„Láska k sobě samému“ z jakýchsi důvodů není součástí základní výbavy lidského jedince. Je doplňkovou možností, kterou vylaďují rodiče. Což zcela jistě závisí na jejich možnostech a schopnostech, na tom, co jim samým bylo či nebylo dáno.
Přirozeně, že jen trochu odrostlý lidský jedinec po nějaké době s touhle možností sám všelijak nakládá ve snaze přesněji zjistit, jak vlastně funguje. Někteří rodiče ovšem jedince plesknou přes prsty při sebemenším pokusu udělat něco po svém. Jiní raději plácnou přes prsty sebe, jen aby nepřekáželi a poskytli tak svému pokladu neomezenou moc a prostor k experimentům s vlastní sebeláskou.
Ani jedno ani druhé k ničemu dobrému vést nemůže a zpravidla také nevede. Prostě proto, že okolí je tak jako tak do tohoto procesu nalaďování zapojeno. Buď zákazy, nebo radami, vlastním příkladem nebo první pomocí, když poklad srdceryvně brečí, jelikož něco nefunguje.
Sebelásku, čili lásku k sobě samému má zkrátka a dobře každý nastavenu po svém. Stejně tak jako nelásku. A i zvláště snaživí rodiče toužící ze svého dítěte vychovat hodnotnou osobnost, která umí milovat sama sebe, musejí pochopit, že žádnými zvláštními postupy se toho dosáhnout nedá – dítě tak či onak bude mít před očima jejich vlastní příklad lásky či nelásky k vlastní osobě. A čím více jsou slova v rozporu s reálnými činy, tím samozřejmě hůř. V tomto případě pro dítě.
Opravdu velmi dojemné jsou rady typu „přijmi sám sebe“, „musíš si odpouštět“, „zapomínej na křivdy“, „měj se rád“ a jiné podobné perly, spadající nota bene do úplně jiné roviny než ono výše popsané naladění či nastavení sebelásky. Nezabírají a zabírat nebudou, protože posadit se před zrcadlo, usmívat se na sebe a říkat svému odrazu „začínám se mít rád“ nebo jinou podobnou hloupost ještě neznamená, že k tomuto procesu vnitřně dojde.
Vrátíme-li se k možnosti „mít se rád“: podle mé osobní praktické zkušenosti je tento problém aktuální zejména pro jedince ženského pohlaví. Obecně by se dokonce možná dalo říci, že je tu většinou přímá souvislost s tím, kde dívky či mladé ženy pracují.
Otázka, která je především zneklidňuje a zajímá, zní: jak se tomuto umění naučit, nebo kam jít, aby je to tam naučili.
Jít musejí k psychoterapeutovi, to je přirozený první krok, který je nezbytné udělat, chce-li se někdo naučit sebelásce. Nezbytné je to proto, že ty dívky pocítí, že pro sebe musejí obětovat určitý čas, věnovat nějaké síly a navíc zaplatit nějaké peníze. Lidská duše lakotu vůči ní projevenou neodpouští.
Druhým krokem je ujasnit si, co vlastně rozumějí pod tímto druhem lásky. Co to je „láska“ a co to je „neláska“. Ať už v hlavě nebo na papíře si zkusit namalovat jakousi tabulku – „mám se ráda znamená dělám to a to…“ a „nemám se ráda znamená dělám to a to…“. A co cítím. Myslím. Je tedy důležité pochopit, co se ve vás děje, když se domníváte, že se máte rádi a když se domníváte, že se rádi nemáte a jaké jsou to skutky, jaké chování, které znamená „lásku“ a „nelásku“. A když se vám zdá, že se absolutně, ale vůbec nemáte rádi, tak si alespoň zkusit zafantazírovat, co by se asi tak mohlo dít, kdybyste se rádi měli.
A konečně třetí krok znamená pokusit se pocítit, jaké to je, mít se rád. A porovnat si to cestou jednoduchého experimentu. Měsíc žít takříkajíc na střídačku – každý den jinak: mám se rád/nemám se rád. Touto cestou můžete přesně určit body, které vám reálně onen úplný pocit lásky k sobě nepřinášejí. Kontrast, který ze srovnání vyplyne, vám umožní pocítit, čím se láska liší od nelásky. A co je nejdůležitější, budete moci začít nacvičovat, aby se vaše osobní nastavení možnosti sebelásky den po dni blížilo k tomu, co skutečně potřebujete, co chcete. Je více než pravděpodobné, že nevydržíte po celý měsíc střídat formát lásky s formátem nelásky, opustíte srovnávací přístup a automaticky přejdete rovnou k nácviku. Vemte však v úvahu, že podstoupit to musíte, protože koupit si někde jen tak balík správného nastavení sebelásky a mít ho doma vždycky při ruce, to je zkrátka věc nemožná.
Ve skutečnosti ale učit se mít se rád je příjemná záležitost. Skýtá vám množství podivuhodných objevů. A je-li zítra zrovna pondělí, je právě vhodný čas začít. Ostatně, středa se také hodí. Ani proti čtvrtku nejde nic namítnout… 🙂
Jak mít rád sám sebe
Proč je těžké milovat někoho, kdo nemá rád sám sebe