Pomalu se učím rozloučit se se vším, co mi nebylo určeno

Už to nemám zapotřebí. Už víc nepotřebuji všechen ten prostor k uchovávání toho, co mi nebylo určeno. Až příliš mnoha věcem jsem zbytečně dovolila, aby se staly součástí mého života. Teď se však všechno změnilo a já jsem si jistá, že navždy.

Vždycky pro mě bylo těžké loučit a rozcházet se. Zato držet se toho, co jsem nepotřebovala – v tom jsem byla hotová přebornice. Jenomže každá trpělivost má svůj konec. Udělala jsem to a cítím se svobodná jako nikdy dříve!

Teď se pomalu učím rozloučit se se vším, co mi nebylo určeno.

Učím se říkat nashledanou lidem, vedle kterých si nepřipadám opravdová a necítím se jako osobnost. Odvážně říkám „sbohem“ všem pochybovačům, skeptikům, sobcům, arogantním a prolhaným typům.

Bez váhání se loučím s těmi, kdo mi s milým úsměvem zlomili srdce a ani se neohlédli, aby zjistili, zda jsem to vůbec přežila. S těmi, kteří mi po léta otravovali mysl pochybami pouze pro svoji vlastní nejistotu. Nechávám být ty, kdo předstírali soutěživou povahu, jen aby dokázali, že jsem o hodně horší než oni.

Přišel čas nad tímhle vším mávnout rukou a navždy zapomenout.

Učím se zapomenout na negativní pohled na život, kterým jsem se řídila už příliš dlouho. Nechávám plavat veškeré svoje myšlenky na téma „nejsem dost hezká“, „nejsem dost chytrá“ anebo „nic lepšího si nezasloužím“. Jsem dost chytrá i hezká, abych si zasloužila to nejlepší.

A proto se kurážně loučím se vším, co jsem jako mrtvý náklad táhla na hřbetě a marně se přitom pokoušela létat.

Ukázalo se, že loučit se se vším tím balastem není tak těžké.

Učím se rozejít se svojí ulitou, která byla mou komfortní zónou. Protože ona byla vším, co jsem dřív znala. Protože jsem v ní nemohla naplno žít a dýchat. Teď jsem připravená říci sbohem všemu obvyklému a bezpečnému, abych si do života mohla vpustit to, co je neobvyklé a vzrušující.

Učím se loučit se škodlivými návyky a předsudky. Učím se rozejít se všemi a se vším, co mi bránilo žít životem, kterým jsem vždycky žít chtěla. Protože si to zasloužím a nikdo na celém světě nemá právo mi v tom bránit anebo se pokoušet mě zastavit na cestě k cíli. Jak bych mohla jít vpřed se srdcem a rukama zaplněnýma samými hloupostmi?

Učím se říkat „vítej“ svému novému životu. Své nové cestě. Té, na které budu žít tak, jak mi káže mé srdce. Budu dělat to, co mám ráda a mít ráda to, co dělám. Mít ráda sebe i tento svět. Učím se naslouchat si. Cítit sama sebe a věřit sama sobě. Učím se snít a to, po čem toužím, měnit v život.

Učím se nedělat zbytečně z ničeho problém a skutečných problémů využít k vlastnímu růstu a rozvoji. Víc už nejsem zalezlá ve své ulitě a nebojím se nepohodlí. Nepohodlí znamená jediné – z mého života má zmizet cosi starého a nepotřebného, aby to udělalo místo něčemu novému a skvělému.

Učím se loučit s tou, kterou jsem ještě nedávno byla. S tou, která se tvrdošíjně držela všeho starého a zbytečného jenom proto, že měla strach nechat to být.

Čas, který máme vyměřený pro život je příliš cenný, než abychom ho obětovali na něco, co nám není určeno. Přišel čas stát se sama sebou a žít opravdovým životem. Což znamená rozloučit se se vším, co není opravdové a co je k nepotřebě.