Jednou mi na dvůr přišel starý, unavený pes. Podle obojku a vykrmenosti se zdálo, že někde měl svůj domov a že se tam o něj dobře starali. Klidně ke mně přišel a já ho podrbal v srsti za krkem. Přilepil se na mě a vešel do domu. Pomalu prošel předsíní, stočil se do klubíčka v koutě obýváku a usnul. Za hodinu vstal a šel ke dveřím. Pustil jsem ho.
Příští den byl na mém dvoře znovu, „pozdravil“ se se mnou, opět vešel do domu, lehl si do stejného koutu obýváku a znovu asi hodinku spal. Tak to šlo několik týdnů po sobě. Začalo mě to zajímat a k obojku jsem mu přicvakl lístek: Rád bych znal majitele tohoto úžasného, milého pejska. Víte o tom, že si téměř každý den přichází ke mně domů zdřímnout?
Druhý den pes přišel s odpovědí připevněnou k obojku: „Pes bydlí v domě se šesti dětmi, přičemž dvěma z nich nejsou ani tři roky. Prostě se zkouší vyspat. Můžu s ním zítra taky přijít?“
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>
Případ na letišti – „Mladá dáma a sáček s pečivem“
Ani jsem nevěděl, že mě mají tak rádi
Každá holčička je princezna Kouzelného království