Jak poznat něčí citlivé body? Poslouchejte, o čem mluví.

Také už jste někdy potkali člověka, který celé roky přemílá v rozhovorech jedno a totéž téma? Problémy osobního života, peníze, trable s dětmi, nemoci, politika… Našinec to skuhrání poslouchá a nestačí se divit: proč ten člověk proboha pokaždé běduje nad stejnou věcí a není schopen aspoň něco na ní změnit k lepšímu? Má snad masochistické potěšení z poukazování na svoji nemajetnost, z toho, že naslouchající nutí útrpně pokyvovat hlavou a vzdychat nad jeho neštěstím? Domníváme se, že takový člověk odhaluje své skutečné citlivé body. Co konkrétně se pokouší sdělit? Přčtěte si něco o pěti oblíbených tématech takových nářků a o tom, co se za nimi skrývá.

  • Život jako řada problémů

Ať je mezi vašimi známými jakýkoli počet podobných typů, všichni budou vždycky hovořit o svých neštěstích, která je zavalují jako nějaká obří sněhová koule. Všechno je pro ně setrvale špatné, a to i kdyby bydleli v luxusní vile a neplatili ničím jiným než zlatou kartou, případně pětitisícovkami. Protože má-li takový člověk zlatý prsten, určitě ho dře do prstu, má-li pohádkové příjmy, ničí ho daně, žena je sice krásná nad pomyšlení, ale do královny krásy celého přilehlého vesmíru jí cosi chybí a není dost něžná… Přímo to člověka nutí říct: když se vám tohle všechno nelíbí, můžete to přece změnit. Hledejte zkrátka jinou cestu. Jenomže takový člověk vůbec nehledá nějaké řešení svých domnělých problémů. Žádné změny neplánuje ani náhodou. Zvykl si na roli oběti, je mu v ní dobře, rád manipuluje svými bližními, rád na ně klade odpovědnost, kterou sám tak nerad nosí. Za všechno může osud, děti, partner nebo nadřízený, vždyť on sám je tak hodný a ochotný, ale nikdo ho nechápe, to je to!


  • Práce jako smysl života

Lidé tohoto typu se v rozhovoru vůbec nikdy nezabývají svou rodinou, dovolenou, svými zájmy, volným časem. Hovoří výhradně o služebních cestách, o problémech korporace, pro kterou pracují, o natvrdlém šéfovi, klesajících či stoupajících akciích, hodnotí finanční zdraví nějaké firmy nebo nové možnosti získat pořádný balík. Nemusejí to vůbec být nějací workoholici. Prostě si zvykli žít pouze prací, jinou oblasti seberealizace ani neznají. Je velmi pravděpodobné, ba velmi časté, že je pro ně značně obtížné najít si lásku, navázat nějaký vztah, mít nějaký zájem, nějakého koníčka, nebo se vydat na cesty, aby poznali kus světa. Mají totiž strach ze změn, jejich životnímu rozvrhu vládne práce a jsou zvyklí svůj osoní život podřizovat a řídit prací.

  • Neshody ve vztahu

Tohle je ten případ, kdy neodbytný spolubesedník dokáže celé hodiny rozprávět o svém osobním životě, bývalých partnerech, rozvodu, milencích či milenkách, kteří nemají dost porozumění, nebo o svých probémech s navazováním vztahů obecně. Někdy jsou to případy až absurdní, když vás zcela neznámý spolucestující začne zasvěcovat do svých prožitků, aniž by ho vůbec nějak zajímalo, zda o to stojíte a chcete mu naslouchat. Problémem podobných lidí bývá samota. Nemají se kde vypovídat, nemají rameno, na kterém by se vyplakali, nemají kde hledat podporu, účast a útěchu, a hledají proto tohle všechno u první osoby, která se jim namane. Někdy ovšem takoví lidé pouze rádi dělají na své okolí dojem a jsou ochotni ke všemu, jen aby se ocitli v centru pozornosti.


  • Stížnosti na zdraví

Lidé, jejichž monology se opírají o osobní zdravotnická témata, nacházejí do značné míry zvrácené potěšení v tom, že s okolím probírají každou svoji bolístku, namožený sval i komáří štípnutí. Píchne-li je u srdce, okamžitě poběží listovat v lékařském slovníku, aby zjistili, kterou další nemocí trpí. Zjistí jich desítky a samozřejmě se pouštějí do samoléčby. Dozvíte se od nich ceny známých i neznámých léčiv a vyslechnete podrobný výklad o neprofesionalitě dnešních lékařů. Bohužel, právě toto je jediný způsob, kterým tihle lidé dokážou vzbudit pozornost, vyvolat nějakou účast a pár slov útěchy. Cítí se nikomu nepotřební, nemají žádné zájmy, nedokáží se nijak realizovat a nemoci se jim stávají hlavní časovou náplní a životním smyslem, kterému podřizují vše. Pěstují si svou pozici oběti, jsou zvyklí přizpůsobovat jí všechno a vždycky. Nechávají se vláčet okolnostmi a jedinou jejich odpovědí bude vždycky nářek nad novou zdravotní nesnází.

  • Nostalgické vzpomínky na minulost

Kdo z nás si rád nezavzpomíná na staré časy, kdy nikdy nepršelo, den trval nekonečně dlouhou dobu, pouštěli jsme starší sednout a tráva voněla tak nějak jinak, zkrátka lépe? Jiná věc je, když se někdo na vzpomínkách tak říkajíc zasekne a vlastně nic jiného nedělá, než že si je pěstuje a oprašuje. Vzdychá nad zlatými časy mládí, nostalgicky si připomíná vzrušující dny a bouřlivé noci, přehrává si jednotlivé epizody svých mladických zážitků. Ne snad, že by byl na dně sil a neměl na to, aby i dnes byl jeho život poutavý, vzrušující a zábavný. Jenomže on nemá žádnou touhu po seberealizaci, po hledání nových cest, nevidí v tom žádný smysl. Všechno už přece zažil! To je velmi nebezpečná tendence, jasně ukazující, že dotyčný je nespokojen se životem, že v něm marně hledá místo a snad i něčeho lituje. Je možné, že v minulosti zažil nějaký silný citový otřes, po němž už nic nebylo jako předtím. Snad si dnes v té souvislosti vyčítá nějaké špatné rozhodnutí, kdo ví. Citové poranění je však třeba léčit a ne myslet si, že je všem dnům konec a životnímu štěstí už odzvonilo. Zkušený odborník dokáže najít citlivý bod, dokážte ho neutralizovat a obrátit pozornost dotyčného k budoucnosti, které se tak vehementně odříká.

Nepoznali jste se náhodou?

=========
Jak to zařídit, aby se v našem životě objevil ten, koho potřebujeme
Jak se zbavit stavu “Já nic nechci”