Lidé, kteří mluví sami se sebou

sami-se-sebou

Nejsi blázen, jsi prostě chytřejší, než si myslíš…

Dost často si povídám sama se sebou. Nejenom doma, kde mě nikdo neslyší, ale i venku, v práci nebo při nákupech. Když si říkám věci nahlas, pomáhá mi to materializovat to, co mě v daném okamžiku zaujme. Jasně, že pro nezávislého pozorovatele to může vypadat řekněme nezvykle, vždyť duševně nemocní si také často něco drmolí. Obvykle to dělají, aby přehlušili hlasy ve své hlavě. Takže jakmile si někdo všimne, že si povídáte sami se sebou, začnou se okamžitě šířit řeči, že to nemáte v hlavě v pořádku.

Když lidé mluví sami se sebou, může jít o příznak jejich hloubavosti. Chytří lidé vždycky mluvili sami se sebou, usuzovali nahlas a často i sami sobě nadávali. Vědci například rádi všechny své vnitřní monology, rozpory a pochyby pronášejí nahlas, aby problém pochopili hlouběji. Setkáme se s tím také u básníků, historiků a někdy i u politiků.

Albert Einstein vždycky hovořil sám k sobě. V dětství nebyl zvláště oblíbený. Sám stejně dával přednost přítomnosti těch, kteří mu stáli za to. Často i sám sobě. Dokázal sám se sebou rozmlouvat celé hodiny a neviděl na tom nic divného.

1. Když hovoříme sami se sebou, začíná mozek pracovat efektivněji.

V rámci vědeckého experimentu byl v jednom supermarketu lidem hlasitě přehráván seznam věcí, které bylo třeba koupit. Co ukázaly výsledky: ti, kdo si seznam zboží opakovali nahlas, dosahovali mnohem vyšších hodnot mentální aktivity než ti, kdo si seznam v tichosti přehrávali v hlavě. Pro lidi je snazší něco hledat, když si opakují nahlas, co že to hledají.

2. Mluvení nahlas zafunguje, pouze když víte, co přesně potřebujete.

Je pro nás snazší najít ty věci, které jsme už dříve viděli. To, co známe na pohmat, podle chuti a po paměti, najdeme snáze, když s daným předmětem jakoby rozmlouváme, když si ho přesně představujeme. Jestliže neznáte základní popis, tvar a objem toho, co hledáte, pak mluvit při hledání nahlas nemá smysl. Najít můžeme pouze to, co skutečně hledáme.

3. Hlasité uvažování pomáhá se učit. Tímto způsobem poznávají svět děti.

Praxe je nejlepší učitelka. Děti poslouchají, co říkají dospělí a pak to opakují – tímto způsobem poznávají svět. Potřebují slyšet svůj hlas, aby věděly, jak ho správně používat. Je zábavné i zajímavé poslouchat malé děti, jak si brumlají pro sebe jak si hrát s mašinkou nebo s domácím zvířátkem. Chlapeček si například hraje s vláčkem a vysvětluje nahlas sám sobě, že do těchhle vrat mašinka nezajede, protože vrata jsou moc úzká. Když děti přemýšlejí nahlas, lépe si zapamatovávají co a jak dělat, a propříště se všechny jejich pohyby a akce ukládají na podvědomé úrovni.


4. Rozmlouváním sami se sebou strukturujeme vlastní myšlenky.

Když mluvíme sami se sebou, stáváme se svým vlastním terapeutem. Hlas ozvučuje přání našeho vnitřního JÁ. Nejlepší cestou k vyřešení jakéhokoli problému je pojmenovat ho. Je to konec konců váš problém, který musíte řešit zase jenom vy.

5. Když uvažujeme nahlas, je pro nás snazší dosahovat svých cílů.

Sestavte si seznam svých cílů. Mnohé z nich vypadají jako nedosažitelné. Začněte tedy přemýšlet nahlas, jak by se jich přece jenom dalo dosáhnout. Krok za krokem překonávejte všechny překážky a řešte problémy nahlas. Bude se vám zdát stále snazší tak postupovat. Brzo pro vás nebude nic nemožného.

Jen ten, kdo žije v souladu se svými talenty, může uvažovat nahlas. Naslouchejte svému vlastnímu hlasu a povídejte si se sebou po libosti.

=========
Tři buddhistické pravdy, s nimiž nám bude lehčeji
Klíč k řešení všech problémů