Každý den je ve vašem životě první i poslední

Autor těchto slov Kódó Sawaki (1880-1965) byl jedním z nejznámějších japonských mistrů zenového buddhismu, přesněji mistrem zazenu – zenové meditace vsedě.

Každý den je v životě první. Žijte ho tak, jako byste se právě dnes narodili, jako by vaše oči právě dnes poprvé spatřily svět kolem sebe. Máte před sebou svůj vlastní, zcela jedinečný úkol. To dnešní den je tím jedinečným úkolem. Když právě na tuhle chvíli otevřete oči, tady a teď a kdykoli v jejím v pohybu, uvidíte, že je v ní všeho dokonalý dostatek. Všeho přesně tolik, kolik je třeba. Dnešní den je úplně a cele dnešním dnem. Je naprosto dokonalý a sám o sobě úplný.

Žijte tento den tak, jako byste právě dnes nově přišli na svět. A jako byste ho právě dnes měli opustit.

Každý okamžik je ve vašem životě první. Každý okamžik je ve vašem životě poslední. Jistota se každou chvíli proměňuje a současně je věčným životem. Žijte každý den svého život tak, jako by byl první a jako by byl poslední.

Nestálost znamená pouze tento okamžik: v této neopakovatelné chvíli se jedná o «vše nebo nic». Máte pouze tento jediný doušek vzduchu, pak bude konec všemu. Při výdechu pro vás musí mít důležitost právě jen tento jediný výdech, při nádechu musí ten nádech být posledním ve vašem životě. Váš výdech je výdechem celého vesmíru, váš nádech je nádechem celého vesmíru.

Obvykle se velice mýlíme, když se domníváme, že tam dál musí přece ještě něco být: myslíme si, že musíme sehrát roli otce pro své děti a dědečka pro své vnuky. Přitom však to všechno existuje jen a jen samo pro sebe, v tomto okamžiku, vnuk nevnuk, dědeček nedědeček, otec neotec. Stejně jako onen výdech – je to dokonalý výdech a nádech, je to pouze jediný nádech.

Osvoboďte se. Pouze a jedině tehdy, když něco existuje zcela a naprosto samo pro sebe sama, odděleně, nezávisle a průzračně, může to zároveň tvořit jeden celek s veškerým vesmírem.

Učit se znamená hledat cestu. A v důsledku to znamená hledat sám sebe. Existuje cesta nezávisle na vašem životě? Pohybovat se po cestě neznamená nic jiného, než ujasňovat si otázku, o co vlastně ve skutečnosti v tomhle životě jde. Kdo žije v přítomném čase, vidí právě v cestě svůj cíl. Neupíná se na cíl, protože by nemohl vnímat cestu. Cíl je jakýsi symbol tam daleko, cosi stvořeného našeho myslí, nic víc. Jedinou cestou je ta, kterou máme uvnitř.

Nikdy nejsme spokojení: jsme nespokojeni i se sebou samými, proto se ustavičně pokoušíme stát se někým jiným. Právě tady se však skrývá bod, v němž začínají iluze. Nejste a nemůžete být ničím jiní než ten, kdo právě v tuto chvíli nespokojen sám se sebou tu žije svůj život. Nikdo jiný by na vašem místě nemohl být. Veškeré všechno, co si v tuto chvíli myslíte, co chcete a co děláte, to všechno jste vy sami. Nezaměnitelní, takoví, jací jste, což zároveň znamená, že neexistuje žádné vaše «pravé já» kromě onoho «nespokojeného já» právě tady a právě teď. Být sám sebou ve světě, jehož tlak se neustále snaží učinit člověka někým jiným, je ten největší úspěch. Buďte tvůrci přítomné chvíle svého skutečného já. Přítomné chvíle tryskající bez ustání, svobodné a nespoutané.

Divíte se, proč ten člověk proti vám na vás dělá takový zlý obličej? Možná že proto, že vy sami se na něj zlobíte a on vám svýma zlýma očima vrací váš rozhněvaný pohled. Co člověk pociťuje ve vztahu k jiným se odráží na jejich vztahu k němu.

Pták zpívá, květ voní a září barvami – oba tak činí sami o sobě, naprosto přirozeně. Rozhodně jim na mysl nepřijde myšlenka, že svojí nádhernou písní na někoho udělají dojem a nerozhořčují se, že jste přehlédli jejich překrásnou barvu a necítíte jejich opojnou vůni. Pták prostě zpívá a květ prostě kvete. Tímto způsobem realizují sami sebe jako samy sebe, prostřednictvím sebe samých.

