Za Budhových časů se stalo, že Buddhu jednoho dne potkal chudák.
Tázal se ho: Proč jsem tak chudý, Buddho?
Buddha mu odpověděl: „Protože nejsi štědrý“.
Chudák si pomyslel, že by musel být věru o mnoho bohatší, aby mohl být štědrý. Řekl: “Jak mám být štědrý, Buddho, vždyť nemám, co bych druhým dal!“
Buddha mu však odpověděl: „Máš pět prostředků, s jejichž pomocí bys mohl být štědrý, ty však to nečiníš.“
Chudák vytřeštil oči: „Řekni mi prosím, jakých je to pět věcí?“
Buddha mu řekl: „Svou tváří můžeš druhým darovat úsměv, ale ty se neusmíváš. Očima můžeš na druhé pohlížet s láskou a zájmem, ani to však nečiníš. Ústy můžeš říkat druhým mnoho útěšného, ale neříkáš. Srdcem můžeš jiným přát štěstí, ale nepřeješ. Svým tělem můžeš pro druhé vykonat něco dobrého, ani to však neděláš.“
Buddhova slova neplatí jen pro toho chudáka, týkají se každého z nás. Oněch pět věcí můžeme dělat, ale neděláme. A přitom by nás nic nestály.
Tři buddhistické pravdy, s nimiž nám bude lehčeji
Podobenství o hněvu