Těm, kdo jsou v jámě aneb smát se budu i za pět let

Jestli je vám mizerně a celý svět se vám sesypal, přečtěte si tenhle článek až do konce.
Pohyb pouze směrem vzhůru neexistuje. Něco takového není možné. Takže jestli opravdu vážně usilujete o dosažení něčeho velkého a významného, nevyhnutelně se ocitnete taky dole, v jámě.

Nejdřív prožíváte velké citové vzepětí, ať už se věnujete čemukoli. Kondiční běh, angličtina, vztah, byznys. Vidíte jen to dobré, nic špatného nevnímáte. Ale půjdete-li dál, pak vaše vysoká očekávání určitě přestanou odpovídat faktům. Čeká vás kruté rozčarování. Většina pasažérů vystupuje právě na téhle stanici.

A co potom? Potom, jakkoli zvláštně to zní, život provádí ránu jistoty, takže je zpravidla všechno ještě daleko horší a složitější. Což jste tuplem určitě nečekali. Na této zastávce vystupuje dalších osmdesát procent zbylých pasažérů.

Život zkouší naši pevnost

A potom přichází etapa nejzáludnější. Žádný pokrok, neboli stav plató. To dobře znají sportovci. Zpočátku je pokrok evidentní, potom však přes všechno úsilí zůstávají na stejné úrovni.

Život zkouší naši trpělivost

Když se nakonec dokážeme poučit, když zvolíme správnou cestu, samozřejmě směřujeme vzhůru. To je s ničím nesrovnatelné štěstí. Ke vzletu může dojít rychle anebo za několik let. Záleží to na tom, jak rychle se dokážete měnit, dělat závěry, uznávat chyby a brát si poučení. Jistě chápete, že vzletu se dočkají pouze jednotlivci. A to je dobře.

Jáma je sociální filtr

Jáma jsou problémy a nezdary, které na své cestě nevyhnutelně potká každý, kdo se nechce spokojit s průměrností. Jáma je srážka neadekvátnosti vašeho obrazu světa s realitou. Právě jáma a nic jiného, objektivního, je příčinou velké nevyrovnanosti lidských úspěchů.

Co se rozumí neadekvátností obrazu?

Nepřipravenost vlastního vnímání světa na nečekanosti. Nečekaný problém a nečekaný úspěch, to jsou dvě strany neadekvátnosti. Mysleli jste, že peníze se objeví rychle, ale ono jim to trvalo půl roku. Věřili jste, že sotva se na síti objeví vaše webová vizitka, zasypou vás růžové plátky a zazní rajská hudba. Byli jste si jisti, že tu smlouvu podepíšete, ale hodili vás přes palubu. Takže v těchto otázkách jste byli mimo – vaše představy byly neadekvátní.
Jáma má mezi jiným také antiseptické účinky. Odumírají v ní různí paraziti a škodlivé usazeniny.

Hrozně se mi nechce opakovat onu tisíckrát omletou Nietzcheho větu, ale nic výstižnějšího snad ani není:

Všechno, co nás nezabije, nás posílí.

Co dělat?

Za prvé, pochopit, že jestliže jste se ocitli v složité situaci, znamená to, že svět vás potrestal za neadekvátnost. Nepředpokládali jste, dopustili a natropili to, co vás přivedlo do současného bodu. V podstatě nikdo kromě vás na tom nemá žádnou vinu. I když přiznat si to je velice těžké.

Ale přiznat to je nezbytné. Protože jinak se situace bude pouze zhoršovat.

V Klubu anonymních alkoholiků lidé na úplném začátku říkají: «Je mi osmadvacet a jsem alkoholik». Přiznání problému je polovinou jeho řešení.

Proto si řekněte nebo napište: «Je mi tolik a tolik a mé představy jsou neadekvátní».

Míníte-li to doopravdy, pak vás upozorňuji, že to znamená sejmout z hlavy korunu, připustit si, že vaše vnímání věcí je nejspíš nesprávné a otevřít se signálům zvnějšku.

Požádejte o pomoc. Požádejte o radu. Určitě se setkejte s někým, kdo už byl v nelehké situaci. Věřte, že vám dobře porozumí a bude vědět, co dělat.

Neobviňujte se

Nikdy byste do jámy nespadli, kdybyste nedělali nic. Nebo byste pracovali tak pomalu a stereotypně, že pravděpodobnost nesprávné akce by byla prakticky nulová.

