Vztah není založen na tom, kolik času s někým strávíme, ani na tom, čím se s ním zabýváme. Vztah je vždycky založen na kvalitě naší společné přítomnosti.
To je důvod, proč se zamilováváme do lidí, kteří nás umějí přimět cítit, že jsme živí: na určité úrovni si totiž každý strašně přeje více prožívat svoji přítomnost.
Skutečné prožívání přítomnosti nevyžaduje nějaké pohružování do meditace, hluboký a soustředěný dech a tak podobně. Celkem vzato je to jedno jednoduché rozhodnutí: „ОК. Teď budu ve své přítomnosti opravdu přítomen.“
Není to rozhodnutí, které můžete přijmout ráno a víc na ně nemyslet. Jde o rozhodnutí, které člověk přijímá opakovaně, v průběhu celého dne. Když zjistíte, že jste se bohužel odpoutali od přítomné chvíle, nebude to problém. Let zpátky vám zabere pouhou jednu vteřinu.
Americká spisovatelka, básnířka, hudebnice a scénáristka Maya Angelou (1928-2014) se domnívala, že existují čtyři otázky, které lidé neuvědoměle jeden druhému ustavičně pokládají. Téměř vždycky jsou to němé otázky, protože kladeny jsou podvědomě.
A když němá odpověď na každou z těchto čtyř otázek je jednoznačné ANO, láska, či v jiných případech obecné lidství, se ve vztahu projeví zřetelněji a vycítit se dá během té jediné vteřiny.
Pokud otázky zůstanou nezodpovězeny v kontextu romantického vztahu, člověk, který je kladl, se obvykle tomu druhému vzdaluje, ztrácí ve vztahu klid a často vyhledává konflikt, aby upoutal pozornost a cítil se živý.
V širším kontextu lidé, kterým se na tyto otázky nedostane odpovědi anebo ti, kdo slyší odpověď NE, zakoušejí narůstající pocit odtrženosti od společenství.
Tady jsou ony čtyři otázky:
Vidíš mě?
Záleží ti na tom, že tu jsem?
Stačím ti takový, jaký jsem, nebo bych se kvůli tobě měl snažit stát lepším?
Mohu říci, že podle toho, jak se na mě díváte, jsem výjimečný?
Ať jsou to vaše děti, partner, kolegové, kdokoli z vašich známých, cítí, že ho upřímně přijímáte, jestliže se k němu chováte tak, jako kdybyste na každou z těchto otázek neustále kladně odpovídali. Jestliže když se na něj díváte, se na něj soustředíte a věnujete čas tomu, abyste ho skutečně viděli.
Když někoho vidíte, dejte mu znát, že ho skutečně vidíte.
Zpomalte a – jakkoli je snad trochu zvláštní psát o něčem, co je tak prosté, ale stejně – na sekundu se skutečně na toho člověka podívejte.
Jen pouhou jednu jedinou sekundu navíc. Doslova.
A když je řeč o doslovnosti – když někoho milujete, svou lásku mu samozřejmě ukazujte. Dovolte, aby se láska, kterou cítíte, projevila ve výrazu vaší tváře, na očích i na kvalitě vaší přítomnosti.
Podle Katherine Schafler: „Jak svůj život změnit během jedné sekundy“
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Když nedokážete někomu odpustit
Jak od vás osud odvádí ty, koho už nepotřebujete
