Co je napsáno v našich tvářích?

Odhadnout, jaký bude první dojem, který uděláme na ostatní, bychom mohli za pomoci obyčejného pravítka. Rozměry a proporce rysů obličeje určují, jaké vlastnosti budeme mít sklon připisovat majiteli obličeje. Vlastně dost nepříjemné zjištění, když se nad tím zamyslíme.

Výzkumné skenování mozku již dříve prokázalo, že první dojem o člověku je vytvořen během desetiny vteřiny, proto ho také vnímáme jako automatický, intuitivní. Jakou činnost však vlastně mozek během těch milisekund vyvíjí ? Důležitý krok na cestě k zodpovězení této otázky vykonal neuropsychologický tým z britské university v Yorku, vedený profesorem Andrewem W. Youngem a doktorem Tomy Hartleyem.

Při svém experimentu se opírali o tři stupnice vlastností, které, jak ukázala předchozí sledování, ve svém souhrnu formují dojem, který si o člověku uděláme. První stupnice – „Vztah“: chce mi tento člověk uškodit, nebo prospět? Druhá – „Přitažlivost“: podle ní člověka hodnotíme jako vhodného romantického partnera/partnerku nebo v úvahu připadajícího soka/sokyni v milostných záležitostech. Třetí – „Dominance“: je tento člověk schopen realizovat vůči mě své špatné/dobré úmysly?

V rámci výzkumu shromáždili členové týmu tisíc fotografií ze sociálních sítí. Byly to snímky lidí různého pohlaví a věku, focené v různých situacích, s různými výrazy tváře, pod různým úhlem, při různém osvětlení a v různé celkové kvalitě. Jediné, co bylo fotografiím společné, byla příslušnost k evropskému typu, aby se zabránilo ovlivnění výsledků experimentu případnými rasovými či etnickými předsudky. Všechny tváře byly pečlivě změřeny podle 65 parametrů, mezi které například patřila „síla obočí“ nebo „šířka úst“.

Po té byly za pomoci dobrovolníků a také s využitím počítačového modelu stanoveny charakteristiky určující naše vnímání lidského obličeje.

Na základě získaných údajů, spojujících určité rysy tváře s určitými rysy osobnosti, vznikly schématické obrázky, které na pozorovatele (byli to jiní lidé, než ti, kteří hodnotili fotografie) udělali přesně ten dojem, který byl očekáván.

Klíčovým faktorem při určování dobrých nebo špatných úmyslů se ukázal být úsměv – tedy ten výraz obličeje, který můžeme ovlivnit. U dalších dvou stupnic se však dá něco ovlivnit jen těžko. Jak se ukázalo, přitažlivost lidé hodnotí podle očí a oblasti kolem nich. Dominanci pak buď podle maskulinních rysů, jakými jsou tvar čelisti nebo výška obočí, případně výraznost lícních kostí, nebo podle textury a odstínu pleti, které jsou asociovány se zdravým vzhledem a opálením.

Praktické dopady zákonitostí zjištěných Youngovým a Hartleyovým týmem jdou podstatně dále než k vysvětlení reakcí na fotky, které umisťujeme na sociálních sítích, nebo se sívíčkem posíláme potenciálním zaměstnavatelům. Stačí se například v této souvislosti zamyslet nad prací přísežných porotců nebo nad volbami a možností jejich ovlivnění prosazováním kandidáta s více či méně „vhodným“ obličejem. „Důkazů o tom, že nemáme knihu soudit podle obalu, je víc než dost. Nicméně, všichni to děláme“, poznamenal Tom Hartley.