Jeden člověk přišel žádat o práci domovníka v budově velké IT společnosti. Personalisté mu položili několik otázek, pak mu dali nějaký test a nakonec řekli:
— Jste přijat. Nechte nám email, abychom vám mohli napsat, kdy nastoupíte.
— Ale já nemám ani počítač, nervózně řekl muž, takže ani emailovou adresu…
— To vás ale nemůžeme přijmout, protože virtuálně neexistujete.
Rozhořčený muž vyšel na ulici. V kapse měl všeho všudy 300 Kč. Kde sežene peníze? Pak ho něco napadlo. Koupil od farmáře 10 kilo rajčat a začal je nabízet po domech. Ani ne za dvě hodiny svůj počáteční kapitál zdvojnásobil. Za šest hodin měl v kapse 3000 Kč. Řekl si, že když dokáže vydělávat takhle, žádného zaměstnavatele nepotřebuje. Po nějaké době si koupil auto, později náklaďák. Pak si otevřel vlastní obchod. Za pět let měl už síť supermarketů.
Tehdy se rozhodl, že je čas nechat se pojistit. Na závěr schůzky ho pojišťovací agent požádal o emailovou adresu, aby mu mohl poslat výběr nejvýhodnějších pojišťovacích nabídek. Obchodník, stejně jako před lety, odpověděl, že email nemá, že nemá dokonce ani počítač.
– To je neuvěřitelné, vykřikl pojišťovací agent, máte tak velký podnik a nemáte mailovou adresu! Představte si, kým byste dneska mohl být, kdybyste měl počítač!
Obchodník odpověděl:
— Já to vím, byl bych domovníkem.
Poučení: když něco nemáte, možná to ani nepotřebujete.
20 vybraných myšlenek Alberta Einsteina
Hřebíky hněvu – příběh k zamyšlení
Život se neměří počtem vdechů a výdechů