Dovoluji žít v hojnosti: Jak se zbavit touhy ušetřit

Hojnost není otázkou vnějších okolností. Je to něco, co přebývá v naší mysli. Přenastavit mysl ovšem není bez praxe nijak jednoduché.

Pokud člověk po mnoho let už od dětství vstřebával návyky spojené s nedostatkem, potom pěstování vnitřního pocitu a jistoty dostatku a hojnosti představuje závažnou a zodpovědnou práci. Nedá se ho dosáhnout nějakým jednorázovým nácvikem, i kdyby trenér patřil k těm vůbec nejlepším. Všechno se zkrátka nedá proměnit najednou, jako mávnutím nějaké kouzelné hůlky. Můžeme donekonečna opakovat mantry a pronášet afirmace hojnosti, psát seznamy svých přání, hladit po zádech černou kočku, zapalovat svíce zelené barvy a šeptat při tom zaříkadla, všechno to bude k ničemu, pokud nezměníme své každodenní zvyky.

Pocit hojnosti

Přísloví praví, že ďábel vězí v detailu. Ačkoli se to týká ďábla, je to svatá pravda. Ze všech sil se snažíte si do života přičarovat, přilákat hojnost celého světa, domy a auta, úžasné cesty a skvělé večeře v elegantních restaurantech (dobře to znám, vždyť jsem taky taková)… Vaše běžná, všední skutečnost je ovšem jiná. Jen se zkuste sami podívat, jak hojnost nebo nedostatek nacházejí odraz ve vašich každodenních zvycích.

Ano, je opravdu velice těžké se rozloučit se starou dobrou touhou ušetřit. Právě dneska jsem se u toho znovu přistihla v Potřebách pro domácnost. Hrozně se mi tam líbil malý koš na prádlo v takové veselé jarní zelené barvě. Jenomže vedle stál koš úplně stejný, lišil se jen tím, že byl šedý. Ovšem stál o celou stovku míň.

A mě se v mozku odpálil celý ohňostroj myšlenek. «Proč bych sakra měla platit o stovku víc kvůli barvě», šeptal mi v hlavě tichý nabádavý hlásek. «Z funkčního hlediska mezi nimi není vůbec žádný rozdíl.». Zkusila jsem klást odpor: «Funkční hledisko je dobrá věc, ale tenhle se mi mnohem víc líbí, je tak hezoučký, vyloženě veselý…» A vtom se zapojil rozum. Najednou jsem si celou tu situaci uvědomila a představila jaksi zvenčí.

Kdeže zůstala Hojnost? Proč proboha, ve jménu čeho jsem se oddávala šetřílkovským úvahám a nechtěla si dovolit koupit, co se mi docela obyčejně líbí? Zcela vážně jsem tam stála a říkala v duchu sobě samé: «Dovoluji si koupit tenhle košík na prádlo». Cítila jsem, jak se knedlík, který mě dusil v krku, pomalu rozpouští… Samozřejmě, že jsem si koupila ten zelený koš. Pokaždé, když se teď na něj podívám, budu cítit jen příjemné emoce a nastavovat svou mysl na hojnost.

Jenomže kolik takových a podobných drobných událostí se nám děje doslova každý den? Tyhle úvahy přece zná každá z nás…

Proč bych hned měla volat taxi? Metrem tam možná budu ještě rychleji. I když už je pozdě večer a táhnu těžkou tašku.

Proč bych si měla kupovat oblečení a boty na doma? Jsou šíleně drahé. Budu nosit něco z věcí, které už bych si ven nevzala. A umyju si letní pantofle. Vždyť jsem v tom jen doma.

Proč bych si měla kupovat předražené značkové věci? Za ty peníze pořídím deset neznačkových.I když po dvou vypráních ztrácejí tvar a je na nich spousta žmolků. I když z nich žádnou zvláštní radost nemám. Jsou docela dobré…

Znáte to taky? Nebo jsem jediná, která je sama k sobě tak lakomá?

V restauraci jídla vybíraná podle cen, ačkoli bych si vlastně dala něco jiného. Jenomže to je moc drahé. Nákupy v obchodě podle toho, na co je zrovna nějaká slevová akce. Šetření na jízdném za autobus. Vždyť jsou to jen jen dvě stanice. Je fakt, že prší a bolí mě nohy, ale přece jen něco ušetřím. Načerno radši nepojedu, kámošku chytl revizor a přišlo ji to draho…

Nákup v reálu nikdy nespatřených věcí na slevových portálech. Nebo zlevněných pobytů někde, nějak… To už je vrchol této šetřící klasiky. Člověk riskuje minimálně nevyspání, dobrou náladu a někdy i zdraví, veden přízračnou touhou ušetřit. Přitom každý z nás moc dobře ví, že opravdu dobré a kvalitní věci levné zkrátka nikdy nebyly a nejsou.

Hodinu strávíme v obchodě s módními doplňky. Líbí se nám tohle, tamto a ještě tadyhleto… líbí se nám kdeco, ale aspoň něco jedno jediné si nevybereme. Nemůžeme. Nedokážeme to. Šetříme. A místo abychom si koupily pár těch roztomilých či elegantních kousků, se smutkem v duši obchod nakonec opustíme.

A tenhle seznam by mohl pokračovat donekonečna

Ovšem bývá ještě hůř. Bývá i to, že peníze se nakonec přece jen objeví. Utratíte je za něco, co skutečně potřebujete. A hryže vás svědomí. Máte výčitky. Nebo si nějak «přičarujete» sumu potřebnou dejme tomu na sérii masáží. Peníze se opravdu objeví – a vy začínáte uvažovat nad tím, co všechno byste za ně mohla pořídit do domácnosti…

Může se snad člověk s takto nastavenou myslí potkat se svojí hojností? Jistěže ne. Můžete mu poskytnout jakoukoli peněžní částku – jeho myšlení zůstane stejné. Je to jako v anekdotě, v níž kapesní zloděj, který vyhrál závratnou sumu, nedokáže v tramvaji odolat pokušení vytáhnout komusi z kapsy odřenou peněženku…

Přirozený a plynulý přechod do své vlastní zóny Hojnosti je možný pouze za podmínky vědomého každodenního hlídání svých návyků a postupného rozšiřování zóny komfortu.

Kdybyste už skutečně byla bohatá, do jakých obchodů byste chodila nakupovat, jaké byste kupovala potraviny, jaké byste nosila značky oblečení, jak byste trávila svůj volný čas? S jakými byste se stýkala lidmi? Podle jakých zásad byste si pořizovala osobní věci a zařizovala bydlení? Jaké byste dávala spropitné v restauraci, na kosmetice a v jiných podnicích? Kolik byste vydávala na dobročinnost, jaké projekty byste podpořila? Jaké zájmy a zábavy byste pěstovala?

Zkuste si to všechno představit a zkuste to také realizovat – alespoň v maličkostech. I když spropitné, které dáte, nebude tisícovka, ale stokoruna – něčím se začít musí. Když nemůžete zajistit jídlo pro tisíc lidí, nakrmte alespoň jednoho. A i když se hned zítra opravdu nemůžete vydat na cestu svých snů, nastudujte si všechno o místech, která chcete vidět a začněte se učit anglicky. Buďte si jistá, že vám to přijde vhod.

Úspěšnějším lidem můžeme jistě závidět, můžeme se snažit jejich úspěch všelijak shazovat a v jejich bohatství můžeme spatřovat něco nekalého, můžeme k nim však také cítit úctu a snažit se od nich něčemu naučit…

Zamyslete se také nad svojí řečí – vynášíte soudy o svých známých a odsuzujete je za rozhazování peněz? Nebo naopak podobné rozhovory ve své blízkosti pokaždé utnete konstatováním, že známým přejete, že si to mohou dovolit?

Snažte se zbavit nepěkného zvyku počítat cizí peníze. Ani známí ani peníze si na to moc nepotrpí.

Už dnes můžete v maličkostech začít utvářet způsob svého budoucího života. A nijak nevadí, když vám přitom budou pomáhat jenom obrázky v časopisech a nepůjde o skutečné věci.

