Když bylo Gurdjieffovi teprve devět let, zemřel mu otec. Když umíral, zavolal syna k sobě a řekl mu:
— Nemám nic, co bych ti zanechal. Jsem chudý a také můj otec byl chudý, přesto mi však předal něco, co mě konec konců udělalo nejbohatším člověkem na světě, ačkoli zvenčí to vypadá, že jsem chudý zůstal. Teď to předám zase já tobě.
Je to určitá rada. Možná jsi teď ještě příliš mladý na to, aby ses jí rovnou začal držet, ale zapamatuj si ji. Až dokážeš podle ní jednat, jednej tak. Je to jednoduchá rada. Zopakuju ti ji a protože umírám, poslouchej pozorně a opakuj ji po mě, abych umřel s vědomím, že jsem ti předal poselství, které možná po staletí přechází z otce na syna.
Bylo to opravdu jednoduché. Otec Gurdjieffovi řekl:
— Když tě někdo uráží, nadává ti a provokuje, řekni mu: «Chápu, co mi chceš sdělit, ale slíbil jsem otci, že každému odpovím až po čtyřiadvaceti hodinách. Vím, že jsi naštvaný, pochopil jsem to. Přijdu ti odpovědět za čtyřiadvacet hodin». Ve všem dodržuj tuhle čtyřiadvacetihodinovou pauzu.
Devítiletý chlapec opakoval, co mu otec říkal. Pak otec zemřel. Avšak poselství předané v takovou chvíli si chlapec zapamatoval navždy. Když tehdy otci opakoval jeho slova, otec mu řekl:
— Dobrá. Máš moje požehnání; teď mohu zemřít v klidu.
Zavřel oči navždy. A Gurdjieff, ačkoli mu bylo teprve devět, začal jeho radu uplatňovat v praxi. Někdo mu nadával, ale on prohlásil:
— Přijdu za dvacet čtyři hodin, abych ti odpověděl. Slíbil jsem to svému umírajícímu otci. Teď hned ti odpovědět nemůžu.
Stalo se, že ho někdo bil, ale on mu řekl:
— Můžeš mě bít; já ti nemůžu hned odpovědět. Přijdu s odpovědí za čtyřiadvacet hodin, protože tak jsem to slíbil svému zemřelému otci.
Později říkal svým žákům:
— Tohle prosté poselství mě dokonale proměnilo. Někdo mě mlátil, ale já mu nemohl hned oplatit, nezbývalo mi, než se nechat bít. Nemohl jsem nic dělat, než se nechat mlátit, být prostě divákem! Po čtyřiadvacet hodin jsem nemohl nic podniknout. Pozorováním toho člověka však ve mně cosi nového krystalizovalo. Po čtyřiadvaceti hodinách jsem zkrátka viděl jasněji. Mé oči byly naplněny hněvem. Kdybych mu byl oplatil hned na místě, kdybych se s ním začal prát, udeřil bych ho a byla by to zcela podvědomá reakce. Avšak po těch čtyřiadvaceti hodinách jsem o věci dokázal přemýšlet klidněji, tiše. Buď byl v právu – udělal jsem něco špatného a zasloužil jsem trest, zasloužil jsem, aby mi natloukl, nebo se naprosto mýlil. Jestliže byl v právu, nezbývalo než za ním jít a poděkovat mu. Pakliže se naprosto mýlil, pak nemělo smysl prát se s někým, kdo je natolik hloupý, že dělá zcela nesprávné věci. K ničemu by to nebylo, byla by to jen zbytečná ztráta času. Žádné odpovědi takový člověk není hoden. A tak se po čtyřiadvaceti hodinách věci usadily na svá místa a bylo jasno.
A s touto jasností a svou vnímavostí se Gurdjieff bleskově stal jednou z nejoriginálnějších bytostí století. To byla podstata všeho, co nového v něm krystalizovalo.
Vždycky vidíme věci zvenčí… Je třeba prostě je pozorovat.
Osho
ZRCADLOVÝ EFEKT: svět zobrazuje jenom to, co si sami myslíme
Nikoho nemůžeme zachránit