Starší anděl se přísně díval na podřízeného.
– Tak referuj. Dvěma slovy.
– Žije. Chodí do práce. V něco doufá.
– V co?
– Těžko říct. Dvakrát jsem mu seslal šťastný sen – ale neviděl ho. Tvrdí, že je moc unavený z práce.
– A jak to má v práci?
– No, jako všichni. Vedení, honička, kuřárna, drby.
– Šéfové jsou tvrdí?
– Šéfstvo jako šéfstvo. Jsou stejní jako všude. Ale on se jich nevím proč bojí.
– Obavy jsi rozháněl?
– Samozřejmě. Už cestou do práce. Mával jsem mu křídly nad hlavou. Rozehnal jsem i mraky. Musel jsem ho ale pohladit křídlem po uchu, aby si vůbec všiml, že svítí sluníčko.
– A co ta pěkná slečna, co má potkávat? Na jehlách. S tím dráždivým parfémem..?
– No dovolte… V metru jsem mu ji přistrčil až pod nos!!
– No a?
– A nic. „Promiňte“ – a dál si myslel na to svoje.
– A co po práci?
– Nákup. Televize. Nádobí. Internet. A spát.
– Televizi jsi mu rozhasil?
– No jasně. Jenže on si koupil novou.
– Vypnul jsi mu internet?
– Pět dní po sobě! Tak zkrátka zůstal v práci. Až do nevím kolika hodin. Mají to povolené.
– Hm. A co víkendy?
– Spí do oběda. Uklízí. Večer kamarádi, hovory o ničem, alkohol. Domů kolem půlnoci. Ráno kocovina, buď pod peřinou, nebo u televizoru, nebo u počítače.
– A ona?
– Je docela blízko. Ob tři domy. Chodí do stejného supermarketu.
– No a – dal jsi je dohromady ve frontě?
– Všechno podle příkazu. A ještě víckrát – na zastávce autobusu, tuhle o svátcích…
– Prověřil jsi dráhy osudu?
– Ty se jasně kříží! V tom je ten problém… Je to stejné město… Stejný způsob života… Ale nic víc s tím zkrátka nejde udělat, je to nesplnitelný úkol!
– Řečičky! Kde máš svůj seznam silně působících prostředků?
– Tady, šéfe. Chřipka, vysoká horečka, blouznění. Podvrtnutí, zlomenina. Autohavárie. Bankrot. Požár. Výtržnosti na ulicích. Finanční krize… občanská válka.
– Stačí. Ve jménu Lásky pokládej přijetí mimořádných opatření za schválené. Ovšem vyber jen jedno. Tak do toho!
Rozkaz!
Poučení: Nepropaste žádnou z možností, které vám život nabízí, aby se váš anděl nemusel muset uchylovat k mimořádným opatřením!