Proč nemáme navazovat vztah anebo přijímat osudová rozhodnutí ve stavu krize

Chcete-li potkat někoho pro sebe vhodného, zařiďte to tak, abyste se před schůzkou s potenciálním partnerem cítili dobře.

Cítíte-li potřebu navázat vztah, má veliký význam, v jakém stavu mysli se ve chvílích výběru partnera nacházíte. Totéž platí, pokud přijímáte nějaké závažné rozhodnutí, které se vztahu dotýká. Tak moc důležité je to proto, že váš momentální stav v mnohém předurčuje, jakého partnera si zvolíte. Partnera si lidé volí nejenom na základě vědomých kritérií. Každý má také sklon k výběru partnera s podobnou úrovní diferencovanosti.

Výběr partnera: diferencovanost.

Pojem diferencovanosti zavedl do praxe jeden ze zakladatelů rodinné systemické terapie, americký profesor psychiatr Murray Bowen (1913-1990). Tímto termínem označil schopnost člověka být samostatnou, autonomní osobností, a přitom si uchovávat kontakty s lidmi kolem sebe, stejně jako schopnost rozlišovat myšlenky a city, což v konečném důsledku určuje úspěšnost sociální adaptace.

Čím méně jsou diferencovány emoce jakožto automatické reakce na působení prostředí a intelekt jako schopnost myslet a reflektovat, tím nižší je úroveň fungování jednotlivce.

Nízkou úroveň diferencovanosti charakterizuje následující:

• převládání emoční složky nad složkou intelektuální

• ve vědomí jednotlivce převládají většinové sociální stereotypy, nahrazující jeho individuální psychický život

• orientace na vztahy

• hledání lásky a podpory

• aktuální emocionální stav v konkrétní situaci určuje rozhodování jednotlivce

Lidé s vysokou úrovní diferencovanosti:

• mají rozvinutý pocit vlastního „já“

• ve většině situací dokáží rozlišovat emoce a myšlenky

• jsou méně orientováni na vztahy a vyhledávání podpory

• umějí hájit svá přesvědčení

• jsou schopni sblížit se s partnerem, aniž by ztratili vlastní „já“

U diferencovanosti je ještě důležité vědět, že nejde o stálou veličinu. Stačí, aby se nějak významněji zvýšila úroveň úzkosti a individuální reaktivita okamžitě převáží nad intelektem.

Je-li člověk ve stresu a prožívá krizi, úroveň jeho diferencovanosti na určitou dobu poklesne, dochází k regresi a jeho chování v takových chvílích ovládají instinkty.

Jestliže jste měli smůlu a vybrali si partnera právě v takovém období, bude kritériem vaší volby momentální snížená úroveň vaší diferencovanosti.

Proč říkám „jestliže jste měli smůlu“? Protože až překonáte stres a dostanete se z krize, navrátíte se ke své vysoké úrovni diferencovanosti, zatímco váš partner zůstane na té své, nižší, která je pro něj normou. A tak vy budete s největší pravděpodobností orientováni na autonomii své osobnosti a seberozvoj, ale váš partner bude i nadále jevit ve vztahu sklony ke splývání a homeostázi. Po uplynutí nějaké doby se tento rozdíl začne projevovat ve vzájemném nepochopení, neschopnosti domluvit se, v různých pohledech na život a rozdílných životních hodnotách.

A právě to je důvod, pro který je doporučováno nenavazovat vztah, neuzavírat manželství a nepřijímat jakákoli jiná osudová rozhodnutí ve stavu stresu a krize, ať už jde o smutek vyvolaný rozpadem předchozího vztahu, hoře způsobené úmrtím blízké osoby anebo nemoc.

Má opravdu smysl vyčkat doby, kdy se vám navrátí obvyklá psychická a fyzická kondice a úroveň vaší diferencovanosti dosáhne své běžné normy.

Vezmete-li v úvahu vše, co tu bylo řečeno, můžete si titulek článku ještě zjednodušit: Jestliže chcete mít vztah s partnerem, který se k vám hodí, vybírejte si ho, když jste ve svém obvyklém stavu – ve stavu, kdy je vám dobře.

Marie Muchinová