Obchod splněných přání – k zamyšlení

Někde vzadu ve Vesmíru byl jeden malý obchůdek. Vývěsní štít už dávno neměl. Kdysi ho odnesl uragán a nový už majitel ani nepořídil, protože každý zdejší obyvatel stejně věděl, že v obchůdku se prodávají přání.

Obchod nabízel obrovský sortiment, koupit tady bylo možné prakticky všechno: velikánské jachty, byty, vdavky, místo korporátního viceprezidenta, peníze, zajímavou práci, pěknou postavu, vítězství v soutěži, velká auta, moc, úspěch a mnoho a mnoho jiného. Neprodával se jenom život a smrt – tím se zabývali v centrále, která byla v jiné galaxii.

Každý, kdo do obchodu vešel (byli totiž i takoví, kteří si sice něco přáli, ale nikdy nepřišli; zůstávali sedět doma a prostě jen po něčem toužili), tedy každý, kdo přišel, se nejprve zajímal o cenu za své přání.

Ceny byly různé. Například zajímavá práce stála stabilitu a předvídatelnost, možnost nezávisle si plánovat život, víru ve vlastní síly a možnost pracovat tam, kde se mi líbí a ne tam, kde je zrovna třeba.

Moc stála o něco více: bylo třeba zříci se některých zásad, najít pro všechno racionální vysvětlení, umět odmítat, znát svou vlastní cenu (a ta musela být dost vysoká), dovolit si prohlašovat „JÁ“  a dávat o sobě vědět bez ohledu na to, zda okolí schvaluje či nikoli.



Některé ceny se zdály podivné: vdavky bylo možné získat v podstatě zadarmo, ale šťastný život byl drahý: osobní odpovědnost za vlastní štěstí, umění těšit se ze života, znalost vlastních přání, zřeknutí se snahy zalíbit se svému okolí, umění vážit si toho, co je, umění dovolit sám sobě být šťastný, vědomí vlastní hodnoty a významu, zřeknutí se bonusu „oběti“, riziko ztráty některých přátel a známých.

Ne každý, kdo do obchodu přišel, byl připraven rovnou  koupit, co si přál. Někteří, sotva uviděli cenu, se hned otočili a odešli. Jiní dlouho zamyšleně stáli, počítali hotovost a přemýšleli, kde by získali další prostředky. Někdo si začal stěžovat na příliš vysoké ceny, žádal slevu, nebo se zajímal o výprodej.

Ale byl i tací, kteří vytáhli veškeré své úspory a získali toužené přání, zabalené do krásného šustivého papíru. Po šťastlivcích závistivě pokukovali jiní zákazníci, kteří si říkali, že majitel obchodu je asi šťastlivcův známý a on svoje přání získal jen tak, bez veškeré námahy.

Majitele obchodu často vyzývali, ať sníží ceny, že bude mít více zákazníků. On ale vždycky odmítl, protože tím by utrpěla kvalita přání.

Když se majitele ptali, jestli se nebojí úpadku, pokyvoval hlavou a říkal, že v každé době se najdou odvážlivci připravení riskovat a změnit svůj život, ochotní zříci se všedního, předvídatelného žití, schopní si věřit, mající dost sil a prostředků k tomu, aby zaplatili za splnění svých přání.

Na dveřích obchodu už dobrou stovku let viselo sdělení: „Pokud se tvé přání nevyplňuje, znamená to, že ještě nebylo zaplaceno.“