Protože ty jsi ty. O jediném důvodu pro manželství.

protoze-ty-jsi-ty

Mám syna a mám i dcery. A mám i svou osobní noční můru. Děsím se okamžiku, kdy má krásná dcera, kterou jsem choval, přebaloval a koukal s ní večer na hvězdičky za oknem, přivede jednoho dne nějakého s odpuštěním idiota a řekne: „Tatínku, tadyhle ježeček bude teď bydlet s námi“.

Přesněji s námi bydlet a spát s ní.

Téměř jistě bude tenhle nezvaný host nepořádný, bez peněz, špatně vychovaný, bude mít dlouhé rozcuchané vlasy a jeho vztah k mojí holčičce nebude ani zdaleka tak rytířský, jak bych si přál. A taky bude mít spoustu ošklivých návyků.

Zkrátka, až na věk bude mou přesnou kopií.

Abych poněkud snížil své obavy a nekupoval rovnou Mauser a zlého psa, když starší dceři je teprve osm, pokusím se vyslovit, proč jedině by se vlastně vůbec měla jednou vdát. Ostatně, ani synovi, který zatím pouze leze a má tři zuby, nebude jednou za x let na škodu přečíst si tento opus …

I když, kdyby se můj drahý tatínek býval pokusil napsat něco podobného pro mě, asi bych mu neporozuměl. Ale risknu to.

Začneme od záporů. Jaké důvody nemohou vést k uzavření manželství zcela určitě.

Nepodstatná příčina číslo nula. Nemá smysl se vdávat nebo ženit proto, že někdo se s námi hrozně moc oženit či vdát chce, ani proto, že je nám ho líto, ani z důvodu jakýchkoli jiných cizích přání. Jsem si vědom, drahé děti, že nejste úplní idioti a nehodlám vám vysvětlovat, proč to nemá smysl.

Fyzická přitažlivost

Znám nikoli jeden, ale dva, tři ba dokonce čtyři páry, které vstoupily do manželství kvůli touze po sexu. Bez razítka v občance nebo požehnání v kostele jim v sexu bránilo buď přesvědčení nebo přísní rodiče. Všechny ty dvojice se buď rozešly nebo jde, jak se úhledně říká, o „nevydařené soužití“.

A to proto, že sex sám o sobě člověka dost rychle omrzí a nemá dlouhou životnost. Je-li potřebný asi jako oběd, omrzí ještě rychleji. Kvůli tělesným potěšením se spolu dá nějaký čas vydržet, ale netrvá to dlouho. Hodláte-li s někým strávit celý život, chtělo by to najít důvod poněkud závažnější.


Jakékoli vnější okolnosti

Věk, tlak okolí, nabádání duchovního, rodičovská vůle, příznivá znamení od Pánaboha a další rychle pomíjející důvody. Všechny jsou k manželství zcela nedostatečné, protože ty, kdo do manželství vstupují, jakoby zbavují odpovědnosti. Záhy se budou zoufale chtít vrátit nazpět a schovat se za neprůstřelnou stěnu tvrzení „Já jsem to nechtěl, to….“. Otázkou zní, komu dřív selžou nervy. Zle bude oběma.

Manželství z důvodů nevěry sem patří také. Jenom s tím rozdílem, že tady nebude zle dvěma, ale třem lidem. Nejmíň.

Ekonomické důvody

Vdát se za boháče v naději na budoucí bezpracný život není aktem lásky, ale prodeje. Nestojí to za to zkoušet, některé věci nám nenáležejí natolik, abychom je směli prodávat – naše duše například. Manželství je daleko více svazkem dvou duší, než těl. Vést spolu domácnost nebo spolu spát mohou jacíkoli dva lidé, ale být manželem a manželkou dva kamarádi dokážou jen těžko.

Pokud se přece jen odhodláte k podobnému obchodu, pak mu také řádnou obchodní formu dejte a nezapomeňte na manželskou smlouvu. Jinak váš obchodní partner bude mít příliš silnou pozici právní i morální , což by v případě konfliktní situace pro vás nemuselo dobře dopadnout.

