Tahle pravidla stojí za přečtení. Promyslete si však dobře, kde stojí za to jich použít a kde snažit se jimi před někým ochránit nemá vůbec smysl.
Existuje mnoho lidí, kteří by rádi řídili váš život, stejně jako existuje mnoho způsobů, jimiž je možné podřídit vás něčí kontrole. Pokud vám však tato kontrola nevyhovuje, můžete se jí zbavit. Takže pokud vás někdo prosí, vyptává se, něco od vás očekává nebo přímo vyžaduje něco, co však není vaší povinností: Nic nevysvětlujte a za nic se neomlouvejte. Není vaší povinností zajistit, aby vám všichni rozuměli a pokládali vás za hodného. Nelámejte si hlavu s opodstatněními svých rozhodnutí, pokud žádná nemáte. Máte právo jednat podle svých rozhodnutí, i když žádné zvláštní opodstatnění nemají. Tím spíše nemáte žádnou povinnost připadat ve svém jednání každému logičtí. Každý má svoji logiku, nehledě už na to, že vaším právem je jednat podle svého, logika nelogika. Dokud někoho nepoškozujete nebo ho neomezujete na jeho svobodách, musí to každému stačit.
Pravidla přežití mezi svými blízkými
Nezatěžujte se cizími problémy. Pokud chcete, můžete prokázat pomoc, můžete však mít i docela jiné plány.
Nedržte se zuby nehty svého rozhodnutí jenom proto, že už jste je vyslovili. Pokud chcete, dovolte si rozmyslet se jinak a přijmout rozhodnutí, které vám bude vyhovovat více než to původní.
Nejste naprosto povinni domýšlet si něco, co vám nebylo přímo řečeno. Jestliže někdo potřebuje vaši pomoc, ať jasně řekne jakou konkrétně a vy ji pak možná poskytnete.
Rozhodně nejste povinni vymýšlet si odpovědi, které by někoho uspokojily. Pokud od vás někdo potřebuje určitou odpověď, ať jasně sdělí jakou a vy mu ji možná dáte.
Nejste nijak povinni sdílet starosti svého spolubesedníka. Jestliže se někdo rozhodl dělat si starosti, není to ještě důvod, abyste si je dělali také. Nejste povinni přinášet mu radost, stejně jako nejste povinni podporovat ho v jeho žalu. Pokud to sami budete pokládat za možné a vhodné, uděláte to.
Nejste povinni rozvíjet se a zdokonalovat ani obecně, tím spíše pak ve směru, který vám někdo vnucuje. Právo určovat směr vlastního života máte pouze vy sami.
Nemáte povinnost zdát se někomu dobrý a hodný ani zasloužit si něčí pochvalu či schválení svého jednání. Nejste také povinni reagovat na něčí odmítání svých činů jenom proto, že to vyžaduje.
Máte plné právo držet kormidlo vlastního života ve vlastních rukou, stejně jako je můžete někomu dočasně předat, když vám to právě z nějakých důvodů vyhovuje.
Msta. Proč si lidé ubližují?
Proč nemusí být empatie pro vztah vždycky jen přínosem