„Miluji tě“, stíhali napsat lidé, kteří zahynuli ve věžích Světového obchodního centra řítících se k zemi po útoku teroristů. „Miluji tě“, psali svá poslední slova námořníci v potopené ponorce. „Miluji tě,“ loučí se lidé zasypaní při zemětřesení s těmi, kdo jim byli nejdražší. Místo nářků, modlení se o záchranu, proklínání zločinců anebo mravoučných odkazů.
I když všichni ti lidé opouštěli svůj domov v různém rozpoložení, žádný z nich netušil, že se už nevrátí. Někteří z nich se i hádali, zlobili se, že nemohou najít klíče, snídaně byla nedobrá, zase se mi pleteš pod nohy a kde mám boty? Jsi nemožná! Hned jak přijdu, napíšu žádost o rozvod. Anebo – jak mi ten kretén už leze na nervy, už na to fakt nemám sílu! Ano, různé takové myšlenky občas lidé mívají. Úplně všichni. Pak se však přihodilo cosi strašlivého a oni všichni psali totéž: „Miluji tě!“ Jako kdyby pochopili, že právě tohle je to hlavní. Právě tahle slova musejí stihnout napsat anebo říci. A všechen ten drobný balast: urážky, podrážděnost, hněv, ty nic neznamenají, jsou to hlouposti. I žárlivost je hloupost, stejně jako chamtivost a všechno ostatní.
Hlavní je stihnout napsat to hlavní! Láska je v každém srdci, a na konci cesty tam zůstává zase jen ona a jenom ona má také význam. Jen bychom si na to měli častěji vzpomenout. Vždyť ne vždy máme ještě možnost to napsat a prosit o odpuštění. Ať je to jakkoli zvláštní, všichni ti lidé prosili o odpuštění. Pokud to stihli…
Anna Kiryanova
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Nenechte si vzít ani jeden jediný den svého života
Láska k sobě začíná slovem „mohu“
