Vzpomínky na budoucnost – Až mi bude 80 let…

Až mi bude 80 let a rozhodnu se odejít ze scény po neskutečně skvělé a fantasticky úspěšné kariéře filmové hvězdy, zpěvačky, svůdkyně a společenské činitelky, přijde ke mně na nábřeží Croisette mladá novinářka. Můj sedmý manžel zrovna odjede na nějaký závod Formule 1 („Ach, drahoušku, ano, dokonce i ve čtyřiceti jsou všichni pořád jako malí kluci!“), a tak v domě nikdo nebude. Promluvíme si o tom, jaký byl začátek jednadvacátého století, dáme si skleničku dobrého koňaku, napijeme se silného čaje s citronem a ona mi pak položí tu hlavní otázku, kvůli které přišla. Tajemství Tvého Úspěchu…

A jako různobarevné korále v krabičce začneme přebírat má tajemství.

Tajemství č. 1. O Světě

Chápala jsem vždycky, že Vesmír je zrcadlo, keré na mě shlíží se stejnou vlídností, s jakou já vzhlížím k němu. Že je třeba milovat Svět, stromy a květy, děti i dospělé. Citlivě ho vnímat a s potěšením ho ochutnávat. Tancovat si o samotě a pohybovat se přitom nikoli podle daných pravidel, ale podřizovat se vnitřnímu rytmu svého těla. Dávat si koupel provoněnou aromatickými solemi a zapálit si svíčky… Mlsat na parapetu horkou čokoládu s rozinkovým šnekem a dívat se přitom na noční nebe. Číst si znovu Mary Poppins. Tajně si pod stolem zout střevíčky a malovat palci na podlahu lodičku. „A ještě, děťátko“,řeknu jí, „pokud nemáte ctitele, kupujte květiny sama sobě…“

Tajemství č. 2. O kosmetice

„Ale jistěže jsem znala různé ty laciné cestičky ke Kráse a nijak jsem jimi neopovrhovala: myla jsem se minerálkou, potírala obličej kostičkou ledu z heřmánkového čaje nebo kouskem jablka, do levných krémů jsem přimíchávala mandlový olej… Ale pamatujte si, dítě moje, nikdy nešetřete na parfému a na spodním prádle. Jen demonstrujte světu závažnost svého úsilí stát se Elegantní Ženou – a on vám poskytne možnosti k jeho naplnění, protože uvěří, že právě vy s nimi naložíte lépe než jiné…“

 Tajemství č. 3. O jídle a špatných zvycích

„Ach, jak já jsem ráda jedla: ode všeho jen kousíček – i linecký koláč, i vepřovou na sušených švestkách, grapefruity, ústřice. Nebála jsem se ani nadýchaného chleba, ani opečeného masa: když jsou základem vaší stravy zelenina, cereálie a ryby, pak malý ústupek není na škodu. Velký chlebíček s kotletkou a dipem nezmění ženu v obludu, zato nepřetržitá hrůza z kalorií z ní udělá nervózní a nespokojené stvoření. Na druhé straně, drahoušku, když jsem se rozhodla zhubnout, pak silou vůle jsem kromě ovoce a šťávy dokázala nejíst nic jiného… snad ještě tabulku hořké čokolády… A pohár vína jsem vypila s potěšením. Věřte, děťátko, že takzvané špatné zvyky se stávají škodlivými teprve je-li jich příliš… Ve lžičce je to lék, v šálku už jed. Nemyslete na ně, bere to tvářím správnou barvu. Ostatně, taková ta bojovná počestnost neškodí o nic méně.“

„Muže jsem měla ráda, dítě moje, a oni mi stejně tak odpovídali. Měla jsem ráda stav fyzické blízkosti. Objetí a laskání. S těmi milovanými po řadu let, s těmi přitažlivými v krátkých minutových vzplanutích…

Neviděla jsem svoje tělo jako figurku v sociální hře, nedávala jsem se za peníze nebo pro přepych, tělem jsem platila za tělo, něžností za něžnost, touhou za touhu. André Maurois říká, že stáří začíná v den, kdy umírá odvaha… a má pravdu. Stáří Ženy však začíná ten den, kdy v ní zemře něžnost. Ruka toho, kdo dává, neuvadá, nevadnou jeho ramena, ani boky, ani ňadra… všechno to uchovává Znalost zimničné touhy i malátnosti ukojení. Nebojte se úplně se ztratit, vzdejte se vášni ze vší síly, vychutnávejte si štěstí ze spojení ženského a mužského. Jinak vás první vrásky přivedou ke smutné myšlence – že jste málo milovala.“



Tajemství č. 5. O učení

„Učit se, poznávat, rozumět novému… Kolo se otáčí buď nahoru nebo dolů a jakmile se zastaví, skácí se na stranu. Svůj mozek využíváme jen z 5 procent, a necháváme tak ležet ladem dřímající sílu zbylých devadesátipěti. A přitom náš mozek je velká a mocná zbraň. Jen se podívejte, děvčátko, co všechno lidé vymysleli do roku 2050, a to pouhou dvacetinou svého skutečného potenciálu. Rozvíjejte svůj mozek, zatěžujte ho, vychovávejte, buďte k němu spravedlivá, ale přísná. Vždyť mozek řídí každou buňku vašeho těla. Co my víme, možná, že až se zapojí 6 jeho procent, začne vyvíjet nějaký hormon proti stárnutí?“ – Tady se usměju. A smetu z běloskvoucích kalhot neviditelné smítko.

