Když se cítíte dobře, mozek vyplavuje hormony dopamin, serotonin, oxytocin a endorfin. Člověk přirozeně pocity uspokojení a štěstí vyhledává. Jak vysvětluje americká profesorka Loretta Graziano-Breuningová, štěstí není nic jiného, než zaplavení mozku těmi správnými chemickými látkami. Seznamte se se sedmnácti zajímavými citáty profesorky Graziano-Breuningové. Co říká o tom, jak stimulovat produkci hormonů radosti?
1. Pocit, který popisujeme jako «štěstí», zajišťuje v mozku přítomnost čtyř zvláštních látek neurochemické povahy: dopaminu, endorfinu, oxytocinu a serotoninu.
Tyto «hormony štěstí» jsou aktivně syntetizovány ve chvílích, kdy mozek identifikuje jevy pozitivní pro přežití. Poté jejich hladina v organismu prudce klesá až do následujícího příjemného okamžiku. Každá z vyjmenovaných neurochemicky působících látek aktivuje u člověka specifické kladné pocity.
Dopamin vytváří pocity radosti nad tím, že člověk našel něco, co hledal, co potřeboval, když postoupil na cestě k nějakému cíli a dosáhl ho. To jsou okamžiky, kdy zvolá spolu s Archimédem: «Heuréka! Našel jsem!»
Endorfin dodává pocit lehkosti a zapomnění, pomáhá ztlumit bolest. Jeho produkci však podporuje nejenom bolest, ale také pláč, smích a fyzická aktivita.
Oxytocin poskytuje člověku pocit bezpečí v kruhu sobě podobných jedinců, dodává mu jistotu příslušnosti ke skupině, uspokojení ze skupinové solidarity. Dnes se tomu říká «sociální vazby». Naopak osamění vysílá mozku varovné signály.
Vyplavování serotoninu u člověka stimulují uznání a vážnost, kterou mu dává najevo okolí, úspěch při dosažení určitého postavení ve skupině. Serotonin tedy sehrává důležitou roli při vytváření sebevědomí.
2. Člověk se rodí s mozkem schopným samostatně vytvářet nervová spojení na základě zkušenosti. Tento proces začíná okamžikem příchodu na svět. Všechno, co člověku přináší pocity uspokojení, stimuluje zároveň tvorbu nervových drah aktivujících produkci «hormonů štěstí». Naopak záporná zkušenost vytváří spojení signalizující «tohle je pro mě špatné».
3. Pokud v životě hledáte jenom to špatné, pak přestáváte vůbec vidět to dobré, a to i když o to doslova zakopáváte. Přesto je právě tento způsob myšlení mezi lidmi až kupodivu mocně rozšířen. Člověk si ho osvojuje v mládí, kdy dělá učitelům radost svými hlubokomyslnými slohy na téma našeho hrozného světa a kopíruje rodiče, kteří jsou přesvědčeni, že je život ošidil.
4. Pohled na svět brýlemi «krize společenského systému» se podobá droze: rychle si na něj zvyknete a nedokážete se zastavit.
5. Často narážím na lidi, kteří si vybírají konflikt. Nedokážou přestat konzumovat znehodnocené, konzervované a geneticky modifikované potraviny, dokud prý «naše společnost nepřestane takové jídlo konzumovat».
Nepřestanou zakoušet stud, dokud «nás naše společnost nepřestane nutit stud zakoušet». Nedokážou se přestat zneklidňovat kvůli budoucnosti, dokud «se náš systém nezačne naší budoucností zabývat». Nedokážou se cítit dobře, protože «naše společnost je nemocná».
Domnívají se, že oni sami se nedokáží změnit, dokud se nedokáží změnit všichni okolo. Jestliže však svůj mozek podřizujete vládě «naší společnosti», stáváte se bezmocnými. Teprve až začnete o svém štěstí rozhodovat sami, budete silní.
6. Pokuste se naučit se vidět a mít spoustu různých zdrojů pocitů pohody a radosti. Nové neuronové řetězce v mozku nemohou vyplavovat «hormony radosti» každou vteřinu, mohou vám vám však pomoci vypořádat se s přílivy kortizolu, stresového hormonu, když jste okolnostmi nuceni snížit tempo svého postupu k cíli.
7. Jestliže něco opakovaně děláte nebo určitým způsobem opakovaně jednáte, mohou ve vás nové nervové řetězce jednoduše «vyrůst». S jejich pomocí se dokážete naučit mít rádi věci, které jsou pro vás užitečné, i když se vám zkraje nemusejí vůbec líbit.
8. Vytvářejte nové neuronové řetězce v mozku ještě před tím, než je budete potřebovat.
Zkuste třeba jíst nový druh zeleniny dříve než se vám omrzí ten, který hlavně konzumujete dnes. Poskytněte někomu službu dříve, než vy sami budete potřebovat službu od něho.
Najděte zdroj, najděte důvod, abyste mohli být hrdí na své úspěchy daleko dříve, než odejdete do penze a vaši tvář pokryjí vrásky.
9. Když se nějak rozhodnete, obvykle záhy narazíte na nějaké nedostatky svého rozhodnutí. Vždycky se najdou nějaké mouchy. A vy velice snadno docházíte k závěru, že všechno by bylo skvělé, jen kdybyste se byli bývali rozhodli jinak. Nicméně ujišťuji vás, že kdybyste měli možnost nového rozhodnutí,byla by také velice vysoká pravděpodobnost, že budete otrávení dalším svým «špatným rozhodnutím».
