Samota: svoboda, nebo izolace?

Hodně lidí pro nepřítomnost někoho dalšího ve svém životě strádá. Známostem i blízkým vztahům přikládají velký význam a nemají-li někoho nablízku, trpí. Člověk má vždycky na výběr – cítit se osamělý, nebo si užívat svobody…

Vypracujte si schopnost jít tmou bez průvodců, bez map a zábradlí. To neznamená zavrhovat lidi nebo poustevničit. Znamená to mít svůj vlastní svět uvnitř.

Osamělost je stav negativní. Trpíte pocitem, že někoho potřebujete. Prociťte svou vlastní přítomnost. Uvědomte si, že jste tak naplněni, že byste sami sebou dokázali zaplnit celý Vesmír – a nepotřebujete k tomu vůbec nikoho. Mluvím o tom proto, že sama taková jsem. Nijak se nestydím přiznat, že samotě dám vždycky přednost před veselou společností. Kniha je mnohem lepší než něčí společnost, protože ji mohu kdykoli zavřít a ani se neomlouvat autorovi. Jsem ráda ve společnosti lidí, ale bez lítosti mohu být v případě potřeby i bez nich. Mám někoho, koho miluju a vážím si ho, ale dokázala bych žít i bez něj. Nezávisím na něčí společnosti. Někoho se snad může dotknout vědomí, že není nijak zvlášť potřebný. To ale jenom proto, že sám ještě samoty nedorostl. Nepokoušet se přitáhnout si někoho blíž, vždycky znovu ho propustit a dát mu svobodu, aby si dělal, co sám chce, netoužit kolem partnera poskakovat a všelijak ho opečovávat, ale chovat se k němu jako k dospělému svobodnému člověku, je příznakem zralosti.

Samota je stav, kdy všichni odešli a my jsme zůstali sami s tím nejbližším – se sebou.

Je to přirozený lidský stav, žádná psychická porucha nebo příznak zavrženosti. Je to indikátor psychicky zdravého samostatného člověka.

Představte si, že třeba nikdy nepotkáte někoho, koho byste mohli milovat. Věřte, že nemít potřebu partnera je normální věc. Nabízím vám jednoduchý test. Musíte ovšem naprosto poctivě odpovědět na otázku:

Co byste dělali, kdyby z vašeho života alespoň na osm hodin zmizeli všichni lidé, všechny přístroje a internet?

Odpověď vám umožní pochopit, nakolik závisíte na jiných, na věcech, nakolik jste svobodní. Kam až sahá vaše vědomí, nakolik jste soběstační, jaký Vesmír máte uvnitř.



Existují také dvě působivé otázky odhalující podstatu úsilí o nalezení partnera.

První zní: proč?

K čemu potřebujete nějakou milovanou osobu? Na tuto otázku není nijak snadná odpověď. Ale zkuste poctivě a podrobně odpovědět.

Druhá otázka: no a ? Ta reaguje na vaši předchozí odpověď. Pokud odpovíte na obě otázky, má vaše přání skutečnou hodnotu.

Osobní život je vedlejším produktem práce na sobě samém. Když už, měl by člověk mít zájem, aby se k němu ten druhý dostal cestou, putováním, snahou, hledáním. Osobně nevěřím na žádná uhranutí, uřknutí a kouzla. Z 98 procent je za řečmi o nich snaha vyhnout se odpovědnosti za to, co se nám v životě přihodí.

Vím, že mnoho lidí touží po stabilním a zdravém vztahu. Proč? Aby se zbavili samoty. Potkat člověka, který uvízne, připoutá se, zamiluje. A přitom sami se měnit nechtějí nebo neumějí. Veškerý jejich život je determinován cílem: nalezením partnera. Obléknu se víc sexy – a najednou tam bude stát. ON! Půjdu do fitka a potkám tam JI! Budu se usmívat, třeba si mě někdo všimne…

Všechno děláte pro někoho, jenom ne pro sebe. Oblékejte se tak, abyste se líbili SOBĚ, sportujte, abyste VY měli dobrý pocit. Pracujte na sobě PRO SEBE!

PRAKTICKÝ NÁVOD, JAK ZÍSKAT V ŽIVOTĚ LÁSKU

Pokaždé, když se vás zmocní nepříjemné pocity opuštěnosti, osamění, zklamání a deprese, snažte se dávat světu co nejvíce své energie v podobě laskavosti, pomoci, úsměvů. Negativita vždycky ukazuje, že je v člověku málo lásky. Najděte svůj vlastní způsob, jak světu prokázat lásku, a svět vám odpoví stejně.

1. Každý den si zapište alespoň 10 důvodů, pro které jste se dnes radovali. Budete-li úkol plnit plnit svědomitě, po několika dnech se váš pohled na svět a to, co je v něm cenné, změní. Naučte se odlišit skutečnou upřímnou radost od umělé.

2. Každý den si zapište nějakou svou dobrou vlastnost. Musí být doložena fakty. Jste tím, co děláte. Jak moc je to kvalitní a kolik to přináší užitku?

3. Hoďte svůj bumerang štěstí co možná nejvíckrát za den. Pomoci můžete dokonce i úsměvem. Nic to nestojí, ale jak to může zvednou náladu! Pomoci někomu v tom, co sami dobře znáte, složit poklonu, projevit soucit, obejmout, poradit nebo se podělit o zkušenost.



Vztah k sobě samému se skládá z maličkostí, z jednotlivostí. Je to vaše poselství Vesmíru. Jaké služby komu prokazujete, jaká je jejich hodnota? Jak moc hezky se oblékáte, nakolik pohodlně? Jaké myšlenky nosíte v hlavě, jaký je váš vztah k lidem? Jak vysoko hodnotíte sami sebe? Jak moc jste ochotni dát to najevo? Jaký vzkaz v sobě ukrýváte? Odpovědi na tyto otázky odpovídají vašemu dnešnímu životu. Kolik dáváte, tolik dostáváte. Platí to jak o kvalitě, tak o množství.

Ať dělám cokoli, od oblíbené práce po mytí nádobí, vždycky si uvědomuju, že v první řadě to dělám pro sebe. Jestliže to dělám přesmoc, nebo jestli nechám toho, co dělám jen proto, že jiní v tom nespatřují nic cenného, při prvních potížích a zádrhelích nebo cizích odsudcích, nejspíš to nijak zvlášť nepotřebuju. A jestliže to nepotřebuju já, nepotřebuje to nikdo.

Jestliže se vám nedostane podpory okolí v tom, co má pro vás hluboký a důležitý význam, můžete cítit křivdu a bezvýznamnost. Můžete se však také radovat, že váš rozhled přesahuje pouhou potřebu pochvaly od okolí a tím spíš od blízkých lidí. Z jaké pozice budete nahlížet samotu – jako možnost, jako nezávislost a svobodu, nebo z pozice hořkosti a pocitu izolace?

„Buďte sami sobě světem.“

To je Buddhova rada plná hlubokého smyslu. A také odpověď na otázku, jak překonat chronický pocit samoty.

Člověk nepotřebuje ani kouzla, ani tuny informací, jak být správná potvora nebo drsňák. Potřebuje čisté úmysly a lásku k sobě samému.