Někdy se zdá, že život je nespravedlivý právě k nám, právě tady a teď. A všechny naše pokusy situaci změnit se podobají pohybu v uzavřeném kruhu. Právě v takovou chvíli je třeba se zastavit, vydechnout a připomenout si tři základní buddhistické charakteristiky veškerého bytí. Skutečně dokážou mnohé změnit.
Dukkha (strastiplnost): Život je řetězcem utrpení působících strádání
Mnozí lidé pokládají buddhismus za pesimistickou a negativistickou doktrínu. Důvodem je známé buddhistické dogma o životě jako utrpení. Většina Evropanů však chápe toto tvrzení v principu špatně. Co nám ve skutečnosti buddhismus říká? „Život není příliš laskavý a příjemný. Tak ať.“
Buddhisté tvrdí, že velkou část utrpení si způsobujeme tím, že se snažíme vyhnout se duševnímu trápení nebo potlačit složité emoce. Život nevyhnutelně provázejí pocity ztráty, smutek, únava, nuda nebo neklid. Jsou to stálí průvodci našeho života. Pokud se pokoušíme jim uniknout, ať už nakupováním nových a nových věcí nebo za pomoci narkotik, cestováním nebo promiskuitou, působí nám to ještě větší roztrpčení, zklamání a další bolest v různých podobách.
Jak toho využít v každodenním životě:
Nepropadejte myšlence, že k „úplnému štěstí“ vám cosi chybí. Nemoci, stárnutí i smrt jsou součástí života. Měli bychom ho přijmout takový, jaký je a přestat spřádat fantazie. Zapomeňte na představu, že ideální život je snad lehký a bezbolestný. Tento omyl v nás vyvolává průmysl módy, zábavy a farmaucetiky.
Čím rychleji přijmete nedokonalost života, tím méně zklamání vás čeká. A tím snazší pro vás bude otevřít své srdce nejistotě. Tím snáze budete prožívat každodenní stres a občasné nezdary.
Aničča (pomíjivost): Život je neustálá změna
Aničča neboli pomíjivost znamená, že život, takový, jaký ho známe, je v neustálém pohybu. Nikdy nemůžeme získat přístup k uplynulé chvíli. Stejně tak nedokážeme zopakovat včerejší den. A budoucnost je iluzorní.
Každé ráno se probouzíme trochu jiní, než jsme byli včera. Naše buňky se liší na fyzické úrovni. V hlavě nám klíčí jiné myšlenky. Máme trochu jinou tělesnou teplotu. Dýcháme trochu jiný vzduch. I když si toho někdy ani nepovšimneme, všechno kolem nás se mění. Ustavičně. Stále. Vždycky.
Když nejsme ve své kůži, může nás pocit pomíjivosti, jakkoli divné se to zdá, uklidňovat. Jestliže víme, že na světě není nic stálého, včetně bolesti, pak také víme, že všechno zlé dříve nebo později skončí. Když však zakoušíme radost, přirozeně bychom chtěli, aby to trvalo věčně. Proto se myšlenky pomíjivosti obáváme. Správná je však jiná myšlenková konstrukce: jestliže radost rychle pomíjí, musíme se na ni co nejvíc soustředit a získat z ní co největší potěšení.
Přijetí myšlenky o pomíjivosti života a pochopení její cennosti je neuvěřitelně osvobozující. Sto let poté, kdy tuto myšlenku vyjádřil Buddha, opakoval ji jinými slovy řecký Hérakleitos z Efesu : Panta rei – vše plyne. Nevstoupíš dvakrát do jediné řeky. Všechno, co člověk ve skutečnosti má, je pouze přítomná chvíle.
Jak toho využít v každodenním životě:
Oslavujte změny. Ztotožněte se s tím, že všechno, na co jste zvyklí, tak či onak skončí. Všechno zlé, co se dnes jeví jako mizérie, brzy pomine a všechno dobré uchováte v paměti, pokud se naučíte mít z toho skutečné potěšení. Vaše vztahy mají mnohem větší význam než módní obuv, nový iPhone vám nepřinese štěstí déle než na pár dnů, ale radost ze styku s dětmi se bude opakovat každý den.
Anattá (ne-já): Vy sami se ustavičně měníte
Když psychiatr pokládá pacientům otázku, co by chtěli terapií získat, dostává nejčastěji tuto odpověď : „Rád bych našel sám sebe“. Naše kultura nás přivedla k přesvědčení, že uvnitř nás existuje jakési stálé, pravé „já“. Snad někde mezi srdcem a játry, nebo kdesi v mozku? Kdo ví!
Buddhismus nicméně vychází z toho, že neexistuje žádné fixní, stabilní „já“. Jestliže se podle předchozího principu všechno kolem nás ustavičně proměňuje, proměňujeme se i my. Naše osobnost se obnovuje velice rychle. Máme svá těla, svá stálá pracovní místa, jména, své profese, vše, s pomocí čeho se identifikujeme čili jakoby „fixujeme“. Hlavní však je, že nezůstáváme stejní jako dříve, pokud vynakládáme úsilí. Náš život se nezmění, pokud nebudeme každý den dělat to, co je třeba k jeho změně.
Jak toho využít v každodenním životě:
Nesoustřeďujme se na hledání sebe sama, ale na to, abychom sebe sama v každé chvíli utvářeli. Neexistuje žádné naše trvalé „já“, jsme pouze my v přítomné chvíli. A můžeme se v kterýkoli okamžik změnit. Dnes se vždycky odlišuje od včera. Jestliže dnes máte depresi, neznamená to, že ji máte navždy. Jestliže dneska nedokážete přátelům nebo příbuzným odpustit nějaké jejich jednání, neznamená to, že jim neodpustíte později.
Když upustíme od lpění na jakémsi stabilním „já“, dokážeme se uvolnit a radovat se z přítomné chvíle. Vždyť zítra bude stejně všechno jinak. V každém novém okamžiku života jste také noví.
(via)
Odpouštím si všechno
Nikomu nejste ničím povinni