Jak pracovat s omezujícími přesvědčeními, která nám otravují život

Byron Kathleen Reidová trpěla téměř deset let hlubokou, stále se stupňující depresí, která ji přivedla až k myšlenkám na sebevraždu. Jednoho dne si však uvědomila, že čím více se zaobírá úvahami o tom, jak by věci měly být (a jak nejsou), tím víc se její utrpení stupňuje. Když podobných úvah zanechala, cítila se lépe a smířeněji. Pochopila, že to ne svět okolo, ale její vidění světa a její přístup k němu jsou zdrojem jejího utrpení. Nedokáže změnit svět, nedokáže přeměnit realitu okolo sebe, ale proč se nepokusit změnit své vnímání reality? Postupně vznikla metoda, kterou Katie, jak se její autorce běžně říká, pojmenovala jednoduše – „Práce“.

Dnes je známa jako autorka knih „Milovat to, co je: čtyři otázky, které mohou změnit tvůj život“, „Potřebuji tvou lásku: je to pravda?“ nebo „Je to pravda, tygříku?“. Přednáší o „práci“ po celém světě. Z jejích knih se staly bestsellery a odezva jejich čtenářů je nadšená.

Pro seznámení vám přinášíme malou ukázku.

Trápíte se kupříkladu myšlenkou, že vás partner nemá rád: «Můj muž mě nemiluje», říkáte si. Člověk však trpí pouze tehdy, je-li jeho přesvědčení v rozporu s tím, co skutečně existuje. Zkuste však sami sobě položit čtyři neměnné otázky práce:

1. Je to pravda?
2. Můžete si být absolutně jisti, že je to pravda?
3. Najdete rozumný důvod, abyste této myšlence i nadále věřili?
4. Jak se cítíte bez ní?

A teď udělejte «obrat», otočte to a podívejte se, nakolik jsou pravdivá tvrzení opačná. Jestliže se vám až dosud zdálo, že vás manžel nemiluje, může se náhle ukázat, že ve skutečnosti to vy nemilujete manžela, když z jeho strany pociťujete křivdu a smýšlíte o něm právě takhle; nemáte ráda ani sama sebe, protože věříte ve své negativní přesvědčení a tím si působíte utrpení.

A teď podrobněji. První otázka, kterou položíte sama sobě, slouží k tomu, abyste si dokázala uvědomit, jak moc věříte svému negativnímu přesvědčení, pro které ve skutečnosti nemáte žádný reálný základ a konkrétní fakta. Určitě mi dáte za pravdu, že nemůžete s určitostí tvrdit, zda váš muž vás nemiluje, nebo jestli vám to jenom tak připadá. Další otázky vás v tom utvrdí. Pro začátek však potřebujete o své pravdě začít pochybovat.

— Můj muž mě nemiluje. Je to pravda?

— Ano.

— Můžete si být absolutně jista, že je to pravda?

— Ne.

— Dokážete najít alespoň jeden rozumný důvod, abyste té myšlence i nadále věřila?

To je výzva, abyste přijala zodpovědnost ze to, čemu věříte, za své přesvědčení. Odpovězte sama sobě — co cítíte, když věříte v myšlenku «Můj manžel mě nemiluje»? Trpíte… A kým se stanete b e z této myšlenky?

Šťastnou ženou, veselou a radostnou… Přičemž nejde o manžela. Ten je zrcadlem vašeho vlastního vztahu k sobě. Jde o vás — o vaše myšlenky a vaši víru. Váš život, vaše city, to je pouze vaše odpovědnost. Za pomoci obratů si to dál ještě hlouběji uvědomíte a přijmete.



Obrátíme teď myšlenky k sobě: «Manžel mě nemiluje» — «Já nemiluji sebe sama». Je snad toto přesvědčení méně pravdivé? Ve chvíli, kdy trpíte tou myšlenkou, nemáte sama sebe ráda — odvracíte se od sebe, opouštíte sebe sama. Místo abyste sama sebe obklopila láskou a péčí a podělila se o ně, žádáte, aby to udělal někdo jiný. Je to snad od vás projev lásky?

Uveďte tři příklady, kdy vy sama se nemáte ráda a reagujete jako děcko, které z nelásky obviňuje všechno okolo a odmítá převzít za své pocity odpovědnost.

Teď to obrátíme «od sebe»: «Já nemiluji svého muže» — ve chvíli, kdy ho obviňujete, nemilujete ho. Od něj však žádáte lásku. Myslíte, že on z vaší strany nepociťuje křivdu, že neprožívá svá vnitřní utrpení ? A krom toho — jestliže se například na vás manžel nedívá, když mu něco vypravujete, myslíte, že to znamená, že vás nemiluje? Může vás milovat a přitom dělat věci, které se vás dotýkají. To však není jeho problém nebo vina. Uveďte tři příklady situací potvrzujících, že také vy nemilujete svého muže a že to není o nic méně pravdivé než tvrzení, že vás manžel nemiluje.

Když vykonáte všechnu tuhle práci, uvědomíte si, že myšlenka «Můj manžel mě nemiluje» už vám nezpůsobuje takové utrpení, už vám nepřipadá tak pravdivá, je pro vás těžší v ni uvěřit. Budete cítit více zodpovědnosti za své myšlenky a za pocity, které ve vás vyvolávají v nich založená přesvědčení.