Ať se děje cokoli, je to dobře

Jeden africký král měl od dětství blízkého přítele. Přítel měl zvláštní zvyk: ať posuzoval jakoukoli situaci, v níž se v životě ocitl, ať už byla kladná nebo záporná, vždycky říkal: „To je dobře!“

Jednou byl král na lovu. Jak bylo zvykem, přítel mu připravoval a nabíjel zbraně. Toho dne však zřejmě udělal něco špatně, protože když si král od něj vzal jednu ze zbraní a vystřelil, utrhlo mu to palec na ruce. Přítel se na to díval a jak měl ve zvyku, pronesl: „To je dobře!“ Král odpověděl: „Ne, to není dobře!“ A přikázal, aby přítele zavřeli do vězení.

Uplynul asi rok. Král byl opět na lovu, v krajině, kde jak se domníval, se mohl pohybovat zcela bezpečně. Avšak zajali ho lidojedi a spolu se všemi lidmi jeho průvodu ho odvedli do své vesnice. Králi svázali ruce, připravili hranici dřeva, stranou zarazili kůl a krále k němu přivázali. Když pak ke králi přistoupili a chystali se rozdělat oheň, všimli si, že mu na ruce chybí palec. Byli pověrčiví a nikdy by nesnědli někoho, jehož tělo bylo jakkoli poškozeno. Rozvázali králi ruce a propustili ho.

Po návratu si král připomněl důvod, pro který přišel o palec a začalo ho trápit svědomí, jak naložil se svým přítelem. Hned se vydal do vězení, aby si s ním promluvil..

— Měl jsi pravdu – řekl mu. Bylo dobře, že jsem přišel o palec.

A vyprávěl mu všechno, co se sběhlo.

— Opravdu moc lituju, že jsem tě dal zavřít. Bylo to ode mě špatné.

— Ne – řekl přítel – bylo to dobře!

— Cože? Copak je dobře, že jsem nejlepšího přítele rok věznil?

— Kdybych nebyl ve vězení, byl bych tam býval s tebou.