Tohle mě štve! Učíme se vyjadřovat nespokojenost.

V partnerském vztahu je důležité o různých neshodách a různosti názorů nemlčet, ale naopak otevřeně hovořit. Udělat to korektně se ale ne vždycky povede. Nezřídka podobný rozhovor přerůstá v hádku, která jen zvyšuje vzájemné neporozumění. Jaké kroky podniknout, abychom mohli navázat konstruktivní partnerský dialog?

Představte si sobotní ráno. Jste doma a těšíte se, jak s partnerem strávíte volný den. Všechno je v pohodě až do chvíle, kdy vás něco velmi silně podráždí. Příčinou je partner, který ještě před snídaní stihl udělat něco jinak, než měl. Načež vám položí nějakou nevinnou otázku a vy vzplanete. A samozřejmě se neovládáte. Rozpoutá se hádka, v níž jeden druhému vyčtete všechno, co se ve vás nastřádalo.

Panuje obecný názor, že vztah dá práci. Ale co mají lidé dělat, aby vztah fungoval tak, jak má? V tom už většinou moc jasno není. Jednou z podmínek je umění říci partnerovi včas, co vám nevyhovuje. Ale jak to udělat, aby se rozmluva nezměnila v hádku? A potom – opravdu vždycky jistě víme, co přesně nám vlastně vadí a jak bychom to chtěli jinak?

Aby rozmluva proběhla kontruktivně, pokusíme se teď společně si situaci přehrát pozpátku až do chvíle, kdy se partner dopustil čehosi, co se vám nezamlouvalo, kdy něco udělal jinak, než vy to chcete. Avšak místo co byste v sobě hromadili nespokojenost a nechali ji vybuchnout při první příležitosti, navrhuji vám udělat pět kroků, které vám pomohou finále onoho víkendu změnit.

1. Vysledujte přesně, co konkrétně vyvolalo vaše podráždění.

Například vás může rozčilovat hudba, kterou partner poslouchá, zlozvyk nechávat na stole stát šálek s nedopitou kávou nebo nezavřenou tubu se zubní pastou v koupelně. Dráždit vás může jeho způsob vtipkování, oblékání, chuťové preference nebo koníček. Vynasnažte se co možná nejpoctivější si přiznat, jaké konkrétní partnerovo jednání ve vás vyvolává silně negativní reakci. I když vám může příčina rozčilení připadat nicotná a třeba i k smíchu, nepřecházejte ji.

Zformulujte si problém takhle: „Štve mě, že on/ona to udělal/a znovu“, ale nikomu svou formulaci nesdělujte.

2. Najděte si místo, kde můžete být nějaký čas sami.

Takže jste vysledovali, co vás vytáčí, ujasnili jste si, které konkrétní jednání způsobilo, že jste se ocitli ve stavu krajní naštvanosti. Není třeba to hned partnerovi říkat. Lepší je odejít do jiné místnosti nebo se třeba vydat na krátkou procházku. Najděte místo, kde vás nikdo nebude rušit a podle možnosti vypněte i mobil.

3. Stanovte skutečnou příčinu své nespokojenosti.

Pokuste se o samotě, jen sami se sebou, nahlédnout své rozrušení z různých stran. Nejprve mu dejte jméno. „Nepříjemný pocit“ je poněkud rozplizlé a neurčité, to vám k ujasnění situace nijak nepomůže. Zamyslete se – které slovo s největší přesností vyjadřuje váš stav? Proneste ho v duchu nebo nahlas: podráždění, zlost, rozhořčení, vztek, dotčenost, odpor, obavy, křivda, zklamání. Možná, že zvolíte ještě nějaké jiné slovo nebo způsob, vyjadřující nejlépe ze všeho podstatu vašeho pocitu.

Vybavte si, kdy vás začal tenhle partnerův zvyk rozčilovat a vyvolávat jiné negativní emoce. Možná, že dříve byste mu nepřikládali žádný význam.

S velkou pravděpodobností jsou nezavřená tuba v koupelně nebo špinavé nádobí ve dřezu pouze záminkou, avšak ne skutečnou příčinou nespokojenosti. Sám o sobě je skoro prázdný hrnek s kávou na stole stále jenom hrnkem. Stal se však symbolem vnitřního konfliktu, ve kterém svou roli má ten, koho milujete.

Rozčiluje vás například, že partner tráví volné odpoledne sledováním fotbalového zápasu. Když však nahlédnete hlouběji, zraňuje vás spíše jeho nepozornost a absence přání strávit sobotu společně.

Nebo vás naštvaly jeho vtipy, které vám už dávno nepřipadají směšné. Těžko však příčina tkví v jeho způsobu vyprávění anekdot. Možná, že kdysi jste se jim smáli spolu s ním. Teď vám však jeho vtípky nepříjemně připomínají, jak moc jste každý jiný.

4. Přeformulujte problém.

Teď už je příčina vašich silných emocí jasnější. Možná jste dokonce pocítili určité ulehčení. Nepříjemný pocit se proměnil. Přestal být obrovský a beztvarý, přestal být nezvladatelný. Stal se srozumitelnějším, konkrétním a hmatatelným.

Pokuste se problém přeformulovat. Teď by místo „Rozčiluje mě, že on/ona to znovu udělal/a“ mělo vzniknout něco podobného:

Mrzí mě, když on/ona zapomíná, o co jsem ho žádal/a.

Je mi líto, když vidím, že se nám líbí různé věci.

Cítím se osaměle, když on/ona je úplně pohlcen/a svým hobby.

Chybí mi jeho/její pozornost.

5. Promluvte si s partnerem.

Uznáte jistě, že váš vnitřní stav se silně proměnil, zatímco jste postupovali podle bodů jedna až čtyři. Nejprve bylo velmi těžké poradit si se svými emocemi. Teď už nejsou tak silné, jsou vám jasnější a líp jim rozumíte, což znamená, že nastala chvíle vhodná k rozhovoru. Teď také bude snazší posoudit všechno v klidu, bez obviňování a výčitek.

Je důležité, abyste v rozhovoru přenesli pozornost z předmětu, který vyvolal vaše podráždění — například onoho hrnku s nedopitou kávou — na pocity, které ve vás vyvolává. Použijte věty podobné těm v bodu čtyři. Povězte partnerovi o své potřebě, například o přání trávit více času spolu. Vyhněte se hodnotícím soudům a nevyzývejte ho, aby se změnil. Nepovídejte pouze vy o sobě – buďte připraveni vyslechnout také pocity toho druhého. Vynasnažte se pochopit také jeho potřeby a přání a dejte najevo, že jste ochotni k rozmluvě.

Neočekávejte, že problém zmizí hned napoprvé. Hlavním cílem podobných rozhovorů je především naučit se vzájemně naslouchat svým potřebám a pocitům. Pouze když tohle zvládnete, budete moci pozorovat změny nejen ve slovech, ale i v jednání.

Naučte se vytvářet realitu, jakou si přejete, s využitím síly myšlenek a zaměřené pozornosti.>>>