Když slyšíte, že na chodbě někdo vystoupil z výtahu, čekáte tiše za dveřmi i když jste zrovna byli na odchodu. Dveře neotevřete, dokud soused nezmizí za těmi svými, jen abyste se s ním nemuseli potkat.
V skrytu se radujete, když přátelé zruší společný výlet, kino nebo mejdan.
Když už se na nějakém večírku vyskytnete, je vaše první myšlenka po příchodu: „Co tu proboha dělám?!“
Internet není jen vaše hoby, je to vás životní způsob!
Důsledně se vyhýbáte veškerým hosteskám nebo promoterům nabízejícím vzorky či ochutnávky v prodejních centrech.
Když vás někdo zve na společný víkend, omluvíte se, že máte plno práce. Ve skutečnosti strávíte volno na gauči. O samotě.
Na otázky „Co je nového?“, „Jak se máš?“ odpovídáte zásadně jednoslabičně, aby se snad nedej bože nerozproudil nějaký rozhovor.
Vždycky se snažíte ze společnosti co nejdříve a nenápadně vyklouznout.
Neradi telefonujete, přednost dáváte psaným kontaktům. Hovory z čísel, která neznáte, neberete vůbec.
Do kina chodíte rádi pouze sami. Vybíráte si vždycky takovou hodinu, kdy kinosál zeje prázdnotou.
Když v obchodě narazíte na někoho známého, rychle se odvracíte a tváříte se, že jste ho neviděli, případně co nejrychleji zmizíte dřív, než si vás všimne.
Pokud nejde o ohlášenou návštěvu, nikomu neotevíráte.
Nikdy si nic neobjednáváte po telefonu, pokud je možnost objednat to on line.
Když vám lidi zpívají „Hodně štěstí, zdraví…“, nevíte nikdy, jak se máte chovat.
Všechny pracovní problémy se snažíte vyřešit emailem a telefonním rozhovorům se vyhýbáte.
Když vás někdo osloví v kavárně nebo hospodě, kde zrovna posloucháte muziku nebo čtete knížku, velmi silně litujete, že se nemůžete stát neviditelným nebo spalovat pohledem.
Ideální den na pláži je den na pusté pláži.
Upřímně nenávidíte osobní trenéry a cvičení ve skupině (plus ty, co si rádi pokecají), protože čas cvičení je váš osobní čas!!
Prakticky nikdy neodpovíte na SMS ihned a posléze hledáte hloupé výmluvy, když zapomenete odpovědět vůbec.
Už pouhá myšlenka na to, že se budete muset seznámit s novými lidmi, ve vás budí odpor.
Pokaždé, když někdo naruší váš osobní prostor, zmocňuje se vás nepřekonatelná touha se rozplynout, zmizet, uprchnout anebo dotyčného, který k vám hrne, aby vás objal, pořádně nakopnout.
Kdykoli se ocitnete v prostoru sevřeném davem lidí (ani jich nemusí být tak moc), dostáváte záchvat klaustrofobie.
Nejste misantrop, pouze si ceníte vlastního času a dáváte přednost samotě případně blízkosti těch lidí, kteří jsou vám ze všech nejdražší.
20 věcí, které pochopí jenom introvert
Zjistěte nejsilnější stránky své povahy