Zvolili jste cestu růstu, což znamená nezbytnou porci jam. Jáma je nejjednodušší a nejrychlejší, i když dost stresující způsob, jak zkorigovat vaši cestu k cíli. V tu chvíli je to hrozné, později ovšem pochopíte, že to bylo nezbytné.

Chování ve složitých situacích přináší jinou logiku než chování za normálních okolností. Teď si o ní něco povíme.

Živé a mrtvé

V těle jsou zdravé buňky a buňky nemocné, které se živí energií těch zdravých. Stejné je to s vaší záležitostí. Jsou úseky (spolupracovníci, oddělení, výrobky, zaměření, klienti), které udržují život. A pak jsou ty, které vedou ke smrti.

Když už konečně pochopíte, že padáte, je ze všeho nejdřív třeba zbavit se toho, co pád urychluje. Nerozvíjet zjevně ztrátová zaměření, zbavit se neloajálních a neužitečných pracovníků, možná se zříci i nejproblémovějších klientů. Je třeba zbavit se všeho zbytečného, abychom dokázali vyhmátnout to hlavní.

Odříznout nemůžete všechno. Tomu, co funguje, se musí dostat větší pozornosti a zdrojů, to, co nefunguje, budiž zavrženo. Šetřit na všem je hloupá strategie.

Zbavte se upírů a svolejte jednotku

Nejdůležitější ze všeho teď je, abyste byli v normálu. Vaše energie se bude moci konvertovat do jednání měnícího situaci k lepšímu. Pokud budete v jakémsi antistavu, naplněni antienergií, pak budete pokračovat v antijednání.

Řešení problémů a přijímání obtížných rozhodnutí vyžaduje enormní energetické výdeje. Strkat hlavu do písku a myslet si, že všechno přejde tak nějak samo o sobě, je hloupost. Dočasná iluze klidu vás bude stát pozdější pořádnou ránu rovnou do hlavy, písek nepísek.

Proto všechno, co z vás vysává energii (lidé, zprávy, klienti) musí pryč v maximální možné míře.

Nedívejte se na televizi, nesledujte kurs eura a dolaru, pokud se vás přímo netýkají. Vyžeňte všechny fňukaly, dodavatele negativity, paniky a apatie.

Každá těžkost ukáže lidskou podstatu ze sta procent. Někdo hází klacky pod nohy, jiný při první známce nebezpečí opouští loď, ale další vám nabídne pomocnou ruku a podporu. A často to nejsou ti lidé, kteří stáli ve šťastnějších dobách v popředí .

Loajalita, věrnost a oddanost převáží všechny ostatní kvality. Neignorujte pomoc, děkujte za podporu a sami se snažte všechny podržet. Svolejte jednotku. Jakékoli těžkosti se snáz vyřeší pospolu. Podělte se o povinnosti, radujte se spolu z vítězství, potížím čelte společně.
Uvědomte si, že tohle je doba, kdy poznáte, kdo je skutečně váš člověk.

Za pět let se budu smát

Ať mi bylo jakkoli těžko, ať se mi cokoli dělo, vždycky jsem věděl, že to přejde a že se z toho dostanu. Pamatuju den, kdy jsem se svou přítelkyní seděl někde na lavičce. Potřeboval jsem tehdy ihned sehnat 600 tisíc na výplaty, nájem a platby dodavatelům. Neměli jsme ani korunu. A to doslova. Za poslední peníze jsme si koupili bagety a na té lavičce je jedli. Nevěděl jsem, kde ty peníze seženu. Až dodneška jsem té ženě vděčný za víru a podporu, za absenci jakýchkoli výčitek nebo stížností v tu těžkou dobu. Nejspíš díky její víře jsem to tehdy přežil.

Seděl jsem tenkrát na lavičce, dojídal tu bagetu a bylo mi tak hrozně, že se mi chtělo něco rozkopnout nebo výt. Ale držel jsem se. Myslel jsem na to, že za nějakých pět let budu na tenhle den vzpomínat s úsměvem. Už budu vědět, že jsem se z toho vyhrabal a jak skvěle se pak vyvíjel můj osud.

Usmívám se. Vyhrabal jsem se z toho. A vím, že se budu usmívat ještě za dalších pět let.