Jsme opravdu přesvědčeni, že i taaaakhle malinká laskavost a neobvyklý skutek mohou způsobit mnoho štěstí různým lidem…
***
Od prvního prosince až do Vánoc házím každý den do naší poštovní schránky dopis adresovaný mé dcerce. Odesílatelkou je víla Sněžinka. V každém dopise je nějaký vánoční úkol a malý dáreček. Dcerka každý den na dopis netrpělivě čeká, je to pro ní každodenní malý zázrak. A čekání na Vánoce jí ubíhá rychleji.
Dopis píšu mezi prací, o polední přestávce běhám pro malé dárečky a trápím se vymýšlením dalšího úkolu. Pro okolí jsem podmračená uhoněná ženská v ošklivé čepici. Ve skutečnosti jsem ale víla…
***
Když mi bylo deset a mojí sestřenici čtyři, oznámila mi jednoho dne se smutkem, že žádný Ježíšek není. Rozhodl jsem se přesvědčit ji o opaku a řekl jsem: „Chceš, zavoláme mu? Mám jeho tajné číslo!“
Vytočil jsem pár náhodných číslic a postavil se trochu stranou, aby nezaslechla upozornění, že volané číslo neexistuje. Chtěl jsem sehrát rozhovor s Ježíškem. Bylo to překvapení, když se ozval mužský hlas: „Prosím“! Co jsem měl dělat, couvnout už jsem nemohl.
„Haló“, řekl jsem přiškrceně.
Sestřenice na mě upírala vykulené oči.
„Je to Ježíšek?“, otázal jsem se – vtom mi ale sestřenice vytrhla sluchátko.
„Haló, haló, Ježíšku, to jsi ty?“
„Ano“, zněla odpověď. „ Jakpak se jmenuješ?“
„Kačenka“.
„Ahoj Kačenko!“ Oči mé sestřenice v tu chvíli zářily štěstím.
„Jak se máš, Ježíšku?“
„Mám se dobře, chystám teď dárky, víš.“
„A mě taky přivezeš?“
„No jasně, že přivezu!“
„Děkuju, Ježíšku, budu na tebe čekat!“
„Tak brzo ahoj, Kačenko!“
Sestřenice zavěsila, objala mě a rozplakala se.
„Je! Ježíšek je!“
„Jasně, že je, ty hlupáčku“, řekl jsem dospěle. A pak jsem nevydržel a rozplakal jsem se taky.
***
Ráno před prací jsem se v obchodě na rohu stavila pro něco k snídani. Stojím u pokladny, tupě zírám do prázdna, přišla na mě řada, následují obvyklé otázky, zda mám kartičku jejich prodejny – ne, zda sbírám body – ne, zda potřebuju sáček – ne, když vtom se pokladní ptá: „A úsměv?“ Vytřeštím na ni oči. Jestli potřebuju úsměv? Zcela automaticky se začínám usmívat… A ona na to: „Bezva! Tak nashledanou!“
Díky té vtipné ženě za milý začátek dne!
Vyprávění o obyčejné lidské laskavosti
Obyčejný projev laskavosti vytváří nekonečné vlny…