Jak si přestat lámat hlavu s tím, co si pomyslí jiní?

Jak v poklidu přijímat cizí slova? Naslouchat jen věcným připomínkám a nevěnovat pozornost vyloženým nesmyslům a různému trollingu? Moudré rady klinické psycholožky Bostonské university a autorky blogu SAVVY Psychologist Ellen Hendriksenové.

Většině z nás není úplně jedno, co si o nás myslí jiní. A to je zcela normální. Kdyby tomu tak nebylo, žili bychom všichni bez jakéhokoli ohledu na druhé a naše společnost by se brzy utopila v chaosu. Existovat ve skupině se člověk naučil dávno a dávno. Pouze ve skupině mohl přežít, mohl se uživit a ubránit. Proto je až do dnešních časů v člověku silně zakořeněn strach z toho, že se stane vyhnancem a zůstane sám.

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Dnes už samozřejmě potřeba žít v kolektivu není tak ostrá, nejde o potravu a obranu, stejně však hledáme podporu a přijetí u těch, kdo jsou kolem nás. Mě osobně – a myslím, že většině lidí – nejvíc vyhovuje zlatá střední cesta. Nejsem proti konstruktivní kritice od někoho, kdo mi není lhostejný. Ale ignorovat budu každého, kdo mě pomlouvá, říká za mými zády o mě ohavnosti nebo pěstuje trolling. Tady je několik rad, jak se zbavit obav a říci si: „Kdo nenávidí, ať si nenávidí“.

1. Ujasněte si, čí názor má pro vás skutečně význam

Lidský mozek strašně rád široce zobecňuje. Takže když vás nutí trápit se, že vás lidi odsoudí, všichni se od vás odvrátí a ještě se na vás urazí, položte si otázku: a konkrétně kdo? Sestavte si jmenný seznam. A ono děsivé „všichni“ se smrskne do nevelké skupiny lidí – rodina, partner, šéf, možná nějaká zvědavá sousedka. Určitě ne „všichni“.

2. Ujasněte si, čí hlas vám to zní v hlavě

Jestliže se bojíte odsouzení, i když se evidentně nikdo nechystá vám něco vytýkat, zamyslete se: kdo vás naučil se takhle bát? Snad vám někdo v dětství sugeroval otázky jako „a co řeknou sousedi…?“ nebo rady typu „to bych nedělal. Lidi by si to mohli špatně vykládat“. Většina z nás už s mateřským mlékem saje obavy, že se nezalíbí ostatním. Ale mám i dobré zprávy: jestliže se v nás tyhle stereotypy usadily, existuje také cesta, jak se jim odnaučit. Otázky o sousedech nahraďte kontstatováním: „většina lidí je příliš zaujata sama sebou, než aby věnovali pozornost mě. A jestli se jim na mě něco nezamlouvá, je to konec konců jejich problém“.

3. Nespěchejte s obranou

Jestliže v odpověď na kritiku před sebou zbudujeme železobetonovou zeď, bude se od ní odrážet všechno. Nejen urážky, ale také užitečné rady. Nezacpávejte si uši a neodcházejte. Vyslechněte cizí názor, zvažte, je-li vám k něčemu, nebo ho máte ignorovat a zařiďte se podle toho.

4. Pozornost věnujte způsobu nastolení kritiky

Jestliže někdo vynaložil čas na to, aby vám předal konstruktivní zpětnou vazbu – například s opatrností poukázal na něco, co mu vadí na vašem chování – nikoli na vaší osobě!!! – určitě ho vyslechněte, i kdybyste nakonec jeho radu nepřijali. Pokud však někdo přechází do osobní roviny, hovoří mlhavě nebo se dopouští dvojsmyslných poklon typu „aspoň se neflákáš“, nemusíte mu vůbec věnovat pozornost. Jestliže si nedá práci, aby taktně vyslovil kritiku, vypovídá to více o něm než o vás.

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>

5. Jestliže vás někdo kritizuje, neznamená to, že má pravdu

Nezapomínejte, že něčí názor neznamená nějakou nejvyšší pravdu. Nemusíte se svými kritiky souhlasit. Pokud však máte pocit, že mají pravdu, pak…

6. Ránu přijměte důstojně

Máte-li pocit palčivé křivdy a pláč na krajíčku, jsou dva důvody nezačít v reakci útočit. Zůstanete-li slušní a dokážete za kritiku poděkovat, zabijete dvě mouchy jednou ranou. Za prvé ukážete, že se ovládáte i pod krupobitím výtek, což vyvolává úctu. A za druhé, můžete být pyšní na to, že dokážete reagovat konstruktivně a nedštít místo toho oheň a síru.

7. Zamyslete se, jak s kritikou naložit

Rozum se často chytí nejhoršího možného scénáře – „Teď se ode mě všichni odvrátí“. „Všichni mě budou přezírat, když se mi to vystoupení nepovede…“, „Všichni se se mnou přestanou bavit, když nebudu souhlasit…“Jestliže se ustavičně obáváte katastrofy, zkuste si představit, jak se zachováte, až k ní skutečně dojde. Co si počnete? Koho požádáte o pomoc? Budete-li vědět, že někdo vás podpoří i v případě nehoršího možného vývoje událostí, bude vám lehčeji.

8. Nezapomínejte, že lidé mohou svůj názor změnit

Společenské mínění je proměnlivé. Dnes po vás házejí kameny a zítra vás budou nosit na rukou. Vzpomeňte si na velké vědce, vynálezce nebo spisovatele, kteří byli nejprve pronásledováni a vysmíváni, aby nakonec byli prohlášeni za génie. Je-li na světě něco stálého, jsou to ustavičné změny. Proto jak zpívá Sting: „Buď sám sebou, ať kolem říkají co chtějí“.

Podle Dr. Ellen Hendriksenové
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>