Život se neměří počtem vdechů a výdechů

zivot-se-nemeri

George Carlin byl známý americký satirik, proslulý velmi břitkým, často černým humorem. Pro drsný sarkasmus a velmi časté užívání silných výrazů byl částí veřejnosti vnímán jako kontroverzní osobnost. Nemilosrdně komentoval život kolem sebe, americkou kulturní i sociální realitu, politiku, sex i náboženství. Od šedesátých let vystupoval na jevišti, v rozhlase i televizi. V sedmdesátých letech už byl skutečnou hvězdou. Napsal řadu velmi úspěšných knih. Za desky se svými komickými výstupy obdržel pětkrát cenu Grammy a posmrtně (2008) mu Kennedyho centrum udělilo cenu Marka Twaina za humor.

Když v roce 1997 zemřela Carlinova první manželka, napsal tento text:

«Paradoxem naší doby je, že sice máme velké ambice, avšak malou toleranci, širokánské dálnice, ale zúžené názory.

Utrácíme více, ale máme méně, nakupujeme více, ale méně se radujeme.

Máme velké domy, ale malé rodiny, lepší vybavení, ale méně času.

Máme lepší vzdělání, ale méně rozumu, lepší znalosti, ale horší odhad situace, máme více odborníků, ale také více problémů, lepší medicínu, ale horší zdraví.

Pijeme příliš, kouříme příliš, utrácíme nezodpovědně, smějeme se příliš málo, jezdíme příliš rychle, rozhněváme se příliš snadno, chodíme spát příliš pozdě, probouzíme se příliš unavení, málo čteme, příliš často sledujeme televizi a modlíme se velmi zřídka.

Zvětšili jsme své nároky a zmenšili své hodnoty.

Příliš mnoho mluvíme, milujeme velmi málo, nenávidíme příliš často. Víme, jak přežít, ale nevíme, jak žít. Lidskému životu přidáváme léta, ale létům nepřidáváme život.

Doletěli jsme až na Měsíc a zpátky, ale je nám zatěžko přejít ulici, abychom se seznámili s novým sousedem.

Zdoláváme kosmické vzdálenosti, ne však ty duchovní. Děláme velké, ale ne lepší věci.

Čistíme vzduch, ale špiníme duši.
Dokážeme si podřídit atom, ale ne vlastní předsudky.
Více píšeme, dozvídáme se méně.
Plánujeme více, ale dosahujeme méně.
Naučili jsme se spěchat, ale ne čekat.
Konstruujeme nové počítače shromažďující stále více informací, ale stále méně spolu mluvíme.

Naše doba je dobou rychlého stravování a špatného trávení, velkých lidí a malých duší, rychlých zisků a mizerných osobních vztahů.

Dobou růstu rodinných příjmů a počtu rozvodů, krásných domů a rozvrácených domovů.

Dobou malých vzdáleností, jednorázových plenek, jednorázové morálky, jednorázových vztahů na jednu noc; dobou nadváhy a tabletek, které umějí všechno: nabudí nás, uklidní nás, zabijí nás.

Dobou přeplněných výkladů a prázdných skladů.

Dobou, kdy ta samá technologie umožní, abyste tento text četli, nebo se o něj s někým podělili, anebo prostě stiskli „Delete“.


Nezapomeňte věnovat co nejvíce času těm, koho milujete, protože oni tu s vámi nejsou navždy.

Nezapomínejte obejmout a přitisknout k sobě co nejpevněji blízkého člověka, protože pevné objetí je ten nejcennější poklad, který můžete darovat – přitom nestojí ani cent!

Nezapomínejte říkat často „mám tě rád“ svým blízkým. Polibek a objetí mohou napravit mnohé, když jsou upřímné.

Nezapomínejte se držet za ruce a vážit si chvil, kdy jste spolu, protože jednoho dne ten člověk vedle vás tu už nebude.

Najděte čas pro lásku, najděte čas pro rozmluvu a najděte čas podělit se o vše, co chcete říci. Protože život se neměří počtem vdechů a výdechů, ale chvílemi, kdy jste jeden druhým uneseni.»

=========
Návod na život od tibetských mudrců
Dopis pozůstalým. Radujte se ze života.
Tisíc kuliček aneb jak si více vážit života

Více pro dobrou náladu: