A smutní radovat se. Hodní zas čekat podraz, špatní pak věřit v zázraky.
Od podlých lidí jsem se dozvěděla, jak mám být čestná, od lhářů, že pravda je důležitější než peníze. Od těch, co věčně chodí pozdě, jak důležité je být vždycky všude včas. U něžných jsem zjistila, jak bolestivé někdy bývá milovat. Od lidí oddaných, že přátelství má větší význam nežli bohatství. Ti, co se zaklínali nebem i zemí mě naučili, že každý má svoji víru a ti, co slibovali, že doufat a spoléhat může člověk jenom sám na sebe.
Nevěrníci mě naučili věrnosti. Slaboši síle. Milovaní bolesti a nemilovaní tomu, jak důležité je umět přesto zůstat blízkým. Když jsem pozorovala věčné lháře a korouhvičky, pochopila jsem, že si přeji prostotu a opravdovost. A pohled na lidi topící se v bohatství mi umožnil si uvědomit, že chci být bohatstvím, které je důležitější nade všechny poklady. Poznání toho, jak lidé dokáží marnit svůj jediný život mě přivedlo k vědomí, že chci prožít stovky životů spojených v jediném, opravdovém.
Smutek některých lidí mě naučil umění radovat se, nemocní mi předali schopnost vážit si zdraví a ti, kdo už zemřeli, mě naučili cenit si každého okamžiku.
Prožívala jsem životy všech, které jsem na své cestě potkala a díky tomu jsem pochopila, jak nádherný je ten můj, můj jediný život. Když jsem ztratila všechno, co je jednou provždy ztraceno, uvědomila jsem si, že to, co je opravdu moje, mi nevezme nikdo. A když jsem se pachtila za tím, co mi prý bylo souzeno, pochopila jsem, že neexistuje nikdo, kdy by si zvláště pro mě vymýšlel problémy a těžkosti. Já sama na to dokonale stačím.
Něco se naučit můžeme ze všeho a od každého. V tom netkví žádná zvláštní síla. Síla znamená, že všechny znalosti, které si konec konců osvojíme během těch stovek prožitých dnů, dokážeme také uplatnit.
Protože svět patří pouze těm, kdo z něj mají radost!
Proč dokud někoho neobejmeme, je těžké porozumět jaký je náš vzájemný vztah?
Proč život nemůže probíhat nesprávně