Slovo „vyčerpání“ ve skutečnosti nepopisuje dostatečně stav, který právě teď zažívám. Moje vyčerpanost je daleko hlubší než jenom pouhá fyzická únava. Je to pocit naprosté psychické i emoční prázdnoty. Člověk jednoduše nedokáže být ustavičně silný. Už mě unavuje každý den si nasazovat na tvář úsměv a hrát roli superženy, která je tu pro každého.
Tahle maska teď spadla. Připadám si ztracená, nejsem si jista sama sebou a nevím, kterým směrem se dát. Příliš dlouho jsem přehlížela své skutečné pocity a teď mi nezbývá, než se nějak vyznat v důsledcích svého sebeklamu.
Napsala jsem spoustu článků o alfa ženách. Jaké jsou silné, nezávislé a soběstačné. Zní to dobře, že ano?
Jenomže já sama jsem nikdy taková být nechtěla. Život mě však donutil, abych se podobala některé z hrdinek svých článků. Přitom podobný obraz mě od dětství děsil. Musela jsem se ale naučit být silná, protože jsem neměla jediného člověka, který by mi v těžkých životních situacích podal pomocnou ruku.
A teď se cítím úplně vyřízená a ztracená. Přemýšlím, zda někde existuje někdo, o koho bych se opravdu mohla opřít, někdo, kdo by pro mě byl tím, čím jsem já sama dřív byla pro ostatní.
Vždycky jsem hrála roli dokonalé ženy, která dokáže vyřešit jakýkoli problém. A lidé si zvykli mě takovou vidět. Zvykli si pokládat mě za silnou a schopnou. Dnes je má duše utrápená a lidem kolem mě něco podobného ani nepřijde na mysl.
Připadá mi, že snad celý svůj život jsem věnovala jenom snaze dokázat si, že jsem silný člověk a že pokud je člověk silný, je to dostatečná podmínka, aby byl také šťastný. Očekávala jsem od sebe velice mnoho a vynaložila jsem neuvěřitelné množství energie, abych ta očekávání naplnila. Přitom jsem tak často ignorovala své skutečné emoce, že teď se cítím velmi unavená.
Když se člověk snaží být silný, potlačuje obvykle svá vlastní přání, své vlastní myšlenky a někdy dokonce i svoje vlastní pocity. Protože musí být neustále silný, ztrácí prakticky možnost někomu se otevřít a podělit se s ním o všechno, čím přetéká jeho srdce. Uvědomuje si, že tím vyvolal pouze údiv lidí, kteří sami potřebují jeho podporu. V důsledku toho se uzavře sám do sebe, až se nakonec ocitne ve stavu úplného citového zpustošení.
Pravdou je, že každý potřebuje někoho, kdo je třeba jen o malinko, ale přece jen o něco silnější než on sám. Ano, použila jsem slovo „POTŘEBUJE“ – to slovo, kterému jsem se tak dlouho vyhýbala, protože se mi zdálo, že má negativní nádech.
Jak léta plynula, pochopila jsem, že projevit čas od času slabost je normální. Přestože dříve jsem se bála třeba i jenom pomyslet na možnost, že by se snad někdo mohl dopídit mých slabých stránek. Myslela jsem se strachem na to, co by bylo, kdyby někdo postřehl moji krvácející ránu. Kdyby někdo zpozoroval slzy, které před jinými lidmi pečlivě ukrývám. Co kdyby se někdo dozvěděl, jaké jsou moje nejtajnější sny a touhy?
Všechny tyto úzkostné myšlenky mě přiměly skoncovat se svým ustavičným úprkem před sebou a poddat se touze být zranitelná.
Teď už si uvědomuji svoji touhu, aby se o mě někdo postaral. Nejde mi o péči materiální. Chybí mi silné ruce, které by mě na konci náročného dne objaly a hlas, který by mi řekl, že všechno je v pořádku. Finančně na nikom nezávisím, ale dál už prostě nechci nosit masku člověka, jehož psychika je železná. Ano, toužím po tom, aby mi někdo věnoval svou péči.
Není nic hrozného na tom, že někdo zůstane po vašem boku, aby se o vás postaral. Není na tom nic zahanbujícího. Není to projev slabosti, ale projev síly.
Všichni potřebujeme někoho, kdo nás ujistí, že všechno je v pohodě, že si můžeme odpočinout a přestat myslet na všechny možné problémy. To je síla lásky.
Samozřejmě, že můžete pro ostatní zůstat příkladem silného člověka. Nejprve se však ujistěte, že přitom spoléháte na takovou vnitřní sílu, kterou skutečně máte.
Kirsten Corley
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Moje žena dneska porodila
Učte se správně si přát
