Proč je štěstí důležitější než výkonnost

Od prvního dne v mateřské školce se člověk zapojuje do ustavičné honby za výkonem. Aby úspěšně vyrostl a vůbec něčeho v životě dosáhl, musí dřív vstávat, poctivě navštěvovat všechny vyučovací hodiny, pečlivě dělat domácí úkoly, chodit dřív spát a celý tenhle kolotoč stále dokola opakovat. Tak prochází celým životem. Tak jím procházíme my všichni. Jenomže něco důležitého nám uniká.

Celých dlouhých dvacet let se vlastně učíme být výkonní. Nejdřív si udělej úkoly a nauč se látku, teprve potom si můžeš jít hrát. Čím víc se toho naučíš, tím víc tě budou chválit. Proč se vůbec tak strašně soustřeďujeme na výkon v tak raném věku? Proč div ne od narození bazírujeme na nezbytnosti úspěchu?

A sotva člověk dokončí vysokou školu, setká se v praxi s neochvějnou jistotou: čas jsou peníze. Ať jde kam chce, ať mluví s kým chce, všichni unisono se zasvěceným výrazem hodnotí čas množstvím vydělaných peněz. Nechybí snad v té rovnici čas=peníze nějaká proměnná? Proč se všichni honí za penězi a za časem? Má snad v tomhle být smysl života? Copak v poslední den svého žití budou všichni myslet jenom a právě na tohle?

Podívejme se na příčiny, pro které nemá smysl tolik lpět na výkonnosti.

Produktivita, úspěch, blahobyt.

Posedlost výkonem, produktivitou, je těsně spojena s tak zvaným americkým snem. To je takové to „z poslíčka milionářem“. Je třeba tvrdě dřít, abyste šli nahoru. Je třeba tvrdě dřít, abyste dosáhli úspěchu a bohatství. Je třeba tvrdě dřít, abyste si mohli kupovat drahé věci, žít v pohodlí a potom se možná snad ještě najde čas, abyste si užívali života.

Úplná svoboda neexistuje. Pokud chceš finanční svobodu, ztratíš tu fyzickou. Chceš-li být fyzicky svobodný, budeš mít málo peněz. Jenom nespojuj své štěstí s úspěchem a naopak.

Většina lidí se do téhle pasti chytí. Pracují tak moc, že jim nezbývá čas žít. Ze zvýšených očekávání, kterými sami sebe zotročují, vzniká stres a deprese. Ve svých třiceti letech lidé dřou tak, že ke čtyřicítce buď totálně vyhoří nebo tak závažně onemocní, že pokládají za štěstí, když zůstanou naživu. Na nějaké užívání života a zábavu nemají ani pomyšlení.

Většinu svého produktivního věku lidé mrhají vlastním zdravím, aby pak vydělané peníze utráceli za nákladnou léčbu.

To největší riziko je přitom riziko propást vlastní život, protože člověk nedělá to, co chce. A myslet si, že si přikoupí trochu svobody, aby to mohl dělat později.

Výkonnost a efektivita.

Výkonnost si lze snadno splést s účinností – efektivitou. Být zaměstnaný ještě neznamená být užitečný. Jestliže je váš plánovací kalendář prázdný, neznamená to, že všechny úkoly z něj byly splněny správně.

Museli jste někdy pracovat na několika projektech najednou? To je opravdu něco hrozného. O kolik účinnější je soustředit se na jeden úkol a přesvědčit se, že je udělán správně a kvalitně! A teprve poté přejít k úkolu dalšímu. Přesto však někdy prostě musíme dělat na spoustě projektů současně.

Člověk se musí naučit říci NE a nechytat se každé nabídky s možností vydělat si peníze. Možnosti ještě přijdou. Ale zdraví už ne. A právě zdraví je tím, co by mělo být naprostou prioritou. Opravdu nemá smysl nervovat se a prožívat těžký stres, když se můžeme prostě posadit, v klidu věci promyslet a odvést pak práci v nejlepší kvalitě.

Lidé si obvykle myslí, že cílevědomost automaticky předpokládá souhlas s každou nabídkou, na které jsou schopni pracovat. Jenomže tak to vůbec není. Je třeba zavrhnout stovky dobrých nápadů, abychom dovedli ke zdárnému konci ten svůj. Důležité je pečlivě vybírat. Být stejně hrdý na to, co jsem neudělal, jako na to, co jsem udělal. Inovace, to je především schopnost říci tisíckrát NE.

Výkonnost a štěstí.

Když jste zdraví a šťastní, odráží se to na všem, čím se zabýváte. Když se člověk probouzí odpočatý, nadšený a šťastný, pracuje jeho mozek na plný výkon. A výsledkem je dobrá práce.

Jestliže však lidé s hrůzou či odporem myslí na to, že v pondělí znovu musejí jít do práce, děje se tak proto, že část sebe sama nechávají doma. Proč nezkusit, co by se stalo, kdyby byli zaměstnanci vyzváni, aby na provedení práce vynaložili veškerý svůj talent? Kdyby nebyli odměňováni za to, že udělají práci tak, jako každý, ale za to, že dokáží rozšířit horizonty, budou odvážní, kreativní a otevření všemu novému?

Tohle jsou důvody, proč mnohé společnosti věnují tolik pozornosti korporátní kultuře, která znamená, že zaměstnanci budou mít z práce také radost. Podívejte se třeba na zkušenosti firem Zappos, Google nebo Johnson & Johnson. Jsou to společnosti s rozsáhlými cíli a širokým rozhledem. Uvědomují si, jak důležité je zdraví a spokojenost zaměstnanců. To jsou určující faktory, které lidi přitahují k práci. A víc než to – uvědomují si důležitost hry. Ta nejenom že pomáhá se znovu nabít, ale najít také dotykové body s kolegy v zaměstnání. Navíc je palivem tvůrčích nápadů a kreativní činnosti.

Ať děláme cokoli, ať chceme dosáhnout čehokoli, na konci dne všichni potřebujeme svoji porci radosti a štěstí. Úspěch neznamená vůbec nic bez lidí, kteří jsou nám drazí. Bohatství bez zdraví nemá žádný smysl. Zamyslete se nad tím, uvědomte si tyhle jednoduché pravdy a žijte plným životem. Pamatujte si to hlavní: člověk nemá být natolik zaměstnán, aby nestíhal žít.

Anastasia Pivovarová

=========
ZRCADLOVÝ EFEKT: svět zobrazuje jenom to, co si sami myslíme
5 jednoduchých cvičení k získání štěstí