Svou ženu jsem nahradil mladou dívkou a teď žiju jako ve vězení…

35 let šťastného manželství, úspěšné a spokojené dospělé děti… To všechno vyměnil za vztah s mladou pohlednou dívkou. Dnes toho hořce lituje. Anonymní zpověď.

Mluvit o tom není nijak snadné, ale zdá se mi, že prostě musím.

Prožil jsem se svou ženou pětatřicet let. Zažili jsme toho hodně. Máme krásné děti, syny a dceru. Už jsou samostatné, úspěšné, synové jsou ženatí a dcera vdaná, mají pěkná manželství. Díky mé ženě, která je dobře vychovala.

Když jsme šli do penze, rozhodli jsme se s manželkou vložit své úspory do jednoho podniku. Manželka je věřící a za náš zdar se modlila. Měli jsme štěstí, výsledek předčil naše očekávání. V životě jsem tolik peněz neměl, div jsem se nezbláznil radostí. Náhle jsem se stal členem klubu těch nejbohatších. Můj život se změnil. A začalo se mi zdát, že jedna žena, ta jediná, s níž jsem prožil svůj dosavadní život, že to je… zkrátka málo.

Přestěhovali jsme se do přepychové čtvrti, pořídili si přepychová auta. Začali mě zvát na důležitá setkání a uzavřená jednání. Všichni mí noví známí měli mladé společnice a manželky. Také kolem mě se začaly vlnit různé mladé krásky.

Lichotily mi a mě se to moc líbilo. Moře mi bylo po kolena. Rozhazoval jsem peníze nalevo napravo. Pak jsem potkal ji – říkejme jí třeba Dolly. Byla mladá, sexy, nespouštěla ze mě oči a zdála se ochotná ke všemu. No a já – jsem se „zamiloval“. Měla ovšem podmínku. Musím se s ní oženit.

Má první žena mi nikdy v životě nezpůsobila žádné trápení. Stála při mě doopravdy tak, jak se to říká: „v dobrém i ve zlém“. Nedokážu vlastně vysvětlit, neumím popsat, jak to všechno proběhlo… Navštívil jsem Dolly a její matku. Ta byla vrstevnicí mé manželky. Nejprve podávala skvělý oběd. Pak začala nastolovat podmínky. Mluvila o tom, že jí jde jen a jen o štěstí její dcery (sama byla rozvedená). Daly mi společně s Dolly tři měsíce na to, abych se rozhodl a rozešel se ženou. Jinak se víckrát neuvidíme. Klečel jsem a sliboval, že to všechno udělám? Nepamatuju se.

Když jsem se vrátil domů, začal jsem svou manželku obviňovat ze všech myslitelných i nemyslitelných věcí. Hádka následovala hádku. Nakonec jsem ji snad začal doopravdy nenávidět. Svolal jsem rodinnou radu, abych všem otevřel oči, co je vlastně zač. Do seznamu jejích „hříchů“ jsem zařadil i nadváhu a bigotní víru. Prohlašoval jsem, že její modlitby nejsou nic jiného, než zaklínání a obviňoval jsem ji ze styků s pastorem…

Všechny moje útoky samozřejmě odmítla a nakonec řekla: „Nemysli si, že nevím, o co jde. Neboj se, udělám té blondýnce, co za ní běháš, místo“. Po tomhle prohlášení se na ni všichni doslova sesypali. Moje mladší sestra, kterou má žena kdysi doslova zachránila a vychovala ji jako vlastní, ji udeřila do tváře. A já jsem se na to díval.

Manželka odešla ještě ten den. Většina věcí v domě jí patřila, ale nevzala si nic. Děti se pokoušely do toho vložit, ale moje z prstu vycucané argumenty a lhaní tenkrát přesvědčily i je.

Zaplatil jsem za Dolly výkupné jejím chamtivým strýčkům. Cítil jsem se jako král přesně ty dva týdny, co trvaly naše líbánky. Jistě, dívají se na vás jinak, když vás na večírcích doprovází královna krásy. Ale to je taky všechno, tím to končí. Jinak žiju v pekle.

‎Dolly je nevychovaná, nevzdělaná a nesrdečná. Doslova mě vysává do posledního centu. Už ani nemáme sex, mám problémy s erekcí. Jsem si téměř jist, že někoho má.

Živé duši bych se k tomu nepřiznal: stýská se mi po mé ženě. Po její laskavosti a starostlivosti. Nikoho nezajímá, co jím. Začal jsem mít všechny možné problémy. Dolly nic nedělá, nikde nepracuje, povaluje se doma. Porodila mi dítě. Jsem si jist, že je to opravdu moje dítě? Být s ním mi nepřináší takovou radost, jako být se svými vnuky a dětmi…

Děti se mi vzdálily. Jejich matka je v pořádku. Pánbůh vždycky naslouchal jejím modlitbám a byl k ní shovívavý. Beze mě vypadá mladší a šťastnější.

Dolly prakticky zlikvidovala mé styky s vlastní rodinou. Cítím se jako vězeň ve své duši i vlastním domě. Udělal jsem strašlivou chybu a bojím se to někomu svěřit. Trpím a usmívám se. K některým věcem se nedokážu přiznat ani v téhle zpovědi. I kdyby Dolly byla anděl, dnes chápu, že všechno má svůj čas. V mém životě se přibližuje západ. A nemá žádný smysl chtít ho trávit s někým, jehož život teprve vychází. Ani při nejlepší vůli nemohu být mužem na vrcholu pohlavní zralosti.

Dal bych všechno, kdybych mohl čas vrátit nazpět. Představuju si, jak krásné by bylo stárnout spolu s tou, která se mnou byla v mládí. Závidím dvojicím, které dokázaly přežít i těžké časy a zůstaly spolu i na sklonku let.

Ještě pořád neztrácím naději, že se s bývalou ženou usmířím, ale ona mě k sobě nepouští moc blízko. Moje dárky posílá zpátky. Říká, že mi odpustila, ale nechce se mnou mít cokoli společného. Bůh mi pomoz.

=========
Láska vždycky vyhrává aneb dvanáct poučení z dvanácti let manželství
Proč muži odcházejí