V životě neexistuje ani štěstí, ani neštěstí. Všechno záleží na vašem osobním názoru, na vašem postoji: existují lidé, kteří i zaplaveni tím největším štěstím se dokáží utvrzovat a vyžívat ve svém trápení. Stejně platí, že všichni lidé bez vyjímky nejsou ani dobří ani špatní.

Život je sen, který vytváříme svými pojmy. Jestliže člověk říká, že se mu život líbí, pak se mu život bude líbit. Jestliže prohlašuje, že ho život otravuje a nudí, pak ho život bude otravovat a nudit.

Ať se s vámi děje cokoli, poměříte-li to měřítkem nekonečnosti, zjistíte, že na tom vlastně není nic zvláštního. Stejně tak platí, že když vám někdo něco daruje a vy nad tím radostí skáčete až do stropu, ve skutečnosti na tom není pranic zvláštního.

Mnohé věci v lidském životě nejsou ničím jiným než výplodem lidského rozumu. Jsou to pojmy pocházející z naší mysli, na které jsme navlékli nějaký oděv. Musíme se vrátit k sobě samým, probudit se k sobě samým a vidět svět takový, jaký je, v celé jeho nahotě, zbavený všech našich fantazií a falešných představ. Všechno, čemu jsme se naučili a co jsme někde v sobě nějakým způsobem zafixovali, to všechno musíme zapomenout. Takhle se jen necháváme vodit za nos všemi těmi nahromaděnými vědomostmi, poznatky získanými ve škole nebo viděnými v televizi. Ve skutečnosti se setkáváme jen s přemírou zaslepujících jevů.

Pouze myšlenkoví trpaslíci se nechávají unést tím, co je napsáno v knihách. Musíte se naučit rozlišovat skutečnost od svých fantazií. Když čtete, čtěte sebe sama, utvářejte sebe sama. Pouze tehdy budete sami sebou, když veškeré teorie necháte stranou.


Důležité je, abyste rozuměli lidem kolem sebe. Jestliže chcete někomu něco vysvětlit, potřebujete k tomu velmi dobrou intuici, protože pouze když dokážete pochopit postoj, ze kterého ten druhý věci nahlíží, dokážete mu věc vysvětlit tak, aby vám porozuměl.

Když už někoho hubujete, neměli byste v srdci cítit žádnou, ani tu nejmenší zlobu. Vždycky byste si měli nechat dostatečně velký volný prostor k tomu, abyste se v následující chvíli mohli od srdce zasmát. Vždycky, když na někoho křičím, v srdci se při tom směji.

Když svítí slunce, nechte ho svítit; když padá sníh, nechte ho, ať si padá. Veškerý prostor musíte vnímat a sledovat jako celek, ne pouze nějaký svůj osobní výřez z něj. Lidé však raději něco přetvářejí, něco budují, místo co by přírodu přijímali takovou, jaká je.

Vaše tělo, takové, jaké je, vyzařuje světlo jistoty, světlo pravdy. Jediné, co tomuto světlu stojí v cestě, je váš vlastní rozum, který vám se vší péčí chystá kdejaké nástrahy. Když jednoduše zapomenete na všechna svá skrytá snažení a plány a rozhlédnete se kolem dokola s očima dokořán a ušima nastraženýma, aniž byste se přitom pokoušeli něco popadnout, zjistíte, že všechno je dobré a krásné právě takové, jaké to je.

Buďte plně a cele sebou samými. Na každém místě, v kterýkoli čas musíte nohama stát pevně na zemi. Neutrácejte nesmyslně ani jeden jediný okamžik svého života.

Každý den znovu musíte utvářet svůj život. Každý den znovu ho utváříte. Váš dnešní den se musí protáhnout až do nekonečna. Nedělejte z něj kopii svých včerejších myšlenek. Nespoutávejte se včerejším dnem. Vaše dnešní myšlenky musejí být naprosto svobodné, nezatížené včerejškem. Přítomnost vytváříte ze svého pravého “já”. Přítomnost, která se objevuje znovu a znovu, svobodná a nespoutaná. Říká se tomu ne-myšlení, hičirjó. Být prost myšlenek znamená přijmout sám sebe jako součást nekonečna.

=========
Nemoc jménem «Nemám čas»
Opravdu nemusíte žít tak, jak vám říkali