Ježek. Příběh o marnosti. (K zamyšlení).

Tátovi bylo čtyřicet let, Adamovi deset a ježek byl vůbec nejmladší.

Adámek přinesl domů ježka v čepici, utíkal ke gauči, kde se táta schovával za rozloženými novinami a zajíkaje se štěstím volal:

— Tati, podívej!

Táta odložil noviny a podíval se na ježka.

Ježek měl ohrnutý čumáček a byl opravdu roztomilý. Kromě toho otec sdílel synovu lásku ke zvířátkům. Sám měl zvířata rád.

— To je pěkný ježek!- prohlásil. Sympaťák! Kdes ho vzal?

— Jeden kluk venku mi ho dal – řekl Adam.

— Jako že daroval? – upřesňoval si otec.

— To ne, vyměnil jsem ho – vysvětloval Adámek. Já mu dal tiket a on mě ježka.

— Počkej, jaký tiket zase?

— No, loterijní, teda –  los – řekl Adam a pustil ježka z čepice na podlahu. – Tati, musíme mu dát mlíko.

— Počkej s mlíkem! – řekl přísně otec.  — Kde jsi vzal ten los?

— No, koupil – řekl Adam.

— Od koho?

— Od takovýho chlapíka na rohu… Prodával jich spoustu. Měl je za pět korun.

Jé, tati, on vlezl pod gauč!

— Dej teď pokoj s ježkem – nervózně řekl otec a posadil Adámka vedle sebe na gauč.

— Jak jsi mohl tomu klukovi dát svůj los? Co kdyby ten los vyhrál?

— Taky vyhrál – řekl Adam a nepřestával přitom sledovat ježka.

— Cože? Jak to? Jak to, že vyhrál? – zeptal se potichu otec a na špičce nosu se mu objevily malé kapičky potu. – Co vyhrál?

— Ledničku! – řekl Adámek a usmál se.

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>



— Cože? Otec se nějak divně otřásl.  

— Ledničku?!.. Co to meleš?.. Jak to můžeš vědět?!

— Jak co můžu vědět? — urazil se Adam.

— Našel jsem si to v novinách… První tři čísla se shodovaly.. i ty další… Přece si to umím zkontrolovat, tati, jsem už dospělej!

— Dospělej?!

— Otec tak zaržál, že ježek, který mezitím vylezl zpod gauče, se strachy svinul do klubíčka.

— Dospělej?!.. A vyměníš ledničku za ježka!!?

— No, myslel jsem, — vysvětloval polekaně Adámek, — myslel jsem, že ledničku stejně už máme, ale ježka ne…

— Sklapni! —zařval otec a vyskočil z gauče.

— Kdo?! Kdo je ten kluk, jak se jmenuje?! Kde bydlí?!

— Bydlí vedle v domě, — řekl Adámek a rozplakal se.— Jmenuje se David…

— Jdem! — zařval znovu otec a popadl ježka holýma rukama.

— Pojď rychle!!

— Nepůjdu — popotahoval Adámek. — Já nechci ledničku, chci ježka!

— Pojď, ty tupče, — vyrazil otec. — Jak nám ten los vrátí, koupím ti sto ježků…

— Ne, brečel Adam, nekoupíš. — A David mi ho i tak nechtěl dát, sotva jsem ho přemluvil …

— No, to se hned pozná myslitel! —řekl zlomyslně otec. —Tak dělej!

Davidovi bylo osm. Stál před domem a s hrůzou se díval na rozkaceného otce, který jednou rukou táhl Adama a v druhé držel ježka.

— Kde ho máš? — ptal se otec a vrhl se k Davidovi. — Kde máš ten los? Kriminálníku, tady si vem toho ježatce a vrať ten los!

— Ale já ho nemám! — řekl David a rozklepal se.

— A kde teda je?! — řval otec.

— Co si s ním udělal, ty lichváři? Prodal, co?

— Udělal jsem si z něj vlaštovku, — zašeptal David a začal pofňukávat.

— Nebreč! — řekl otec a snažil se být klidný. — Nebreč, chlapečku… Takže, udělal sis vlaštovku. A kde teď je, ta vlaštovka?.. Kde je?..

— Spadla na římsu… — řekl David.

— Na kterou?

— Tamhle na tu! — a David ukázal na římsu ve druhém patře.

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>



Otec si sundal sako a začal šplhat po okapu.

Děti ho s nadšením sledovaly.

Dvakrát to tátovi ujelo, ale nakonec se přece jenom dostal až do druhého patra a sundal ze římsy už trochu navlhlou maličkou žlutou vlaštovku.

Celý udýchaný se otec pomalu spustil na zem, rozložil vlaštovku a zjistil, že los byl vydán před dvěma lety.

— Kdy sis ten los koupil? — zeptal se Adámka.

— Ve druhý třídě, — odpověděl syn.

— A kdy sis kontroloval tu výhru?

— Včera.

— To je úplně jiná emise… — řekl unaveně otec.

— No a co? — řekl Adam. — Ale všechny čísla byly stejný…

Táta mlčel a posadil se kousek dál na lavičku.

Srdce mu v hrudi mlátilo jako zběsilé a před očima se mu dělala oranžová kola…

Těžce svěsil hlavu.

— Tati, — řekl potichu Adámek a přistoupil k otci. — Nebuď smutný! David říká, že nám toho ježka stejně dá …

— Díky! — řekl táta. — Díky, Davide…

Vstal a šel domů.

Najednou mu bylo strašně smutno. Pochopil, že už nikdy se nevrátí ten šťastný čas, kdy člověk s lehkým srdcem vymění ježka za ledničku…

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>