Dárek důležitější než mnohé jiné věci

Jednou se tatínek rozzlobil na svou tříletou dcerku, protože zbytečně vyplýtvala roli pozlaceného dárkového papíru. S penězi to nebylo valné a táta se zlobil, že se dítě pokoušelo vyzdobit jakousi krabičku bez jemu viditelné příčiny. Druhý den ráno přinesla ta malá holčička tatínkovi dárek. Řekla mu:

– To je pro tebe, tatínku.

Teď zalitoval, že se na dcerku den před tím tolik zlobil. Ale znovu ztratil náladu, když uviděl, že je krabička prázdná… Řekl dcerce:

– Copak nevíš, že když se dává dárek, musí se do krabičky něco dát? A ty mi ji dáváš prázdnou.

Holčička na tátu pohlédla se slzami v očích:

– Není prázdná. Naplnila jsem ji pusinkami. Všechny jsou pro tebe, tati!!



Otec zůstal jako omráčený. Klekl si k dcerce a něžně ji objal. Prosil, aby mu odpustila. Od té doby chránil ten drahocenný dárek jako oko v hlavě řadu let, položený vedle postele. Když se mu v životě nedařilo, myslel na pusinky a lásku, které mu malá dcerka věnovala. Byly pro něj mnohem důležitější než nezdary, peníze, nebo hádky kvůli hloupostem.

Nemyslíme příliš často jenom na materiální hodnoty? Nezapomněli jsme dávat jeden druhému něco mnohem cennějšího: lásku, blízkost polibky a úsměv??