Jak se přibližují vánoční svátky, začínají leckteré ženy pomalu propadat každoročnímu šílenství. Snaží se proměnit svůj domov v načančaný obrázek z Instagramu. Strašně touží, aby se něčemu podobnému alespoň co nejvíc přiblížily. Samý lesk a blesk, okna jsou tak umytá, že je prakticky není vidět, nikde smítko prachu, svíčky tajemně blikají a šíří jemnou vůni, večeře je sen všech znalců, hodných babiček i zlých tchýní, cukroví se rozplývá na jazyku, dárky září luxusním zlatým leskem a jsou jimi zaplaveni všichni, kdo se sešli pod stromečkem…
Ale i když toho všeho skutečně dosáhnou, nepřinese jim to žádnou závratnou radost, pokud je při každém pohybu loupne v zádech, v duchu budou nervózně přemýšlet, jestli nezapomněly dát na tác všech šestnáct druhů cukroví a jestli ten kapr nepřipadal tchýni příliš vysušený. Vytoužený svatvečer jim pokazí nepřetržitý stres spojený s fyzickou únavou. A tak je to každý rok, přičemž každý další je o něco horší než ten předcházející.
Jednoho dne se však může přihodit cosi, co dokáže totálně zpřeházet veškeré prosincové priority. Těžká nemoc nebo dokonce ztráta někoho blízkého. Tehdy se v jediném okamžiku všechno změní. Ohlížíme se za svým dětstvím, vybavujeme si vztahy s rodiči a náhle si uvědomujeme, jak neorganizovaný a neideální byl náš tehdejší život – a jak málo na tom záleželo. Záleželo na tom, že to byl společný čas, že jsme ho prožili spolu, byli jsme milováni a cítili se bezpeční v nádherných končinách dětství.
Vůbec tu nehodlám kázat proti vánočnímu úklidu a tradičnímu pečení. Chci jen připomenout, že to nejhlavnější je přece jen něco jiného. A proto zvolněte tempo, nenervujte se. Děti si nezapamatují dokonale uklizený byt, ani oblečení bez jediného flíčku. Zato budou navěky hýčkat v srdci vzpomínku na to, že jste byli rodičem, který si vždycky našel čas, aby jim přečetl pohádku nebo si popovídal, aby se s nimi prošel venku nebo si zadováděl na hřišti, aby se spolu s nimi podíval na pohádku. Děti si zapamatují, že jste je poslouchali a že jste jim odpovídali na jejich nekonečné otázky.
Budou si připomínat, jak jste dokázali porušit pravidelný řád věcí, jen abyste spolu mohli pozorovat, jak v létě padají hvězdy nebo si postavili Sněhurku i s trpaslíky z čerstvě napadaného sněhu. To budou jejich drahocenné vzpomínky. Lesk a blesk ani dokonale vycíděné okenní tabulky se do ní nevejdou.
Ano, jistě, někdo v rodině přece musí mít rozum a pevně třímat v rukou kormidlo rodinného života, jenomže tyto dny jsou přece dny sváteční. Vánocům se říká svátky klidu a míru. Zkuste se trochu uvolnit, zkuste kolem sebe šířit pohodu, mírnost, úsměv. Věřte, že nebude-li všechno úplně nej nej, nic se nestane. Ježíšek vám to odpustí. Nechvátejte, nehoňte se. Cukroví pečte s dětmi. Nevadí, že to déle trvá, rohlíčky nebudou všechny stejné a nějaký ten plech možná připálíte… na tom přece nesejde. Když jsou děti pyšné, že se také podílely na výrobě dobrot, když se všichni smějí, jak táta chodí ukrádat hotové výrobky a tvrdí, že jen trochu ochutnal, to je ten pravý svátek. Ta voňavá vzpomínka bude vašim dětem milá po celý život.
A toužíte-li po dokonalém lesku, abyste ho mohli vystavit na síti, uvědomte si, že tam ho budou posuzovat převážně docela cizí lidé. Přinese to snad někomu štěstí? Naplní smysl života? Co z toho budou mít vaši blízcí? Jakou vzpomínku na rodinné Vánoce?
Přejeme vám všem krásné Vánoce plné pohody a poezie a šťastný nový rok.
Rýchlik s cieľovou stanicou: Vianoce
Velké dárky s malými náklady