Opravdu jsou lidé, kteří vás nepřijmou, i kdybyste dělali psí kusy. Nepomůže vám ani žádný z vašich úspěchů, ani náklonnost, kterou k nim chováte, tím méně pak vaše nezdary. Můžete se vyšplhat do mraků a přinést jim modré z nebe, stejně se od vás odvrátí a budou si dál dělat své.
Není to proto, že byste snad nebyli dost dobří. Důvodem je, že tito lidé prostě něco nebo někoho přijmout neumějí. Nedokáží o takové přijetí rozšířit své představy o životě. Nedokáží být vlídnější, měkčí. Nedokáží vás vidět pravdivě. Nejsou toho jednoduše schopni. Je to jakýsi jejich vnitřní zádrhel.
Občas bohužel bývají takovými lidmi rodiče. Ty si člověk nevybírá. Alespoň vědomě ne. Někdy se stává, že rodiče časem ztrácejí pružnost úsudku. Po rodičích jsou takovými nepružnými lidmi dost často partneři. Přičemž se shodují ve své nepružnosti s rodiči. Partnera si vybírá člověk sám. A pokouší se pak vysvětlovat, zasloužit si, přesvědčit, dotlačit, zalíbit se… Když to s rodiči nevyšlo, musí to přece vyjít s tímhle nejbližším!
A tak se setká hora s horou, najdou na sobě navzájem něco, s čím ani jeden nedokáže hnout a střetnou se v krvavém boji názorů. Pokud se něco dá vysvětlit, je to samozřejmě skvělé, vysvětlí si to. Možná i v něčem ustoupí. Pokud je to možné.
Nejčastěji však nezbývá, než oplakat možnost kontaktu s takovým člověkem. Tady a teď a tímhle způsobem to prostě není možné. Takže pláčeme hořkými slzami. Opravdově, naplno, bez nějakých masek, prostě po lidsku, se slzami, usmrkaným nosem, křikem a skřípěním zubů.
Je však dobré si uvědomit, že jestliže vaše myšlenky, slova nebo povahové rysy někomu až natolik nevyhovují, znamená to, že určitě jdete správnou cestou. A zcela určitě jste sami sebou. Odlišujete se, stojíte na svém místě a vynášíte svoje vlastní soudy. Dříve nebo později také zjistíte, že není třeba lámat se do zamčených dveří, že se dají otevřít ty vedlejší, za kterými boj neprobíhá tak lítým způsobem, a vůbec – dá se tam žít v daleko větším klidu. Mírumilovným životem, který však často nepředstavuje zkoušku o nic menší. Protože v něm už není třeba žádat o otevření, přesvědčovat a dokazovat. Všechno je v něm tak, jak vám to vyhovuje. Člověk může prostě žít, dýchat a rozvíjet se ne cestou boje, ale prostřednictvím dialogu. A právě ten je výzvou.
Že nás někdo není schopen přijmout, je však vždycky třeba vzít jako fakt a ne jako problém. Rozhodně ne náš.
Aglaya Dateshidze
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Existuje celkem 6 typů vztahu. Jaký je ten váš?
Seznam, který zachránil mé manželství
