5 zásad neutuchajícího optimismu

Optimisté žijí déle. Nejde o žádnou statistiku, jim se tady na světě prostě líbí. Někdy se na svět dívám přes tmavé brýle a nevidím žádný důvod k radosti. Tehdy se obracím k prameni nikdy nevyhasínající moudrosti véd a nacházím tam pět neotřesitelných opor svého života.

Štěstí příchodu na svět v lidském těle. Představte si víko od dřevěného sudu s otvorem na zátku, který má průměr zhruba jako běžná mince. Víko se pohupuje na neklidných vlnách otevřeného moře.Z hloubi vod velkou rychlostí pluje k hladině želva. Její hlava se přesně hodí do otvoru ve víku. Jak asi je poravděpodobné, že se želví hlava ocitne v otvoru? Stejně vzácná je i pravděpodobnost zrození v lidském těle. Měli jsme tedy obrovské štěstí. Podařilo se nám to! Z duchovního hlediska znamená zrození v podobě člověka získání jedinečné možnosti dosáhnout osvobození, uniknout z kruhu převtělení. Z emocionálního hlediska je to možnost prožít celou stupnici citů. Tetelit se štěstím i propadat se do hlubin zoufalství. Získat jakoukoli zkušenost. Dosáhnout mistrovství ve zvoleném oboru. Okusit ode všeho trochu. Není nezbytně nutné být sochařem, abychom uhnětli hlínu a roztočili hrnčířský kruh. Nemusíme být zrovna výtvarníkem, abychom se nadechli vůně olejových barev a provedli na plátně několik tahů. Každý má možnost poznávat sám sebe nového a objevovat nové směry vlastních schopností.

Naše planeta je ve své mnohotvárnosti překrásná. Říkává se, že na rajských planetách je věčné léto a vždycky bohatá úroda. Rostou tam prý gigantické stromy s obrovskými plody. Z jednoho plodu manga můžete být živi celý měsíc. U nás se rodí plody menší. Ale rajských zákoutí máme dost a dost. Kdo chce, může si ležet na teplém písku s pohárkem ovocné šťávy. Pro někoho je životní nezbytností škrábat se po svislé skále nebo se nořit do ledové vody. Pořád se zkoušet, věčně zkoumat hranice vlastních možností. Můžeme se přesouvat v čase. V New Yorku je ještě včera a my už máme dnešek. Během několika hodin se obyčejným džípem můžete ocitnout v různých ročních obdobích. Vyjet na náhorní plošinu a brodit se půlmetrovým sněhem. Za chvilku sjet dolů do údolí a brouzdat se bosí ve sluncem prohřáté trávě.

Nejsme tady nadlouho. Posvátná písma praví: vše, co se zrodí, nevyhnutelně také umírá. To křehké a rychle ubíhající vždycky vyvolává jemnější a hlubší city nežli to, co je provždy neměnné. Máme jedinečnou možnost vidět, jak vyrůstají stromy, které jsme sami zasadili. Jak vyrůstají naše děti a vnuci. Syn s věčně rozbitými koleny a roztrhanými kalhotami je dnes starostlivým, něžným otcem. Jeho dcera, ještě včera téměř nic nevážící obláček v záplavě růžových krajek, je dnes cílevědomou dívkou. A nedávno přišlo na svět nové stvořeníčko, kterému se ještě u pusinky dělají mléčné bubliny a všechny kolem naplňuje samou radostí.

Nikdo netančí sám. Nejsme tady sami. To je to nejkrásnější a nerozporuplnější. Můžeme potkat spřízněné duše. Můžeme narazit na nesmiřitelné nepřátele. Dělit se o lásku, chránit a podporovat jeden druhého, anebo si vzájemně dávat kruté lekce zrady a podvodu. Každý si sám volí, jak bude utvářet své vztahy k jiným lidem a jaké z nich sklidí plody.

Jsme natolik svobodní, nakolik sami chceme. Samozřejmě, že naše svoboda je relativní. Podobá se novému bytu ve velkém obytném domě. Prostor už tam je, ale rozvrhnout si ho můžeme sami a přizpůsobit si ho podle svého vkusu. Zaplnit různými předměty, city či tradicemi. Nikdo nás pod zámek nezavře. Můžeme upéct koláč a jít na návštěvu k sousedům. A až se nám odkudsi na nos snesou tmavé brýle, obrátíme se na nikdy nevysychající pramen moudrosti.

KONFERENCE - ŽIVOT V HARMONII SE SEBOU
25.05.2019 PRAHA 

Jak naslouchat svému tělu i duši, porozumět svým skutečným přáním, objevit svůj potenciál, zbavit se strachu a krok za krokem vytvářet život svých snů. Vstupenky ZDE

=========
Jak přestat porušovat sliby, které jsme dali sami sobě
Jak si udělat a uchovat pořádek v hlavě i v životě.