Mohli byste tak snadno strávit celý život stížnostmi a nespokojeností se svými rozhodnutími a volbami. Pokud ovšem se nenaučíte dodržovat zvyk vidět na svém rozhodnutí či volbě vždycky to dobré.
Vždyť i «dobré rozhodnutí» vás ve skutečnosti učiní šťastnými jenom na krátkou dobu, protože doba, po kterou působí «hormony radosti», je také velice krátká.
10. Rvát si vlasy kvůli tomu, že se necítíte být v pohodě, opravdu nemá smysl, zato však přeorientovat se na něco, co máte rádi, co je vám příjemné, to je velmi správná věc.
11. Jistěže člověk někdy musí jednat tak, že mu to je proti srsti nebo se zabývat věcmi, které mu nepřinášejí ani náznak radosti. Ale snaha mít potěšení z jakéhokoli zaměstnání vám umožňuje lépe snášet těžkosti dlouhé cesty ke zformování nových nervových řetězců.
12. Představte si, že vás napadla nepříjemná myšlenka o vašem šéfovi. Chcete se jí zbavit, protože příliv kortizolu ve vás okamžitě vyvolává neklid. Je třeba něco udělat, abyste se tohoto pocitu zbavili
Životní zkušenost vám napovídá, že slaďoučká kobliha snadno obnoví vaši pohodu.
Koblihy zajišťují vyplavování «hormonů štěstí» do organismu proto, že tuk a cukr jsou v běžném životním prostředí těžko dostupnými zdroji.
Pocit pohody, kterého jste tak nabyli, vás odvádí od neklidu a úzkosti. Vypadá to, že když jíte koblihu, nebezpečí mizí.
Vědomí vám napovídá, že kobliha problém nevyřešila, avšak molekuly «hormonů radosti» už vytvářejí nové nervové řetězce.
Příště, až opět budete chmurně uvažovat o svém šéfovi, po dříve vytvořené neuronové dráze proběhne elektrický impuls, který vás přiměje si vzpomenout, že musíte sníst koblihu.
Když ji sníte, ještě více toto nervové spojení posílíte. Stejně jako dřív je vám jasné, že kobliha problém nevyřešila, možná ho spíš ještě zkomplikovala. Ale poslechnete impuls a na nějakou dobu nabydete pocitu bezpečí.
Když vás přepadne myšlenka na nezbytnost «aspoň něco udělat», zafunguje v mozku nervové spojení, které vás nutí myslet si, že snězení koblihy je právě to nezbytné, co je třeba udělat.
13. Vyjít z bludného kruhu můžete během jednoho jediného okamžiku. Stačí pouze překonat v sobě impuls s názvem «je třeba aspoň něco udělat» a pokračovat nějakou dobu v soužití s kortizolem.
To je obtížné, protože kortizol se stále dovolává vaší pozornosti. Konec konců, nezjevil se v procesu evoluce proto, abyste klidně seděli a nevšímali si jeho přílivů.
Můžete se však naučit chovat se klidně i ve stavu nepokoje vybuzeného kortizolem, a to i přesto, že tento hormon bude od vás vyžadovat nějakou akci. Klidné vyčkávání mozku umožňuje zapojit alternativní model chování. Právě tady začíná řetězec štěstí.
14. Jedenkrát denně najděte pár minut na to, abyste si zhodnotili užitek a dobro, které přinášíte jiným. Snažte se tím nebudit pozornost, tím spíše pak se dopouštět prohlášení typu: «Vždyť jsem ti to říkal!»
Hledejte zkrátka třeba i drobné náznaky respektu a mějte z nich radost a uspokojení. Budete-li to tak dělat po pětačtyřicet dnů, pocítíte kladné emoce díky své schopnosti měnit svět kolem sebe. A budete méně zklamáni z nedostatku pozornosti okolí.
Vytvoříte si stabilní nervové dráhy, jimiž budou procházet pozitivní impulsy dodávající vám pocit vlastního společenského významu.
15. Vyplavování dopaminu v lidském organismu stimuluje cestování.
Doslova vás bombarduje novými informacemi, které mozek musí zpracovat.
Už samo plánování cesty vybuzuje produkci dopaminu, protože v jeho průběhu už si v duchu malujete představy nových míst.
16. Umění radovat se z malých úspěchů je velmi cennou dovedností, protože všechny velké věci se skládají z drobných krůčků.
Jestliže budete odpočívat na vařínech svých minulých úspěchů, nedokážete tyto nové malé krůčky uskutečnit. A k tomu ještě něco navíc:
Každodenní vítězství vám přinesou více pocitů uspokojení, pokud nebudou spojena se snahou někoho předběhnout, někoho porazit, být před ním.
Musíte oslavovat to, co se vám podařilo vytvořit, čeho dosáhnout, nikoli to, že jste měli štěstí a dokázali někomu uštědřit porážku.
17. Nikdy si nekazte své kladné emoce tím, že se budete sami sobě omlouvat nebo dokonce posmívat pro radost z tak malého úspěchu. Jen si vychutnejte ten sladký okamžik triumfu – a jděte dál.
34 klíčů ke štěstí
Nejsi odpovědný za ničí štěstí