Jednoduché zásady programování emocionálních stavů

Proč a čím je život stále těžší.

Ať si to přejeme nebo ne, ať je to náš záměr nebo náhoda, každý den sami sebe programujeme a přeprogramováváme. Jestliže se to tak jako tak děje, proč nemít věci pod kontrolou?

Emocionální stav, v němž si člověk nejčastěji a nejdéle dovoluje se nacházet, se mu časem stává stavem všedním, přirozeným – programovaným. Takovým, v němž se bude ocitat a žít snadno a beze snahy.

 Dovolujete si urážet se – pocit křivdy a urážky bude vaším přirozeným stavem.

 Dovolujete si rozčilovat se — rozčilení bude vaším přirozeným stavem.

 Dovolujete si cítit k lidem laskavost — laskavost bude vaším přirozeným stavem.

 Dovolujete si něžnost – bude vaším přirozeným stavem.

 Ustavičně se hlídáte, aby se vám nepřihodilo nic negativního — hlídání negativity bude vaším přirozeným stavem.

Jednoduchý způsob dosažení základního stavu.

Ke střídání základních stavů stačí nacházet se v nich často, stačí měsíc, dva a daný emocionální stav bude vaším stavem. V průběhu svého života si člověk může uložit mnoho takových stavů a potom podvědomě přeskakovat z jednoho do druhého.

I když je to smutné, negativními programy je všechno kolem přímo nabito – proto se můžeme zcela podvědomě nabít negativitou také. Člověk se negativitě naučí a jeho kladné prožitky pak zůstávají kdesi v hlubině duše a vynořují se mnohem vzácněji. Jestliže však pochopíme celý mechanismus, můžeme se sami vědomě postrkávat k tomu, co chceme prožívat. Napomáhají-li okolnosti, je to snadné, někdy je však třeba vynaložit jisté úsilí k vytvoření vhodných podmínek, abychom se ocitli v programu, který si přejeme. Ano, „ocitli“, protože do obvyklých stavů upadáme, ocitáme se v nich bez vynaložení nějakého úsilí.

Někteří lidé označují uměle vytvořené situace k prožívání pozitivity za falešné a lživé a odmítají v tomto směru cokoli podnikat. Dovolávají se vůle osudu, jeho přijetí a smíření se s ním; ve skutečnosti jde o zastíranou lenost, nerozhodnost a pýchu. Chabý pokus hodit odpovědnost na osud a celý vesmír a obelhávání sebe sama, jen aby sami nemuseli nic dělat.

Co se však říká? Pod ležící kámen voda nepoteče.

Nejde o to, abychom se tvářili, že je nám fajn, když duše volá o pomoc. Každý člověk má něco, co v něm vyvolá nelíčeně pozitivní stav. Jde o to dostat se ze stavu sklíčenosti nebo hněvu – pustit se do jednání, které tento náš stav změní v ten pozitivní. Můžeme jít do kina, malovat si, jít někam s kamarády, sportovat … Samozřejmě, že pokud nějaká urážka nebo hněv dosahují vrcholu, musíme nejprve tyhle vrcholící emoce neutralizovat, k čemuž naštěstí existuje mnoho různých technik a postupů.

Mnoho lidí třeba vyčkává svůj osud, svou druhou polovici… jestliže však neumějí milovat, jestliže se to nenaučili, dá se směle říci, že mohou svou polovici minout, aniž by se v nich cokoli pohnulo.

Nejspíš jste už někdy slyšeli, že podobné přitahuje zase podobné. Mohli bychom tuto větu parafrázovat asi takto: co se člověku nejlíp daří, to také dělá, když jedná podvědomě, když nekontroluje své chování. Neboli v čem je člověk mistr, to dělá s velkou snadností. Pokud si někdo navykne žít s pocitem křivdy, je v tom mistrem. A do pocitu křivdy upadá tak snadno, že k tomu ani nemusí mít žádnou zjevnou příčinu. Mistr přes křivdy mistrovsky najde v jakékoli situaci momenty, které v něm vyvolávají pocit křivdy. Zbavuje se touto cestou odpovědnosti a povinnosti být náležitým, plnohodnotným členem společnosti.

Je dobře, je-li obvyklým naším stavem pozitivita. Ale je-li to negativita, proč je tak těžké se z ní dostat? Napomáhá tomu následující zákon: směrem, kterým je zaměřena naše pozornost, proudí také naše energie – naše životní síla. V důsledku toho stav, který přiživujeme svojí životní silou, sílí a je pro nás o to těžší se z něj dostat.

Je v tom ještě jedna drobnost, kterou mnozí pomíjejí. Řekli jsme, že směrem, kterým je zaměřena naše pozornost, proudí také naše energie. Takže i přání zbavit se negativního stavu je pozorností zaměřenou na stav, kterého se chceme zbavit. Otevíráme tak nádrž naplněnou energií, naší vlastní energií, kterou bychom měli zaměřit na něco pozitivního. Kdybychom věděli, že je to možné a kdybychom chápali, jak to funguje.

To, co se vám nelíbí, tak platíme svou životní silou, svým životem.

Každá situace má vždycky ještě jedno východisko. Musíme ho najít nebo si ho vytvořit sami.