Kdo chce být šťastný, musí se v životě zbavit sedmi špatných návyků.

Lidský život je tvořen událostmi a reakcemi na tyto události, přičemž je třeba poznamenat, že většina těch událostí i reakcí se odehrává v naší hlavě. Zcela jistě však ovlivňují náš pocit životního štěstí nebo neštěstí.

V důsledku tohoto šťastného nebo nešťastného pocitu jsou pak ovlivněny všechny další oblasti lidského života, jako jsou zdraví, vztahy nebo úspěch. Zkusme se podívat, čeho bychom se měli v životě zbavit, abychom se mohli cítit šťastní.

1. Hodnocení

Kritizování nebo hodnocení, to jsou pojmy složité a také nejednoznačné. Lidé jsou různí, jejich vkus a náklonnosti se liší. Co je pro jednoho dobré, je pro druhého přímo hrůza. Jestliže tedy někoho nebo něco hodnotíme, odmítáme hned zpočátku možnost porozumět něčemu novému, něčemu jinému, možnost rozšířit své vidění situace nebo nějakého jevu. Je důležité si v této souvislosti uvědomit, že podceňování, stejně jako přeceňování někoho jsou formou strachu, projevující se v pohodlné a srozumitelné podobě. Každý má svou cenu. Zbavte se tendence lidi hodnotit a vynášet kategorické hodnotící závěry.

2 .Urážení

Tady žádná vina neexistuje. Je to jen symbolický způsob udržení vztahu nebo iluze, když jiné způsoby, méně spoluzávislé, nejsou v průběhu života využívány. Obviňování je způsobem získávání energie velmi pohodlnou a dostupnou cestou. Uráží se obvykle ten, pro koho je výhodné být uražený. Když se člověk cítí uražený, má na co myslet, má čím naplnit čas. Vnitřní prázdnotu psychického prostoru je snadné zaplnit pocity ublíženosti a urážky. S pocity urážky totiž nejsme tak osamělí – ten, kdo nás podle našeho názoru urazil, je stále s námi. Zbavte se sklonu cítit se ublížení a přestaňte věčně někoho obviňovat.

3. Odsuzování

Tohle je způsob napojení na cizí život cestou potlačování stinné strany vlastního já. Protože všechno, co nás na někom tolik rozhořčuje, všechno to, co tak odsuzujeme, je nepřiznávaná a vytěsněná stinná součást naší vlastní osobnosti, jíž se tímto způsobem dostává civilizovaného přístupu do reálných prostor našeho vědomí. Sami si něco takového z řady důvodů dovolit nemůžeme, tak si o tom aspoň popovídáme při odsuzování někoho jiného. Zbavte se zlozvyku někoho odsuzovat.

4. Omluvy

Jsou pozůstatkem tlaku rodičovských konstatování, že nejsme, jací máme být a neděláme, co bychom dělat měli. Máme tendenci ustavičně se omlouvat s nadějí, že snad nakonec přece jen budeme takoví, jak náleží. Omluvy člověka okrádají o tvůrčí energii a o svobodu sebevyjádření, zbavují ho vůle utvářet sám sebe podle vlastního vzoru, vlastního snu. Mějme však vždycky na paměti, že po celý život se někomu nebudeme zamlouvat, vždycky se najde někdo, komu se nebudeme líbit, nebude nás mít v oblibě nebo ho budeme přímo dráždit. Takový je zákon výměny energií. Je proto lepší vycházet z vlastních hodnot a utvářet sami sebe a svůj život na základě svých samostatných rozhodnutí. Uzdravte se z věčných omluv!

5. Očekávání

Může nám připadat, že nám kdosi cosi dluží, že je nám čímsi povinen – a můžeme v očekávání toho čehosi strávit celý život. Můžeme spřádat fantazie, že právě ten jediný ví, jak nám správně rozumět, jak nás správně milovat jen pro nás samé, jenomže bohužel… právě tohle bývá nejčastěji tím největším omylem našeho života. Sami sebe totiž kdovíjak dobře neznáme, vždyť celý život je cestou k sobě samému. Může snad tedy někdo jiný porozumět tomu, čemu zatím tak docela nerozumíme nebo co dobře neznáme ani my sami? Když člověk zkoumá sám sebe, může poznat svá přání, svou motivaci a může se je pokoušet jemně uvádět v soulad s lidmi, kteří jsou mu blízcí, aby se spolu s nimi mohl pak radovat. Jestliže ho přijmou i s jeho přáními, budou moci spolu jít celý život a být si blízcí. Ale pokud ne, znamená to, že má ještě před sebou mnoho práce na poznání sebe sama. Nikdo nám nedokáže pomoci, jestliže my sami nepochopíme, jakého druhu je pomoc, kterou potřebujeme. Očekávejme všechno jen sami od sebe!

6. Omezení

Často sami sobě vytváříme jakési hranice a stavíme ploty vlastním možnostem, aniž bychom vůbec vyzkoušeli, jestli tohle nebo tamto dokážeme zvládnout. Když na základě cizí zkušenosti nebo sociálních stereotypů docházíme k ukvapeným závěrům, pak zbytečným omezováním přímo snižujeme svůj potenciál úspěchu a blokujeme všechno nové. V životě to ale má přece každý jinak. Zkušenost někoho jiného se může od té naší diametrálně lišit. Společenský stereotyp může vyhovovat většině, ale my můžeme patřit k menšině, které nesedí. Zbavit se svých omezení může sice být nepříjemné, ale je to často přímo životně nezbytná věc. Jenom odvážným štěstí přeje. Mít svůj život pod kontrolou tím, že ho sevřeme do nějakých hranic, může být pohodlné, ale daleko pokročilejší úroveň znamená cesta zodpovědné svobody. Skoncujte se svými vlastními omezeními!

7. Okouzlení

Někdy člověk náhodně nebo úmyslně podléhá okouzlení někým nebo něčím a nevidí druhou stránku věci, jevu nebo osoby, protože zapomene že dvě strany má všechno na světě. S nadšením hledí pouze na lícovou stranu události, situace nebo člověka a zapomíná, že každý líc má svůj rub – a ten nebývá moc přitažlivý. Ocitá se v pasti emočně pocitové reakce, ignoruje veškerou logiku i pragmatismus a v důsledku tohoto přístupu se mu pak dostává velké dávky rozčarování, kterou často bývá velmi náročné nějak zpracovat. Chcete-li se vyhnout zklamání, nepoddávejte se okouzlení. Všechno má svoje – i v tom nejkrásnějším je něco nepěkného, i v tom nejodpornějším může být střípek dokonalosti. Všude najdete polaritu. Okouzlení si velmi opatrně dávkujte!

Pokud se naučíte správně zacházet s uvedenými zvyky, svět pro vás získá nové barvy. Budete pevnější, střízlivější a odolnější. Ale také otevřenější, vstřícnější a upřímnější. Jak k jiným, tak sami k sobě. Získáte vyrovnanost a vás život bude nepochybně mnohem šťastnější. A to je dobře už proto, že jenom vyrovnaný a šťastný člověk může také jiným pomáhat ke šťastnějšímu životu.

Viktoria Nazarevič

=========
Každý si sám volí, jak bude žít
Nechte život plout po proudu