepleji.
Dospělá láska je o tom, nakolik jsme si vzájemně podobní. S milovaným člověkem máme o čem mlčet a máme pro co žít. Toužíme seznámit se s jeho blízkými, přáteli a rodiči, protože nemáme pochyb o tom, že naše volba je správná. A nejsou zapotřebí nějaká potvrzení ani předvádění skutečnosti, že patříme k sobě, čistě proto, že to tak je – a jak jinak by to mohlo být?
Je to naplnění všech těch snů o společných procházkách, o tom, že s tím druhým budeme mluvit jako bychom rozmlouvali sami se sebou, že se spolu budeme tiše uchechtávat něčemu, co víme jen my dva, že síla i moudrost půjdou ruku v ruce a že jsme se konečně našli.
Je to nastavení hodnot a konec hledání. Hledání něčeho a někoho mimo nás.
Vnitřní zdroj lásky nám nejprve vnukl touhu milovat a člověk hodný tohoto přání je teď vedle nás. A chce nás mít rád. Je schopen milovat.
Dospělá láska znamená, že se stáváme silnějšími a ten koho milujeme, laskavějším. Je to úcta a opatrnost. Při volbě slov a při jednání. Ne abychom „nepokazili dojem“. Je to opatrnost, abychom se neohrabaně nějak nedotkli světa toho, koho milujeme. Nepředělávali ho, ale dodávali mu podporu, aby byl ještě šťastnější. Protože když je láska dospělá, je jeho štěstí i tvojí věcí.
Není pravda, že vášeň a touha jsou vlastní jen lásce pasivní a odevzdané. Není to tak.
Skutečná touha je dospělá a bez projekcí. Muž a žena. Žádná rodičovská a žádná dětská traumata a přenosy.
Jsou to lidé stejné velikosti.
Mohou nastat i těžkosti, mohou třeba mít různé mapy, ale oni si je srovnají a najdou stejnou cestu.
Realizace dospělé lásky má jednu podmínku. Chtít. Milovat. Milovat se vzájemně. Stát se dospělým a celistvým. Projevit úctu svým minulým milostným traumatům a nechat je jít.
Světlana Patruševa
O síle slov „Mám tě rád“
Na co myslí muži, když potkají TU PRAVOU