Samota a pocit nenaplněného života

V této situaci se obvykle děje přesný opak „poctivého obchodu“. Ten, kdo vstupuje do takového svazku, plánuje od samého začátku svou prohru. Když se člověk prodává za materiální výhody, snaží se získat maximum a hodnotí se velmi vysoko, neboť noc je tmavá, cesta daleká, výhledy mlhavé a svůj výnos musí stihnout získat, dokud to jde. Pokud však člověka vede k manželství samota a strach, nesnaží se získat maximum, bere, co je a spokojí se s málem. Raději takhle, než nijak, říká si.

Nechyťte se na tuhle vábničku. Nic není horší. Ke smutnému údělu, který je těžký, který bolí, kdy noci jsou studené a dny bez radosti, podobný svazek nic nepřidá. Zato vám vezme tu malou svobodu, co máte a v maximální míře vás zbaví pohody. Nebude to svazek dvou svobodných lidí, uzavřený na základě jejich vzájemné vůle. Spíš půjde o akt milosrdenství jednoho k druhému, což nutně jednoho z nich uvede do nerovnoprávného postavení. Naděje na vzájemnou úctu vezmou za své.

Vstoupit do manželství má smysl pouze tehdy, když vše výše uvedené neplatí. Když žár těla už je přitlumen, nikdo na nikom materiálně nezávisí a nebude záviset, kdy každý má kromě manželství ještě další naplnění.

Řečeno jednoduše, vstupovat do manželství má smysl pouze tehdy, když to není třeba. Manželství má být přepychem a rozmarem, má to být kapric a dobrodružství, nikoli řešení nějakých jsoucích nebo předpokládaných problémů. Samozřejmě kromě problému „Jak to, že nejsme manželé?“. Jestliže už se dva lidé rozhodnou zkomplikovat si život natolik, že nejen společně bydlí, ale plánují spolu žít celý život, pak jejich rozhodnutí musí být motivováno výhradně vnitřně.

Ostatně, berte v úvahu, že manžel či manželka jsou prakticky jediným člověkem, který s vámi bude po celý váš dospělý život. Všichni ostatní budou do vašeho života přicházet a odcházet. Přátelé, kolegové, kamarádi od piva. Váš styk se všemi ostatními bude omezen, v manželství však budete v kontaktu s celým člověkem, v celé jeho úplnosti, někdy i nehezké. Proto se nerozhodujte až do chvíle, kdy si budete jisti, že před sebou vidíte právě člověka, nikoli jeho tělo, jeho skvělé perspektivy, jeho intelekt, nebo své vlastní potěšení z jeho přítomnosti.

Manželství jako takové vlastně nemá vůbec žádný jiný cíl, než onu záhadnou jednotu dvou lidí. Milenci, to je něco jiného. Kamarádi, kteří spolu spí, nebo milenci vedoucí společnou domácnost, to je zas někde jinde.

Proto, má drahá dcero, nebo milovaný synu (kdybyste si tohle přece jen přečetli), můžu vám dát jen jednu jedinou srozumitelnou radu: spojte s někým svůj život pouze a jedině tehdy, až ho budete chtít spojit právě s tím konkrétním člověkem a až to bude přání zcela svobodné a zřetelné.

     

Anebo takhle:

Kdysi dost dávno se jedna žena zeptala svého muže: „Proč mě máš rád?“

Nejdřív jí chtěl říci, že je hezká. Ale uvědomil si, že to je málo. Hezkých žen jsou kolem tisíce. Pak jí chtěl odpovědět, že proto, že ona má ráda jeho, ale i to mu připadalo málo, nebyla jediná, kdo ho miloval. Pak přemýšlel nad jejím smyslem pro humor a nad tím, jak skvěle vaří, ale oběd v restauraci byl přece jen lepší a také znal spoustu vtipných a ironických žertéřů, kteří se rozvedli… A dokonce i myšlenka na to, jak dobře mu s ní je, se mu nakonec nezdála tím pravým vysvětlením, protože konec konců vždycky se dá najít ještě něco silnějšího. Tím spíš by nic neřekla slova, že je mu bez ní smutno.

Zůstalo jediné.

Řekl jí: „Protože ty jsi ty“.

Až tohle budete někomu moci upřímně říci, pak asi bude stát za to se vdát nebo oženit.

I když vy, moje milované děti, všechny tyhle úvahy asi číst nebudete…

Vladimír Berhin

=========
Jedenáct věcí, které dělám, aby má žena byla šťastná
Jedenadvacet zlatých pravidel dobrých vztahů s lidmi

Více pro dobrou náladu: