Jak přimět dítě k poslušnosti bez slz a rozmarů. 7 jemných způsobů.

Ve výchově dětí neexistují nějaká absolutní řešení.Každé dítě má svoji povahu a maminky musejí projevit kreativitu při pokusech přimět ho udělat věci tak, jak to maminka říká. Abyste mohla zvýšit účinnost komunikace se svými dětmi, nabízíme vám využití řady jednoduchých postupů, které si svojí vlastní zkušeností prověřila Sue Beeverová, autorka systému a zároveň i světově úspěšné stejnojmenné knihy „Šťastné děti– šťastní rodiče“. Beeverová také provozuje aktivní praxi neurolingvistického programování.

1. Nedělej to změňte na udělej to takhle.

Neutíkej! Nekousej! Říkáme, ale dítě dál dělá to, co před tím. Zkuste dítěti nabídnout takovou variantu jeho činnosti, která bude přijatelnější.

Příklad:

Nevytahuj ty sušenky z krabice! — Vezmi si jablíčko nebo Pomoz mi prosím tě prostřít, dáme si spolu čaj a sušenky.

Nemluv s plnou pusou!— Řekni mi to, až polkneš. Pak budu rozumět, co říkáš.

V některých případech se také hodí dítě vyzvat: „Dokaž, že nemám pravdu!“ — „Vsaď se, že se obléknu rychleji než ty!“

2. Nech toho změňte na pokračuj v tom.

Zkuste tenhle postup, pokud vás nenapadá nějaká alternativa k tomu, co dítě právě dělá.

Příklad:

Přestaň kousat! — Svědí tě zoubky? Chceš něco kousat? Na, vezmi si mrkvičku. Kousej do ní.

Nemaluj po té zdi! — Tady máš papír, kresli si na něj.



3. Nabídněte aktivní volbu.

Jsou okamžiky, kdy jste si jista, že dítě řekne ne? Když mu dáte možnost rozhodnout se, poskytnete mu pocit spoluúčasti a zároveň vědomí, že jeho přání a potřeby jsou respektovány a že se s nimi počítá.

Příklad:

Musíme se obléct. — Vybereš si dneska sám/a, co si oblečeš, nebo to mám udělat já?

Jdeme obědvat. Posaď se ke stolu. — Sedneš si dnes vedle mě, nebo vedle tatínka?

Je čas jít spát. — Jakou pohádku ti mám přečíst před spaním – Červenou Karkulku nebo O třech prasátkách?

4. Dosáhněte souhlasu.

Každodenní rutina, mytí nádobí, nákupy atd. je daleko snazší zvládat, když se soustředíme na pozitivní výsledky této činnosti. Mytí nádobí pomáhá udržet kuchyň čistou a uklizenou, po návštěvě obchodu se v domě objeví jídlo atd. Stejné je to s dětmi. Jestliže dítě pochopí, co mu ta která činnost přináší, bude ji provádět s větším zájmem.

Příklad:

Ukliď si hračky. — Ukliď hračky z podlahy, ať si spolu můžeme zatancovat.
Udělej si úkoly! — Když si rychle uděláš úkoly, můžeš jít s kamarády bruslit/si dát zmrzlinu/jít se mnou do kina atd.

5. Buďte na stejné úrovni.

V situacích, kdy vás dítě neposlechne, musíte ubrat na výšce – tak, aby vaše obličeje byly na stejné úrovni – sedněte si na bobek, nebo dítě vemte na ruku. Dítěti tím dáváte najevo ochotu vejít do jeho světa.

Příklad:

Dítě sedí u stolu, ale nejí, s jídlem si hraje. Vy vaříte večeři a pravidelně mu připomínáte, že má sedět rovně a jíst lžičkou/vidličkou, atp. Dítě vás neposlechne. Když se posadíte vedle něj, zpozorujete, že je zabráno do hry a možná vás jednoduše vůbec neslyší. Posaďte se k němu, navažte oční kontakt a vysvětlete mu, že musí jídlo jíst lžičkou.



6. Změňte pozici.

Jestliže se proti někomu nacházíte otočeni obličejem, je možné to vyložit buď jako blízký vztah, nebo také jako konfrontaci. Pokud jste někomu po boku, stojíte ze strany, je taková situace vykládána jako rovnoprávný vztah. Pokud ze situace vycítíte, že dítě se staví do opozice, pohněte se, zaujměte místo vedle něj a přerušte oční kontakt.

7. Přidejte se k tomu, co dělá.

Dítě je zabráno do nějaké svojí činnosti, vy mu však potřebujete něco říct. Snižte výšku, zaujměte jeho úroveň, posaďte se vedle a projevte zájem o to, co dělá. Snažte se vcítit do situace, komentujte ji, zapojte se do jeho činnosti. Takováto pravidelná „zapojení“ jsou výbornou cestou, jak váš vztah upevnit a rozvíjet.

Příklad:

Voláte dítě k večeři. Neposlechne a stále jen opakuje už jdu nebo hned. Podívejte se, do čeho je tak zabrána vaše dcera nebo syn, zkuste jim pomoci dokončit to, co dělají. Ať už je to ukládání panenek nebo parkování flotily náklaďáků.

Když si jednotlivé metody vyzkoušíte v praxi, naučte se je používat jako celek. Buďte při jejich uplatňování důsledná a nezapomínejte také podepřít slovo činem. Musejí být v souladu, aby vaše sdělením dětem vyzněla jednoznačně.

Příklady:

„Polévka se jí takhle“ a dejte si lžíci s polévkou do úst. „Mluv se mnou normálním tónem“ říkejte dítěti také normálním tónem, ne zvýšeným hlasem.

Musíte své děti chválit. To je naprosto nutné a potřebné. Dělejte to však efektivně. Nestačí říct jen „Šikula!“ Všímejte si, jaké pohyby, jaké jednání dítěte vedou k dobrému výsledku a jaké své vlastnosti při tom musel využít. Uklidilo si dítě hračky? Řekněte: Jak krásně uklizený je tohle pokoj! (výsledek). Tys uklidil všechny hračky! (akce) Jsi opravdu chlapík! (vlastnost). Pouze v této posloupnosti dítě pochopí, za co jste ho pochválila.

Sue Beaver