Tajemství č. 6. O práci

„… Vybudujte říši svého snu, triumfu svého snažení! I kdyby byla nevelká, rozhodně nemůže být malá. A poznáte-li, že je to jen vzdušný zámek, nechte ho odplout a začněte znovu. Tvořte! Vydělejte spoustu peněz a ještě víc jich utraťte. Neztrácejte nadarmo čas, zapřáhněte každou minutu jako koně, který zpěněnými pysky hltá vzduch, do kočáru, který letí, kymácí a trmácí se k vašemu Úspěchu. Když si osvojíte tajemství číslo 1, holčičko, naučíte se nasávat energii Světa jako mořská houba. Ale nic nemizí v nic a pokud ji Světu nevrátíte, zahynete. Staňte se vnímavou, tvořivou membránou ve vedení světového energetického proudu, přijímejte, přeměňujte a vysílejte. Vyjadřujte sama sebe a uvádějte za to rovnou i cenu – a zaslužte si ji. Nemáte-li Práci, ale službu pro výdělek, a nesnažíte se tento stav věcí změnit, pak kladete první kamenné bloky do základů svého Stáří.“

Tajemství č. 7. O Hodných a Zlých

„Nebuďte, drahoušku, příliš hodná – kousejte, žádejte, utíkejte. Neposlouchejte nikoho, kdo vám bude říkat, že tohle nemůžete, tohle jste si nezasloužila, tamto nemáte zkoušet. Zapomeňte na všechny, kdo vám schválně berou náladu, zbavují vás sil, které jsou třeba k míchání barev na paletě Světa, k namáčení štětce a utváření plátna vašeho života! Je jen jeden způsob jak nedosáhnout úspěchu – snažit se být hodná ke všem. Perte se, vztekejte se, rozbíjejte a ničte a vymetejte ze svojí duše střepy těch, ke komu jste se rozhodla být zlá… Pamatujte, že čas objímat se střídá s časem odmítání objetí. Pamatujte, že „hodná ženská“ je nejčastější kompliment pro ty, s nimiž se nikdo nežení. Pamatujte, že když váš vnitřní anděl umdlévá slabostí a nedokáže už udržovat oheň v krbu vaší duše, můžete ještě pořád požádat o uhlí a oheň čerta! … Tomu nevěřte, holčičko, že ti dva jsou nepřátelé: až se anděl zahřeje a pohne zrůžovělými rty, zanechá čert vaši duši a svoji sílu v jeho něžných prstech, čímž si vyslouží stydlivý a uznalý andělský povzdech. Na tom stojí svět.“

… A tak vzdáme patřičnou úctu Henessy, navlečeme celou nit barevných korálů mých osmdesátiletých zkušeností a já na její mladé šíji zapnu droboučký uzávěr.

 Tajemství nejhlavnější

„Buďte zvídavá, děvčátko moje. Zajímejte se o všechno, co budete dělat: o výběr jídel nebo šatů, o rozmluvy, o své i cizí myšlenky, o slova a knihy, o práci a bitvy. Pokud v sobě necítíte zájem o jednu jedinou z oblastí svého života, změňte ji, odstraňte ji a hned budujte jinou! …  Nuda má na cévy horší vliv než cholesterol, nuda vám ohýbá páteř, spoutává vám prsty artritidou a dělá vám záhyby na břiše. Utíkejte, má milá, vždycky běhejte! … Čas je milosrdný jen k těm, kdo se pohybují v jeho oblíbeném rytmu opojného skoku! … Kdo ho umí vynakládat ušlechtile, štědře a radostně, dočká se svátku. Snažte se změnit v zajímavou uchvacující činnost i tu nejrutinější ze svých povinností, pokud už je nezbytná. V opačném případě najděte způsob, jak se jí vyhnout.

Pojďme, děťátko, ukážu vám svoje kosatce. Tohle je Junona Warlsind… a tyhle jsou japonské, všimněte si, jak jsou mohutné. Věděla jste, že v Japonsku z kosatců dělají chlapcům amulety, aby je chránily před nemocí a přinášely jim odvahu? Pro slovo „kosatec“ a „bojový duch“  je stejný znak. Podle legendy rozkvetl první kosatec už před miliony let a byl tak nádherný, že pokochat se pohledem na něj přišla všechna zvířata, ptáci, voda i vítr  a ti pak roznesli jeho semínka po celé zemi … A tady na tom kopečku mám kosatec Alberta, fialový a bílý. Teď je trošku nakrmíme… Už musíte, děťátko?… No co, jen běžte. Utíkejte!“

Marina Korsaková