Zajděte do drahého butiku, ve kterém byste se ráda oblékala. Vyzkoušejte si nějaké šaty. Dovolte si vychutnat ten komfort, tu pozornost prodavaček, dovolte si celým tělem vstřebávat a procítit všechny ty příjemné zážitky, dovolte si poznat, jak příjemně vás chladí drahé přírodní hedvábí na ramenou…

Jak se vám to líbí? Napřímila jste záda? Oči vám září? Anebo naopak, máte v krku knedlík, špatně se vám dýchá a jste celá nesvá? Jste natolik nesvá, že ani nepřekročíte ten práh, natož abyste se odvážila zkusit si ty šaty…

Říkejte sama o sobě: já si to dovoluji. Já si klidně dovolím krásné drahé šaty. Dovolím si dům svých snů. Dovolím si přepychové auto. Dovolím si být bohatá a šťastná. Snažte se, aby vám přesně takový pocit vycházel přímo z nitra.

Mnohé z nás sní o krásném, prostorném bydlení. Jak by tak asi mělo podle vás být velké? Dvě stě tři sta metrů? Nebo snad ještě větší? A jste ochotná na tak velký prostor dohlížet? Aby byl vždycky čistý, upravený, příjemný, útulný, vkusný? Jak se při tom budete cítit? Budete si připadat jako majitelka bydlení svých snů, nebo jako nějaká dozírající hospodyně? Je zvláštní, že mnoho žen není ochotných se o tyhle věci starat. Či spíše na ně ani nepomyslí, dokud o nich jen sní. Jenomže majetek je také zodpovědnost. I když si na úklid někoho zaplatíte.

Dovolit ovšem někomu jinému, aby za nás dělal tuhle práci, není nic snadného. Pracují v nás různé pocity. Staré návyky. Podezřívavost. Nedůvěra. A dokonce i zahanbenost – něco na způsob «Nejsem přece žádná panička» nebo «Já se práce nebojím».

Úklid však představuje několik hodin vašeho života. Hodin, které už se vám nikdy nevrátí. Vynaložte veškerou svou vůli, aby vám je staré šetřílkovské návyky nesebraly.

Opravdu netvrdím, že je to snadné, někdy to člověka docela vysílí. Nepříjemné chvíle však musíme prožívat s plným vědomím. Teď cítím stud a vinu, zdá se mi, že za nic nestojím. Cítím smutek a závist. A teď zase hněv, nespravedlnost, křivdu… Dovoluji si to cítit. Podobných bloků se člověk může zbavit jenom když se s nimi setká tváří v tvář a když je naplno prožije. Jinak to možné není.

A tak cestou velmi plynulého a postupného rozšiřování vlastní komfortní zóny se dostanete tam, kde na vás už dávno čeká vaše Hojnost.

Začněte maličkostmi, které jsou dostupné každému. Vědomě si vybírejte takové potraviny, které se vám zamlouvají a jsou opravdu dobré kvality. Nejezte nic, co se vám náhodně jako první dostane do ruky. Zacházejte pečlivě a opatrně se svými věcmi, neházejte je, kam vás napadne. Představte si, že vaše kabelka nestála sedm stovek, ale sedm tisíc. Postavila byste ji na špinavou zem? Házela byste do ní bez ladu a skladu všechno možné, dokud by se nepolámal zip a neprasklo ucho? Jak byste zacházela se svým pláštěm, kdyby to byl výtvor z poslední kolekce módního návrháře slavného jména? Zkuste si představit svůj vztah k podobně cenným věcem a začněte ho uplatňovat k těm, které máte už dnes.

Častěji si klaďte otázku, zda si vás nějaká věc zaslouží. Budete ji potřebovat ve svém budoucím životě, nebo vás potáhne zpátky? Dávejte přednost kvalitě před kvantitou. Teprve tehdy naplno pochopíte smysl tolikrát opakovaného rčení: «Nejsme natolik bohatí, abychom si mohli kupovat laciné věci».

Hojnost není otázkou vnějších okolností. Je to něco, co přebývá v naší mysli. Přenastavit mysl ovšem není bez praxe nijak jednoduché.

Proto si každý den s plným vědomím v duchu opakujte: volím Hojnost. Dovoluji si všechno co nejlepší, dovoluji svým snům, aby se uskutečnily a jsem ochotna za to nést plnou zodpovědnost. Pěstujte si návyky bohatého člověka. Dělejte každý den sice maličký, ale uvědomělý krok vstříc nové podobě sebe samé.

=========
VŽDYCKY můžete něco víc
Co je uvnitř, zrcadlí se zvenčí