Mnozí lidé se dnes cítí osamělí. Kolem jsou lidé, ale oni jsou mezi nimi sami. Čím to je? Jaký to má důvod? Ve skutečnosti nás od jiných izoluje naše vlastní chování…
Nedokážeme se jiným otevřít, neumíme mít rádi, nejsme schopni někomu říci pár povzbuzujících, útěšných slov. Nedokážeme dávat, ale stále očekáváme, že druzí budou dávat nám. Jenomže ti druzí jsou často zaneprázdněni svými záležitostmi a starostmi…
Často slyším stížnosti: „Nikdo ke mně nechodí, nikdo mě nemá rád, nikoho nezajímám“. Ale proč by vás jiní měli mít rádi, proč byste je měli zajímat, když vy sami pro to nic neděláte?
Pokud trpíte osamělostí, nebuďte pasivní. Místo sezení a užírání se v koutě udělejte sami první krok a vyjděte lidem vstříc.
Dokud jsou na světě láska a světlo, není důvod, aby se někdo cítil sám. Alespoň na chvíli zapomeňte sami na sebe a udělejte něco pro druhé.
Matka Tereza
Nic není náhoda
Příběh o nepotřebných obětech
Nemohu souhlasit. Toto je nesmine povrchni pohled. Muzete delat aktivnich kroku treba bambilion, ale stejne vesmes narazite jen na povrchni, instatni zabavy chtive konzumni lidi, se kterymi si muzete popovidat maximalne tak o tom, kolik kde dluzi, kdo je komu neverny a s kym, jaky serial prave davaj nebo kdo si co koupil a jak je to mozny, kdyz bere jen xy penez. Auta, sport, sex, chlast, politika, penize… Skutecnym duvodem osamelosti je to, ze ubyvaji ti spravni lide. A vas clanek je toho jen dukazem – nemuzete za to – jen nerozumite.
Musim jen naprosto souhlasit s Nephalem – mam totiz bohuzel uplne stejne zkusenosti. Ale kde najit ty spravne lidi, abych uz osamela nebyla??