Existují některá hojně rozšířená slova nebo věty, jejichž užívání bychom si měli raději dobře rozmyslet.
Od dětství se učíme zdvořilostním výrazům a frázím. Nicméně v některých případech nám jejich užití spíše neposlouží. Podívejte se na šest velmi často užívaných obratů, které ve skutečnosti snižují vážnost toho, kdo je používá.
1. «Mohl/a bych»
Výraz «mohl, mohla bych» je svérázným odkazem na dětství, kdy jsme byli závislí na rozhodnutí dospělých. Přesto však lidé, když vyslovují nějakou žádost, tento obrat zcela nevhodně do své řeči zařazují.
Jen si vzpomeňte. Sedíte v pizzerii či v kavárně. Vaše otázka k obsluhujícímu personálu nejčastěji bude znít takhle:
«Mohl/a bych dostat jídelní lístek?». Tuto prosbu však by bylo daleko vhodnější nahradit odpovídajícím pokynem, proneseným s klidnou intonací: «Přineste mi jídelní lístek». A i když za něj připojíte zdvořilé «prosím vás», nebude to mít ten nádech poníženosti, jako ono «Mohl/a bych…?» Budete se prezentovat jako člověk, který vždycky dostane to, co potřebuje. Umí si o to říci.
2. «Není zač»
Když někomu nezištně pomůžeme, nejčastěji na jeho vděčné děkování odpovídáme právě takhle: «Není zač». Touto frází lidi bezděky přivádíme do nepříjemného postavení, což má hned dva důvody.
Za prvé, když říkáme «není zač», znehodnocujeme svou vlastní práci či námahu a vynaložený čas, a to i v případě, že šlo o nějakou maličkost. Za druhé, tato fráze znevažuje i žádost druhého člověka o pomoc. Ono je zač. Minimálně za vaši ochotu, když už nic jiného. Neshazujte ji a neshazujte tím sami sebe.
3. «Neruším?»
Tohle se často říká, když chceme zdůraznit úctu k nějakému člověku. Jenomže když takhle snižujete význam vlastní osoby, jen těžko dosáhnete úspěchu. Typickou ilustrací je situace, kdy si vás k sobě zavolá šéf. Necháte všechno ležet a vydáte se do jeho kanceláře. Klepete a vcházíte se slovy «Neruším?». Ale proč vlastně? Proč se máte ptát, zda ho nerušíte, když si vás přece zavolal! Váš čas nemá o nic menší cenu než jeho čas. Daleko lepší je se zeptat «Mohu dál?».
4. «Nemohl/a byste…»
Záporka «ne» je v tomto kontextu dosti záludná. Kvůli ní má totiž tato zdánlivě nevinná žádost následující podtext: «Myslím, že mě můžete odmítnout, závisím na vás». A pokud snad dotyčný bude přece jen ochoten vaši žádost splnit, bude to vyvolávat dojem jakéhosi vašeho závazku, jako byste mu snad něco dlužili.
Je tedy daleko vhodnější vyslovovat podobnou žádost v kladné podobě: «Mohl/a byste…?». Z ní jasně prosvítá vaše jistota ohledně výsledku.
5. «Buď/te zdráv/a»
Určitě už jste někdy popřáli zdraví někomu, kdo vedle vás kýchnul. Možná jste dokonce zapojili i nejvyššího: «Pozdrav pánbu». Podle pravidel etikety je však něco takového zcela nevhodné, pokud zrovna nejste v prostředí velmi blízkých přátel nebo rodiny.
Svou reakcí na něčí kýchnutí ukazujete, že jste si všimli, že kýchnul. To však může někomu být nepříjemné a může se proto cítit trapně. A vy se navíc předvádíte jako někdo, kdo se neumí chovat. Cizí kýchnutí musíte prostě přejít, jako by se nic nestalo.
6. «Moc se mi to líbilo»
Sama o sobě je tahle věta příjemná a hodí se do kruhu přátel či příbuzných. Pokud však chcete tímto způsobem zdůraznit své osobní mínění, buďte při užívání této věty opatrnější.
V některých případech by totiž v posluchačích mohl vzniknout dojem, že je snadné se vám zavděčit, případně že jste povrchní. Chválíte šmahem, spokojíte se s málem, zalíbí se vám nejspíš kdeco.
Chcete-li svému osobnímu mínění dodat na váze, musíte ho více konkretizovat. Například: «Já jsem spokojen/a», «Příjemně mě to překvapuje» a podobně.
Odnaučte se používat slova a obraty, které snižují vaši vážnost. I když vám to možná tak nepřipadá, je to důležitá věc. Začne z vás vyzařovat sebejistota. To se může stát začátkem nových, příznivých obratů ve vašem životě.
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>10 zákonů, podle kterých žijí všichni nešťastní lidé
Rizika přehnané srdečnosti
