«Na to jsem moc stará!»

too-old-for-that

Populární americká bloggerka Michelle Combs vypráví o tom, jak nám zaběhané stereotypy kazí život a o bonusech, které nám přináší věk.

Před pětadvaceti lety jsem četla módní žurnály a pečlivě sledovala odstavce o módě a kráse, řídila se radami z rubriky „sex“ a „jak uspokojit svého partnera stopětadvaceti způsoby“. Dneska někdy ze zvyku přehlídnu články na téma „Jak nestárnout“ nebo „Jak správně stárnout“ a jiné neškodné a neužitečné plky a těm, komu je dnes 25-30 let, chci říct jedno: neztrácejte čas.

Stárnout je normální.

Polovinu život jsem bojovala se stárnutím, ale ono stejně zvítězilo. Proč jsem vlastně tak zbytečně ztrácela čas? Proč jsem si rovnou neřekla, že je to k ničemu a prostě nežila? Nevím. Celý život jsem se tvářila jako někdo jiný. Více společenský, více sexuálně uvolněný, mladší a stylovější. Stovky hodin jsem ztratila barvením vlasů a vážením. Až jsem si konečně řekla: tak dost!

Před rokem jsem si přestala barvit vlasy. Vykašlala jsem se na diety. Teď si dávám pozor jenom na to, aby můj jídelníček byl hodnotný, to za prvé, a za druhé, aby mi to chutnalo. Permanentku do fitka jsem neobnovila, protože ve skutečnosti mi z veškerých fyzických aktivit sedí jenom ranní běh parkem, když venčím psa. Přestala jsem vyhazovat šílené peníze za kosmetiku, protože mi bohatě stačí tonizující krém, tužka na obočí a řasenka.

Je mi dvaapadesát a cítím se jako třicetiletá. Nezbláznila jsem se, samozřejmé vidím vrásky, povolenou kůži a nějakou tu pigmentovou skvrnu. Mluvím o vnitřním pocitu, o stavu duše. Prostě se dál neničím pod heslem „uveďte své tělo do souladu s tím, jak se cítíte“. Vypadám na padesát, ale duševně je mi třicet. Tečka.

O lidech jako jsem já říkají, že nejsou bojovníci. Nechápu, co je na tom špatného. Ano, zvolila jsem cestu nejmenšího odporu. Být šťastná prostě jen tak a ne něčemu navzdory!

Ano, na něco jsem moc stará. Jsem moc stará na to, abych:

1. Mlčela

Když mám co říct, mluvím a nemám obavu, že nebudu správně pochopena a nezamýšlím se nad tím, co si o mě s nějvětší pravděpodobností myslí ostatní. To je jejich věc, ne moje. Pokud se ke mně někdo zachová špatně, dotkne se mě, urazí nebo bude ke mně hrubý, nebudu mlčet a řeknu: „Jsi hrubián, řekls mi hnusné věci, nehodlám se s tebou dál bavit“. A rozhodně si nebudu lámat hlavu otázkou, čím jsem si zasloužila takovou hrubost. Prostě jsou na světě i hrubiáni. Člověk je musí včas usadit.

2. Se trápila tím, jak vypadám

Manžel (ano, jsem vdaná) mě dnes pozval na snídani do kavárny. Šla jsem se chystat a zjistila, že mi došel šampon- A džínsy že budu mít potřetí na sobě. Ještě před dvěma lety bych manželovi řekla, že jít nemůžu. Teď jsem si ale pomyslela – čert to vem, můj drahoušek mě zve na snídani. A já mám vyšilovat, že nemám umytou hlavu? Ráno mě viděl a chce se mnou jít do kavárny. Není mi ukradené, co si budou myslet lidi vedle u stolu? A tričko jsem si nevyžehlila. Nežehlím je teď už vůbec. Jsou čistá, to stačí.

3. Měla slabosti

To nejsou žádné slabosti. Jsou to moje přání a já je realizuju. Nestydím se číst zamilované romány, poslouchat lady Gaga a tancovat si u toho, jíst tvarohový koláč ve dvě ráno a zírat přitom na „Živé mrtvé“. Protože je tam Daryl.

4. Nosila nepohodlné boty

Boty jsou k tomu, aby se v nich dobře chodilo. Musejí být měkké, pohodlné, musejí odpovídat sezóně a mojí velikosti. A klidně si obuju sandály na ponožky, když se bojím, že si odřu patu. Mpoje noha je pro mě rozhodně důležitější, než ono nesnesitelné psychické trauma, které možná způsobím něčímu estetickému cítění.

5. Omlouvala za nepořádek

Promiňte, vy si mě snad platíte, abych udržovala tenhle byt v pořádku? Nevadí vám, že je to MŮJ byt? Neměla jsem náladu, takže jsem neuklidila. A co je vám do toho?

     

6. Zvala kupu přátel

Protože nemůžu přece pozvat Mary a nepozvat Jacka. Nemůžu pozvat Johna a zapomenout na Lauru. Když se chci vidět s Mary, zvu jen Mary. A vezmu v pohodě její odmítnutí, pokud se líp baví s Jackem.

7. Schovávala krámy

Ze slovníku jsem vyškrtla frázi „A co když se to ještě hodí…“ Když nevím, k čemu mi tohleto vlastně je, letí to rovnou do koše.

8. Byla optimistou

Ne-e, není to tak, že v každém člověku je něco dobrého. Někteří lidé jsou ksindl od hlavy po paty. Absolutně nehodlám ztrácet ani minutu času, abych v tomhle pytli hledala něco dobrého.

Jsem už moc stará na docela dost věcí. A jsem fakt šťastná, že jsem si to dokázala uvědomit ještě před tím, než mi do záhlaví prsknou desku s nápisem: „Tady leží Michelle, co celý život prožila jinak, než chtěla a umřela nešťastná“.

=========
Věnováno všem holkám přes 50, s láskou
Stáří začíná později

Více pro dobrou náladu: