Svět je rozdělen do dvou táborů. Ten první, početnější, je táborem davu. Lidé v něm stále jen na něco čekají. Čekají na víkend, na léto, na dovolenou, na nového prezidenta, na druhý příchod Mesiášův. Čekají, až jim v televizi ukážou, co mají dělat a řeknou, kam mají jít. Televize ukáže a řekne a oni se tím řídí. Když se jim to pak znelíbí, nadávají na nepovedený víkend, na studené léto, na prezidenta a prolhaného Mesiáše. A znovu čekají, stále dokola…
Ve druhém táboře jsou lidé, kteří na sebe vzali zodpovědnost za vlastní život. Jdou cestou pokusů a omylů, následováni davem a dav je jimi nadšen. Zkoumají svět a sebe v něm, jdou za hlasem svého srdce a odhalují nekonečná tajemství. Nikdy nelitují minulosti, žijí přítomností a s příjemným vzrušením přijímají budoucnost. Každý okamžik života využívají k vybrušování vlastního ducha.
Ani jeden tábor není lepší než druhý. Nemáme je soudit nebo hodnotit. Vše, co můžeme, je zvolit.
Zvolit tu stranu, s níž naše srdce bude bít v jednom rytmu s božstvím tohoto světa. Každý den.
Zvolit sebe sama, čekajícího v tomto životě něco víc. Dokončit všechno, co jsme započali a začít něco nového. A zjistit, že jsme šťastní. Každou svoji chvíli.
Jakou píseň budeš zpívat? Že tvými nezdary je vinen svět, anebo o tom, že celý tvůj život byl zkouškou a výzvou osudu, kterou jsi přijal s plnou odpovědností a žil jsi tak, jak ti napovídalo srdce?
Není důležité, kým jsi byl v minulosti, důležité je, jak se rozhodneš teď.
Co když nás události našeho života jen správně utvářejí?
Život bez čekání