Mladší než čas

Dokud je člověk malý, doopravdy malinký, je mladší než všechno ostatní na světě. Je mladší než jeho postýlka, mladší než jeho hračky, mladší než kočka, mladší než všichni ti lidé, co se naklánějí k jeho kočárku… a samozřejmě je mladší než čas.

Povyroste… Začíná klást otázky, běhat, všude strká nos, ale na strop ještě nedosáhne ani náhodou, leda snad když hodně silně skáče na maminčině posteli.
A čas, ten si plyne pomalu, neuspěchaně, téměř nepozorovaně. Jen dospělí pořád říkají «Nemám čas, nemám čas…» Jak ho můžou nemít, když je ho tolik?! Celá obrovská hromada! Človíček vidí čas jako obrovského slona, nebo tuleně, nebo ještě spíš velrybu. A všechno, co je obrovské, obrovitanánské, je přece vždycky pomalé a neohrabané a sotva se to hýbe, jako ta paní z pátého patra, co s ní nikdy nikdo nejezdí výtahem.

Zpočátku však člověk na čas moc nemyslí. Leda tak ještě když ho chce popohnat, aby už byl velký.


Až si pak najednou všimne, že je starší než jeho dětské kalhotky, než obrázkové knížky, než dětské brusličky z loňské zimy a starší než štěně, které dostal. A najednou přece jen postřehne, že čas běží… Když má první rande, když je u kamaráda na návštěvě, mžik – a čas je pryč. Ale stejně je ho ještě pořád spousta. Pokaždé ho předběhne a ještě pořád by rád vypadal trochu starší.

Pak má najednou někoho, kdo je mladší než všechno na světě. Sklání se nad jeho postýlkou a říká si «Jak ten čas vlastně uletěl? Kde je? A proč je ho pořád tak málo?»

Čas už se neloudá někde vzadu, ani neskáče vesele před ním. Jsou na jedné úrovni.

Jednou však… Jednou však čas znenadání vezme za ruku někoho, koho člověk moc miluje, a odvede ho pryč. Něco se s časem děje. Je najednou mladší než člověk sám. Člověk s ním začíná šetřit a bát se o něj. Dívá se pozorněji do zrcadla a už nemá rád oslavy spojené s počítáním času. Dívá se do tváří svých blízkých a chápe už, že čas umí pádit neuvěřitelnou rychlostí. Takovou, že někdy sotva popadá dech, zatmí se mu před očima a zastaví se mu srdce. Tehdy končí. Dojde. Náhle. Úplně. Člověk na to myslí. A bojí se. Neví, jaký postoj k tomu zaujmout. Nějaký čas ještě má. Zatím…

=========
Lidé, kteří nemají nic než modlitbu
Richard Bach: Udělejte ve svém životě místo pro toho nejdůležitějšího člověka